30 Cdo 3044/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3044/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2020 Spisová značka:30 Cdo 3044/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3044.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Příslušnost soudu místní Postoupení věci Dotčené předpisy:§ 104 odst. 2 o. s. ř. § 87 písm. b) o. s. ř. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3044/2019-254 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce L. N., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Šrubařem, advokátem se sídlem v Brně, Josefská 504/8, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve výši 1 000 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 C 13/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Co 33/2015-49, takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Co 33/2015-49, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2014, č. j. 25 C 13/2014-37, se zrušují. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 jako soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení v prvním stupni. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení1. Žalobou podanou dne 12. 12. 2013 se žalobce původně domáhal vůči 25 žalovaným náhrady nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v celkové výši 3 000 000 Kč. Poté, co byly nároky proti jednotlivým žalovaným vyloučeny k samostatnému projednání a rozhodnutí, se žalobce v nyní posuzované věci domáhá vůči „Ministerstvu vnitra – Generální inspekci bezpečnostních sborů“ náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč. 2. Krajský soud v Brně jak soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 25 C 13/2014-37, řízení zastavil (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Ministerstvu vnitra (výrok II). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Co 33/2015-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se podáním doručeným soudu dne 12. 12. 2013 domáhal proti 25 žalovaným náhrady škody za jejich nesprávný úřední postup při výkonu státní moci. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. 25 C 33/2013-7, žalobce vyzval, aby doplnil náležitosti svého podání podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce neúplnou žalobu nedoplnil, a proto Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. 25 C 33/2013-29, výše uvedené podání žalobce odmítl podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 107/2014-92, usnesení Krajského soudu v Brně o odmítnutí žalobcova podání zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, aby soud nejprve vyloučil k samostatnému projednání žaloby proti každému jednotlivému žalovanému, případně do jednoho řízení vyloučil žaloby žalovaných, za něž o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jedná jménem státu jedno ministerstvo či ústřední správní orgán (v daném případě jde o Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí). Obligatorní podmínkou pro uplatnění takového nároku u soudu je však jeho předchozí projednání u orgánu státu, jak vyplývá z § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen. Pro posouzení takového nároku je v prvním stupni věcně příslušný okresní soud podle § 9 odst. 1 občanského soudního řádu, místně příslušným je obecný soud žalovaného. Je-li žalovaný stát, jde o okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního předpisu (§ 85 odst. 5 občanského soudního řádu). Vrchní soud dále vyslovil závěr, že byla-li žaloba podána u soudu bez předběžného projednání nároku u příslušného úřadu, jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 103 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud není v takovém případě oprávněn meritorně rozhodnout, je však povinen postupovat podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu, tj. řízení zastavit a postoupit věc příslušnému orgánu. K tomu Vrchní soud v Olomouci dodal, že „je zcela zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v občanském soudním řízení, ač byl namístě postup podle zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. Za této situace Krajský soud v Brně rozhodoval jako soud věcně nepříslušný, ačkoliv mu ve věci náleželo v souladu s ústavním nálezem sp. zn. II. ÚS 1191/08 věc postoupit orgánu, do jehož pravomoci náleží“. Podle citovaného nálezu Ústavního soudu v případě, že účastník podá k soudu žalobu na ochranu osobnosti, jíž se domáhá nemajetkové újmy v penězích způsobené nezákonným rozhodnutím v občanském soudním řízení, aniž by nejprve uplatnil svůj nárok u příslušného státního orgánu, je povinností obecného soudu postupovat podle ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy řízení zastavit a postoupit věc příslušnému úřadu. Jestliže však obecný soud meritorně projedná a rozhodne, rozhoduje ve věci jako věcně a místně nepříslušný soud a svým postupem porušujícím čl. 2 odst. 3 Ústavy ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny poruší základní právo účastníka na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny. 5. Soud prvního stupně věc při právním posouzení věci konstatoval, že Krajský soud v Brně v souladu s § 226 odst. 1 občanského soudního řádu usnesením ze dne 23. 10. 2014, č. j. 25 C 33/2013-100, rozhodl o vyloučení žalob každého jednotlivého žalovaného k samostatnému projednání (§ 112 odst. 2 občanského soudního řádu); toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. 10. 2014. Soud prvního stupně dále ve smyslu § 104 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl o zastavení řízení a o postoupení věci po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, ve spojení s § 6 odst. 1 OdpŠk. Za situace, kdy žaloba byla podána bez předběžného projednání u příslušného úřadu a ve věci tak nebyly splněny podmínky podle § 103 a 104 odst. 1 OdpŠk, soud prvního stupně ve smyslu závazného právního názoru Vrchního soudu v Olomouci vyjádřeného i v usnesení ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 189/2014-97, dále nečinil závěry k otázkám vad žaloby, osvobození žalobce od soudních poplatků, ustanovení zástupce žalobci z řad advokátů a podobně. 6. Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu zjistil následující skutečnosti, v zásadě se však jedná o doplnění skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud upřesnil, že žalobce se podanou žalobou domáhal po 25 státních orgánech, aby se zdržely dalšího poškozování jeho dobrého jména a společně a nerozdílně mu nahradily nemajetkovou újmu ve výši 3 000 000 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2013, č. j. 25 C 33/2013-7, bylo žalobci uloženo doplnit konkrétní skutková tvrzení ve vztahu ke každému ze žalovaných, a byla mu k tomu poskytnuta lhůta v délce 5 dnů ode dne doručení, přičemž po marném uplynutí soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. 25 C 33/2013-29, podání žalobce ze dne 11. 12. 2013 odmítl podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu. Po podání odvolání proti tomuto usnesení žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 30. 12. 2013, doručeným soudu prvního stupně dne 3. 1. 2014, a podáním ze dne 1. 2. 2014, doručeným soudu prvního stupně dne 3. 2. 2014. Vrchní soud v Olomouci na základě odvolání žalobce usnesením ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 107/2014-92, usnesení Krajského soudu v Brně o odmítnutí žalobcova podání zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože podle skutkových tvrzení uvedených v žalobě a jejím doplnění dospěl k závěru, že nejde o žalobu na ochranu osobnosti, ale o žalobu na náhradu škody způsobené žalobci výkone