30 Cdo 2625/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2625/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2018 Spisová značka:30 Cdo 2625/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2625.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 58/1969Sb. § 20 předpisu č. 58/1969Sb. § 442 odst. 1 obč. zák. § 11 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. ve znění do 07.07.2005 § 11 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. ve znění do 07.07.2005 § 16 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. ve znění do 04.05.2006 § 28a předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2625/2017-213 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně J. H., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, identifikační číslo osoby 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o 1 482 460 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 225/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 25 Co 460/2016-193, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 2016, č. j. 64 C 225/2011-173, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 2016, č. j. 64 C 225/2011-173, se zastavuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 25 Co 460/2016-193, se zrušuje ve výroku I. v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok II. soudu prvního stupně ohledně částky 1 454 941,60 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II. a III., v nichž bylo rozhodnuto o náhradách nákladů řízení. III. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 7. 2016, č. j. 64 C 225/2011-173, se zrušuje ve výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba co do částky 1 454 941,60 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích III., IV. a V., v nichž bylo rozhodnuto o náhradách nákladů řízení, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala původně částky 1 552 914 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku chybného rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž byla dne 17. 11. 1992 schválena dohoda o vydání pozemku v katastrálním území V. (dále též jako „předmětný pozemek“) mezi jejím otcem, jakožto osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jako „zákon o půdě“) a Státním statkem L. (jako osobou povinnou). Žalobkyně se stala vlastnicí uvedeného pozemku po smrti svého otce (8. 4. 2001). Rozhodnutí o schválení dohody o vydání nemovitosti bylo podle žalobkyně nezákonné, neboť vycházelo z nesprávných údajů v evidenci nemovitostí, v níž nebylo zaznamenáno, že pozemek je ve vlastnictví fyzických osob (potomků M. a M. S.). Uvedené osoby pak prostřednictvím žaloby na určení dosáhly určení svého výlučného vlastnického práva k předmětnému pozemku. Žalobkyni tak vznikla škoda, neboť byla zbavena možnosti domáhat se vydání náhradního pozemku nebo finanční náhrady za nevydaný pozemek. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. 7. 2016, č. j. 64 C 225/2011-173, rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 518,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu co do částky 1 454 941,60 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 27 518,40 Kč (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalobkyni povinnost zaplatit na nákladech řízení státu částku ve výši 24 344,18 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně) a uložil žalované povinnost zaplatit na nákladech řízení státu částku ve výši 496,82 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok V. rozsudku soudu prvního stupně). 3. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 25 Co 460/2016-193, tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně úroků z prodlení z částky 27 518,40 Kč tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 27 508,40 Kč od 26. 1. 2010 do 23. 2. 2017 ve výši 14 293,98 Kč a od 24. 2. 2017 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, ohledně částky 1 454 941,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 24. 7. 2009 do zaplacení a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 27 518,40 Kč od 24. 7. 2009 do 25. 1. 2010 rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 7 598 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 24 841 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku ve prospěch účtu Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). 4. Soudy ve věci rozhodovaly podruhé, neboť v předchozím průběhu řízení Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. 3. 2014, č. j. 30 Cdo 2014/2013-80, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č. j. 25 Co 464/2012-63, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 5. 2012, č. j. 64 C 225/2011-39, ve výrocích, v nichž bylo rozhodnuto o věci samé, a to v rozsahu požadovaného peněžitého plnění ve výši 1 482 460 Kč, jakož i ve výrocích, v nichž bylo rozhodnuto o náhradách nákladů řízení před těmito soudy, a věc v uvedeném rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení (výrok I. předchozího rozsudku dovolacího soudu v této věci) a jinak dovolání odmítl (výrok II. předchozího rozsudku dovolacího soudu v této věci). 5. Soudy nižších stupňů v aktuální fázi řízení zaujaly názor, že žalobkyně má nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 1 a § 2 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jako „zákon č. 58/1969 Sb.“). Odvolací soud zmínil, že otázky aktivní legitimace žalobkyně a oprávněnosti námitky promlčení byly závazně vyřešeny v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Soudy se tak dále věnovaly pouze posouzení výše náhrady škody. Náhrada za nevydaný pozemek byla upravena v § 11 odst. 2 zákona o půdě, ve znění účinném v době vydání odpovědnostního titulu (do 30. 6. 1993). Podle uvedeného ustanovení pokud pozemky nelze vydat, převedou se oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly její původní pozemky, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí. Pozdější úprava stanovila, že pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle § 8 odst. 4 zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí. Na žádost oprávněné osoby může být oprávněné osobě převeden i pozemek lesního půdního fondu s trvalými porosty, a to v ceně přiměřené ceně výměry a kvality původního pozemku. To vše v cenách ke dni 24. června 1991. V případě nevydání náhradních pozemků se poskytovala finanční náhrada v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Náhradní pozemek za pozemek, který nemohl být vydán, musel být v přiměřené výměře a kvalitě jako původní pozemek v ceně ke dni 24. 7. 1991. Odvolací soud doplnil, že se v projednávaném případě nejednalo o pozemek, který by byl v době převodu na stát evidován jako zemědělský, ale již v té době by byl pozemkem určeným k výstavbě a za tím účelem vykupovaným (tedy o situaci řešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu). Výše škody tak vyplývá z ocenění předmětného pozemku ke dni 24. 6. 1991, neboť náhradní pozemek by byl oceňován k uvedenému dni, a byl by přimě