30 Cdo 2893/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2893/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2025 Spisová značka:30 Cdo 2893/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.2893.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání (vady) Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.04.2025II.ÚS 1093/25 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepříslušnost14. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2893/2024-225 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně Dukar, s. r. o., IČO 25047922, se sídlem v Děčíně, U Plovárny 36/6, zastoupené Ing. Mgr. Miroslavem Šperkou, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 28/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 58 Co 98/2024-187, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částek 3 723 575,84 Kč a 37 882,34 EUR „navýšených o 20% inflaci“ s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z jednotlivých částek mimo částku 37 820 EUR, a to jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v chybně vyznačené doložce právní moci na platebním rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2007, č. j. 24 Ro 390/2007-21 (dále jen „předmětný platební rozkaz“), jímž bylo nynější žalobkyni uloženo zaplatit tehdejšímu žalobci Pavlu Kubalovi, IČO 35433787, částku 201 807,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2007 do zaplacení a náklady řízení ve výši 8 080 Kč. Na platebním rozkazu byla doložka právní moci vyznačena a uložená pohledávka byla na žalobkyni v exekuci vymožena, ačkoliv jí platební rozkaz nebyl řádně doručen a právní moci nenabyl. Následně bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby tehdejším žalobcem z důvodu exekučního vymožení celé pohledávky i s příslušenstvím. Nároku na náhradu škody z tohoto důvodu se žalobkyně domáhala již v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 101/2012, ale tato žaloba byla pro předčasnost zamítnuta s tím, že žalobkyně má nejprve svůj nárok uplatnit proti prvotnímu dlužníkovi Pavlu Kubalovi (dále jen „prvotní dlužník“), což žalobkyně učinila. Následná exekuce, v níž bylo vymoženo jen 1 288,41 EUR, však byla zastavena pro nemajetnost dlužníka. Žalované nároky sestávaly jednak ze škody ve výši 232 723,49 Kč (tj. částka, která byla na žalobkyni vymožena na základě předmětného platebního rozkazu, a to 201 807,50 Kč na jistinu a 30 915,99 Kč na její příslušenství) a škody ve výši 27,84 EUR (za sepis návrhu na nařízení exekuce z 22. 8. 2017), 18 EUR (za sepis návrhu na nařízení exekuce z 16. 3. 2018) a 16,50 EUR (za soudní poplatek za nařízení exekuce uhrazený Okresnímu soudu v Bánské Bystrici). Dále žalobkyně požadovala škodu v podobě ušlého zisku za dobu od roku 2007 do roku 2023 v celkové výši 3 490 852,35 Kč, tj. 232 723,49 Kč krát 15 let, neboť na žalobkyni vymožená částka 232 723,49 Kč dle ní představuje její zisk, neboť nikomu nic nedlužila, ani neměla žádné pohledávky. Nakonec žalobkyně požadovala i zadostiučinění za nemajetkovou újmu výši 37 820 EUR, za jejíž „příčinu“ označila „nepřiměřenou délku výše uvedených nalézacích řízení ve spojení s řízeními vykonávacími – exekučními“ a vyčíslila ji za dobu od 18. 10. 2007 (tj. od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o nařízení exekuce na její majetek) po dobu 15 let a tří měsíců (tj. do 18. 1. 2023, tedy téměř do dne sepisu žaloby v této věci ze dne 10. 2. 2023). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 11. 2023, č. j. 15 C 28/2023-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 204 990,80 Kč spolu s 9% ročním úrokem z prodlení jdoucím od 27. 8. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 27 732 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % jdoucím od 23. 6. 2015 do zaplacení, co do částky 27,84 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky jdoucím od 22. 8. 2017 do zaplacení, co do částky 18 EUR spolu se zákonným 9% úrokem z této částky ročně jdoucím od 16. 3. 2018 do zaplacení, co do částky 16,50 EUR spolu se zákonným 9% úrokem z prodlení ročně z této částky jdoucím od 4. 4. 2018 do zaplacení, co do částky 3 490 852,35 Kč spolu s 9% zákonným úrokem z prodlení, co do částky 37 820 EUR, co do částky rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 201 807,50 Kč jdoucímu od 16. 11. 2012 do 26. 8. 2023, co do částky rovnající se 9% zákonnému úroku ročně z částky 3 183,30 Kč jdoucímu od 23. 6. 2015 do 26. 8. 2023 a co do částky rovnající se 20% inflaci z částky 3 723 575,84 Kč a 37 882,34 EUR (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 104 Kč (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací na základě odvolání žalobkyně i žalované napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku I ve věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 18 963,61 Kč s 9 % úrokem z prodlení z této částky od 27. 8. 2023 do zaplacení, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, v zamítavém výroku II o věci samé pak ohledně částky rovnající se 20 % inflaci z částky 62,34 EUR rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 200 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním. Dovolání žalobkyně ze dne 27. 8. 2024, sepsané jejím právním zástupcem, dle svého obsahu směřovalo proti výroku II rozsudku odvolacího soudu v rozsahu změny výroku I rozsudku soudu prvního stupně a v rozsahu rozhodnutí ohledně výroku II rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat a které nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). 5. S ohledem na skutečnost, že dle § 24 odst. 1 věta druhá o. s. ř. může být (až na výjimky zde stanovené) zvoleným zástupcem účastníka řízení jen fyzická osoba, nepřihlížel Nejvyšší soud k podání označenému jako „Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2024, č. j. 58 Co 98/2024-187“ ze dne 22. 7. 2024, neboť toto podání bylo dle svého obsahu sepsáno právnickou osobou jako zástupcem žalobkyně. Pokud pak jde o to, že toto podání bylo odesláno z datové schránky žalobkyně s jejím podpisem, tak dle § 241a odst. 5 o. s. ř. k podání, v němž dovolatel vymezil rozsah dovolání a důvody dovolání, aniž by byl dle § 241 o. s. ř. při sepisu tohoto podání řádně zastoupen, dovolací soud nepřihlíží. 6. Z § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tzv. důvod přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (tzv. dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci (právní otázku), které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Z platné právní úpravy dovolání tedy vyplývá, že dovolatel je povinen formulovat relevantní právní otázku