30 Cdo 2466/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2466/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2466/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2466.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 31 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2466/2021-695 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně E. Ž., nar. XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 653/17, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 099 698 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 26/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 62 Co 265/2019-653, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 62 Co 265/2019-653, se ve výrocích II, III a IV zrušuje a věc se v témže rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se po žalované v tomto řízení domáhala omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 6 500 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného proti její osobě na základě usnesení Policejního prezidia ČR – Úřadu finanční kriminality a ochrany státu, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 1. 2002 pro trestný čin úvěrového podvodu, dále se domáhala peněžitého zadostiučinění ve výši 6 500 000 Kč za nepřiměřenou délku tohoto trestního řízení a konečně též náhrady škody ve výši 1 156 974 Kč jakožto nákladů vynaložených na svou obhajobu. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2019, č. j. 28 C 26/2016-420, ve znění opravných usnesení ze dne 2. 9. 2019, č. j. 28 C 26/2016-517, a ze dne 10. 10. 2019, č. j. 28 C 26/2016-518, řízení co do částky 37 450 Kč zastavil (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 928 134 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 10. 2015 do zaplacení a úrok z prodlení od 30. 10. 2015 do 14. 7. 2016 z částky 37 450 Kč (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 13 191 390 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od 29. 4. 2015 do 29. 10. 2015 z částek 928 134 Kč a 37 450 Kč (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala písemné omluvy (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 3. K odvolání žalované i žalobkyně (která své odvolání směřovala proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně, a to toliko v tom rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o částce 4 173 340 Kč, a dále proti výroku IV a akcesorickému výroku V rozsudku soudu prvního stupně) Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 4. 2020, č. j. 62 Co 265/2019-532, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I), ve výroku III jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 171 564 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku ohledně částky 4 001 794 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV). 4. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12. 1. 2021, č. j. 30 Cdo 3109/2020-603, dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu odmítl (výrok I) a rozsudek odvolacího soudu ve výroku I, v měnící části výroku II a ve výrocích III a IV zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Ústavní stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku Nejvyššího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 969/21, a tak předmětem řízení zůstal již jen nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v nákladech, které musela vynaložit na svou obhajobu v trestním řízení. 6. Po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu tak předmětem řízení zůstala pouze část původně uplatněného nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení, a to ve výši 1 099 698 Kč. Tento nárok byl původně uplatněn ve výši 1 156 974 Kč, přičemž před rozhodnutím soudu prvního stupně jej žalovaná částečně uspokojila částkou 37 450 Kč, a proto bylo řízení v tomto rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno. Soud prvního stupně následně přiznal žalobkyni plnění ve výši 928 134 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 10. 2015 do zaplacení a úrok z prodlení od 30. 10. 2015 do 14. 7. 2016 z částky 37 450 Kč a ve zbylé výši, tedy co do 13 191 390 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od 29. 4. 2015 do 29. 10. 2015 z částek 928 134 Kč a 37 450 Kč, žalobu zamítl. Odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí o věci samé rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto nároku potvrdil co do již přiznané částky 928 134 Kč s příslušenstvím, a navíc žalobkyni měnícím výrokem přiznal dalších 171 564 Kč s příslušenstvím (zde se odvolací soud dopustil zřejmé chyby v počtech či v psaní, neboť správně se mělo jednat o částku 171 546 Kč, na což byl upozorněn dovolacím soudem v jeho předchozím rozhodnutí). 7. Odvolací soud svým (v pořadí již druhým) rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 62 Co 265/2019-653, rozhodl o tom, že částečné zpětvzetí žaloby učiněné podáním ze dne 21. 4. 2021 není účinné (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (tedy ohledně částky 928 134 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení od 30. 10. 2015 do 14. 7. 2016 z částky 37 450 Kč) opět potvrdil (výrok II), ve výroku III jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 171 546 Kč s příslušenstvím (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (výrok IV). 8. Po doplnění dokazování odvolací soud uzavřel, že na základě výše identifikovaného usnesení policejního orgánu došlo k zahájení trestního stíhání žalobkyně pro trestný čin úvěrového podvodu, přičemž rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 6 To 22/2014, byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní řád, v tehdy platném znění. Je proto dána odpovědnost žalované za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „OdpŠk“. Požadavek žalobkyně na náhradu jí vzniklé škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení shledal odvolací soud plně důvodným. Žalobkyně prokázala skutečné proplacení vyúčtovaného plnění ze strany svého obhájce, který jí vystavil za obhajobu v uvedeném trestním řízení faktury na celkovou částku 1 156 974 Kč, přičemž z daňových dokladů k těmto fakturám je zřejmé, že žalobkyně obhájci zaplatila celkem 1 137 130 Kč (neproplacenou zůstala pouze faktura na částku 19 844 Kč, kterou však obhájce nakonec nepožadoval). Všechny vyúčtované úkony právní služby, jejichž provedení vyplývá z trestních spisů, byly provedeny účelně. Odvolací soud však - na rozdíl od soudu prvního stupně – nepovažoval za potřebné zabývat se detailně účelností jednotlivých úkonů právní služby. S ohledem na mimořádnou skutkovou i právní složitost případu a jeho mediální sledovanost uzavřel, že k řádné obhajobě bylo třeba, aby se obhájce se žalobkyní v průběhu celého trestního stíhání soustavně radil, vyjadřoval se k postupu orgánů činných v trestním řízení, k jednotlivým důkazům atd. Množství úkonů právní služby bylo podle odvolacího soudu dáno právě těmito skutečnostmi a s přihlédnutím k nim, jakož i k tomu, že žalobkyně byla stíhána nezákonně, nepovažoval za korektní zvažovat, zda konkrétní podání či porady byly skutečně nutné, přičemž předložené vyúčtování odpovídá rozsahu a závažnosti trestního stíhání. Obhájce žalobkyně v trestním řízení učinil 160 úkonů právní služby, které odvolací soud vyjmenoval v tabulce zahrnuté do odůvodnění svého rozsudku, a to včetně příslušné sazby odměny a výše tzv. režijního paušálu. Dále odvolací soud uvedl, kterými fakturami byly ty které úkony obhájcem žalobkyni vyúčtovány a jaké daňové doklady byly k jednotlivým fakturám vystaveny s tím, že poslední faktura vystavená na částku 19 844 Kč nebyla obh