30 Cdo 2769/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2769/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2019 Spisová značka:30 Cdo 2769/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2769.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Zástavní právo soudcovské Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 69a odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009 do 31.12.2012 § 32 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2769/2017-261 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce O. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 427/16, a 2) J. F., soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad XY, zastoupenému Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, o zaplacení částky 3 381 879,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 167/2015, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 69 Co 273/2016-209, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal po obou žalovaných společně a nerozdílně náhrady škody ve výši 3 381 879,72 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby) z důvodu nesprávného úředního postupu státu spočívajícího v opožděném zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem povinného v rámci provádění exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 4. 2010, č. j. 36 Nc 2895/2009-9, jejímž provedením byl pověřen žalovaný 2) jakožto soudní exekutor. Škoda vzniklá žalobci spočívá v tom, že v přímém důsledku opožděného zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti povinného k zajištění exekvované pohledávky se stala tato pohledávka nevymožitelnou, když se v průběhu exekuce povinný dostal do stavu insolvence, byl zjištěn jeho úpadek a prohlášen konkurz na jeho majetek. Přitom v insolvenčním řízení došlo ke zpeněžení předmětných nemovitostí, avšak při vydání výtěžku žalobce jakožto přihlášeného zajištěného věřitele předstihli jiní věřitelé, jejichž přihlášené pohledávky byly zajištěny dříve, a pohledávka žalobce tak zůstala v žalobním rozsahu neuspokojena. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 6. 2016, č. j. 29 C 167/2015-129, zamítl žalobu v celém rozsahu (výrok I) a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení oběma žalovaným (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujícího zjištěného skutkového stavu. Žalobce jakožto oprávněný podal dne 16. 12. 2009 návrh na nařízení exekuce proti povinnému J. K. pro 3 020 000 Kč s příslušenstvím podle exekučního titulu – rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 46 T 7/2006. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „exekuční soud“) ze dne 7. 4. 2010, č. j. 36 Nc 2895/2009-9, které nabylo právní moci 13. 8. 2010, byla exekuce nařízena a jejím provedením byl pověřen žalovaný 2) jakožto soudní exekutor. Ten vydal dne 4. 12. 2011 exekuční příkaz č. j. 132 EX 515/2010-24/Zl k provedení exekuce prodejem nemovitostí ve společném jmění povinného J. K. a jeho manželky R. K. a dále téhož dne exekuční příkaz č. j. 132 EX 515/2010-25/Zl ke zřízení exekutorského zástavního práva na výše uvedených nemovitostech. Exekuční řízení bylo přerušeno prohlášením konkurzu na majetek povinného dne 28. 6. 2012, žalobce svou pohledávku do konkurzního řízení přihlásil přihláškou ze dne 26. 7. 2012 pro celkovou částku 3 868 669 Kč. Prodejem předmětných nemovitostí v insolvenci bylo dosaženo výtěžku 10 000 000 Kč a došlo k prozatímnímu rozvrhu s uspokojením žalobce pro částku 102 732 Kč; v majetkové podstatě dlužníka zůstaly minimální peněžní prostředky. 4. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně vyslovil, že podle § 69a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 11. 2009 do 31. 12. 2012, tj. ve znění zákona č. 286/2009 Sb., před novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., měl exekutor možnost, nikoliv však povinnost, zřídit zástavní právo, přičemž „dle názoru soudu nic nebránilo žalobci, aby tak především učinil sám a nespoléhal se na druhého žalovaného jako exekutora“ (podáním návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva dle § 338b a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění tehdy účinném). Soud prvního stupně dovodil, že tak nebyla založena zákonná podmínka pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany žalovaného 2) tím, že dříve nevydal exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva. Soud prvního stupně dále vyslovil s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1094/2011, že „pokud poškozenému jako věřiteli svědčí právo vůči jeho dlužníkovi, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu nárok vůči státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci“. Konečně soud prvního stupně nepřisvědčil argumentaci žalovaného 2), že žaloba je předčasná, neboť nejsou pochybnosti o tom, že majetková podstata úpadce je již pouze minimální a lze důvodně předpokládat, že žalobce v postavení věřitele třetí třídy nebude více uspokojen. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 11. 2016, č. j. 69 Co 273/2016-209 (dále jen „napadené rozhodnutí“), k odvolání žalobce zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, který odvolací soud doplnil o zjištění učiněná z obsahu exekutorského spisu vedeného soudním exekutorem pod sp. zn. 132 EX 515/10 a z insolvenčního rejstříku v insolvenční věci dlužníka J. K. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 10552/2012. Podle takto upřesněného skutkového stavu žalobce učinil podáním ze dne 1. 12. 2009 návrh na nařízení exekuce, přičemž exekuce byla nařízena usnesením exekučního soudu ze dne 7. 4. 2010, č. j. 36 Nc 2895/2009-9, žalovaný 2) byl pověřen provedením této exekuce. Žalovaný 2) dne 7. 7. 2010 vyzval povinného ke splnění vymáhané povinnosti (k zaplacení částky 3 020 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení zvýšené o 7 % bodů od 9. 1. 2006 do zaplacení podle vykonatelného exekučního titulu – rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 46 T 7/2006). Dne 2. 8. 2010 požádal žalovaný 2) exekuční soud o vyznačení právní moci usnesení o nařízení exekuce (a tuto žádost urgoval ještě 11. 7. 2011 a 18. 10. 2011). Dne 9. 8. 2010 vydal žalovaný 2) exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného a dne 4. 12. 2011 vydal exekuční příkazy č. j. 132 EX 515/2010-24/Zl prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky R. K.a č. j. 132 EX 515/2010-25/Zl zřízením exekutorského zástavního práva k těmto nemovitostem (dále jen „předmětné nemovitosti“). Na předmětných nemovitostech přitom již bylo zřízeno smluvní zástavní právo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 27. 10. 1998 ve prospěch Raiffeisen stavební spořitelny, a. s., (insolvenční věřitel č. 5) s okamžikem vzniku zajištění 11. 11. 1998 pro pohledávku 4 000 000 Kč (přičemž v insolvenčním řízení vedeném na majetek povinného J. K. byla tato pohledávka přihlášena a zjištěna jen ve výši 451 569,52 Kč). Dále byly uvedené nemovitosti zajištěny soudcovským zástavním právem v roce 2006 pro pohledávku věřitele DOMUS A.M.D., spol. s r. o., ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím. Další zajištění uvedenými nemovitostmi povinného bylo zřízeno pro R. Ch. (insolvenčního věřitele č. 2) s účinky zajištění (až) 11. 8. 2011. Předmětné nemovitosti povinného byly zpeněženy v insolvenčním řízení přímým prodejem za částku 10 000 000 Kč. Podle konečné zprávy insolvenčního správce po zpeněžení nemovitostí a rozvržení zpeněžení zajištěným věřitelům zbývá k rozdělení mezi neuspokojené věřitele již jen částka určená k rozdělení (nezajištěným) věřitelům ve výši 1 024 850,05 Kč, což pro uspokojení pohledávky žalobce představuje částku 12 252,38 Kč, přičemž jiné prostředky k úhradě pohledávky žalobce již v