30 Cdo 24/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 24/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2016 Spisová značka:30 Cdo 24/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.24.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zadostiučinění (satisfakce) Odpovědnost státu za škodu Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 2. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.2.2017IV.ÚS 548/17JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto15.3.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 24/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Z. Z., zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 164/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, č. j. 22 Co 170/2015-101, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, č. j. 10 C 164/2013-81, výrokem I zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce dědického řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 13 D 754/2003 (dále jen „posuzované řízení“), a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 83 938 Kč s příslušenstvím, a ve zbylém rozsahu tento výrok potvrdil (výrok I). Dále odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 10 200 Kč (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel z doplněných skutkových zjištění soudu prvního stupně. Manžel žalobkyně zemřel dne 28. 2. 2003, načež bylo 15. 4. 2003 zahájeno posuzované řízení. Dne 23. 10. 2003 se konalo jednání, kde žalobkyně napadla neplatnost závěti. Usnesením ze dne 18. 5. 2004 byla žalobkyně odkázána, aby podala návrh na určení, že zůstavitel nebyl pro duševní poruchu schopen platně pořídit závěť. 4. Žalobkyně podala dne 28. 6. 2004 žalobu o určení neplatnosti závěti. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 178/2004. Dne 22. 11. 2004 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soud nařídil jednání na 22. 3. 2005, které však muselo být na žádost žalobkyně a poté z důvodu nepřítomnosti soudkyně odročeno na 27. 9. 2005. Po provedení části dokazování bylo jednání odročeno nejdříve na 24. 11. 2005, na žádost žalobkyně pak na 17. 1. 2006, kdy se konalo další dokazování. Za účelem vypracování znaleckého posudku soud rozhodl o dalším odročení, tentokrát na neurčito. Znalec však ustanoven nebyl. Další nařízené jednání na 27. 6. 2006 bylo na žádost žalobkyně odročeno na 21. 9. 2006. Na jednání proběhla další část dokazování. Na dalším jednání konaném dne 2. 11. 2006 proběhlo další dokazování. Jednání bylo dále odročeno na 14. 12. 2006, z důvodu nepřítomnosti soudkyně bylo dále odročeno na 18. 1. 2007, kdy proběhlo další dokazování. Jednání bylo dále odročeno na 13. 3. 2007 a 15. 5. 2007 za účelem doplnění dokazování. Po tomto jednání bylo jednání opět odročeno na 14. 6. 2007, kdy proběhlo poslední dokazování a kdy soud vyhlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání dne 30. 7. 2007. Dne 30. 11. 2007 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena, neboť usnesení vydané v dědickém řízení podle § 174k odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v rozhodném znění, nevyhovovalo ve svém výroku požadavku této normy, protože neodkazovalo žalobkyni k podání žaloby na určení jejího dědického práva ani popření dědického práva dědiček ze závěti. Soudu prvního stupně bylo uloženo poučit o náležitostech žaloby podle § 174k odst. 2 o. s. ř. Další jednání bylo nařízeno na 20. 5. 2008. Byl změněn petit žaloby a jednání bylo odročeno na 8. 7. 2008, kdy proběhlo další dokazování a kdy strany předložily závěrečné návrhy. Jednání bylo odročeno na 15. 7. 2008 za účelem vyhlášení rozsudku. Toho dne však rozsudek vyhlášen nebyl, neboť došlo k dalšímu odročení, a to za účelem vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek byl vyhotoven 15. 1. 2009 a další jednání bylo nařízeno na 24. 9. 2009, kdy soud žalobu zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Jednání bylo nařízeno na 16. 9. 2010 a byl vynesen potvrzující rozsudek, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2010. 5. V posuzovaném řízení soudní komisař nařídil dne 5. 4. 2011 jednání na 27. 4. 2011. Dne 31. 10. 2011 sdělil žalobkyni, že dcera zůstavitele zemřela a v řízení se bude pokračovat až po zjištění jejích dědiců a procesních nástupců. Dne 28. 8. 2012 bylo rozhodnuto, že dědici zůstavitelky jsou její synové. Usnesením soudu ze dne 2. 11. 2012 bylo rozhodnuto o dědictví. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 12. 2012. 6. Po právní stránce odvolací soud uvedl, že dědické řízení tedy trvalo 9 let a 8 měsíců, což je i přes veškerá specifika věci nasvědčující její složitosti a procesní překážky objektivního charakteru (úmrtí jedné z dědiček) doba nepřiměřeně dlouhá. Po dobu 6 let a 5 měsíců nebylo v dědickém řízení pokračováno z důvodu probíhajícího řízení o určení dědického práva. V tomto řízení docházelo ze strany soudu k neodůvodněným průtahům a celková délka řízení neodpovídá předmětu řízení ani jeho složitosti. Žaloba byla z popudu dědického soudu podána vadně a tato vada byla odstraněna až odvolacím soudem. Další průtahy byly způsobeny nedůvodným odročováním jednání, příp. prodlevami při nařizování jednání. Kromě těchto dvou řízení probíhala ještě další dvě řízení, která však pro posuzovaný případ nemají zásadní význam. 7. Dále odvolací soud uvedl, že je předmětné řízení zatíženo nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Odvolací soud dovodil, že dědické řízení mělo pro žalobkyni význam zejména do doby, než vyšlo najevo, že není dědičkou zůstavitele, tedy do pravomocného skončení řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 178/2004. Z toho důvodu odvolací soud při stanovení výše peněžitého zadostiučinění vyšel z úvahy, že se má žalobkyni dostat za dobu od zahájení posuzovaného řízení (15. 4. 2003) do skončení řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 178/2004 (4. 11. 2010), tj. za dobu 7 let a 7 měsíců, neboť po skončení tohoto řízení již případná nejistota žalobkyně nemohla být vyšší než zanedbatelná. Odvolací soud vyšel z průměrné částky odškodnění za jeden rok trvání nepřiměřeně dlouhého soudního řízení ve výši 15 000 Kč, přičemž za první dva roky přiznal polovinu této částky. S ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), pak uznal, že řízení bylo do značné míry složité a probíhalo ve dvou stupních (bylo třeba vyslechnout mnoho svědků, byl vyžádán znalecký posudek a rozsudek soudu prvního stupně dvakrát přezkoumával odvolací soud), čemuž odpovídá snížení základní sazby o 30 % (složitost 20 % a více stupňů 10 %). K dalšímu snížení základní sazby o 10 % přistoupil odvolací soud z důvodu, že sama žalobkyně opakovaně žádala o odročení. Naopak z důvodu průtahů způsobených soudem odvolací soud zvýšil částku o 25 %. Význam dědického řízení zhodnotil odvolací soud jako průměrný. Celkem tedy přiznal žalobkyni 83 938 Kč s příslušenstvím. Jelikož byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, odvolání) podle § 7 a 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a za 3 režijní paušály podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu mimo části, kterými bylo žalobkyni vyhověno, dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotn