30 Cdo 3044/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3044/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2025 Spisová značka:30 Cdo 3044/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.3044.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Postoupení pohledávky Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 524 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 261 odst. 1, 3 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 § 266 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3044/2024-785 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně TST REAL s.r.o., IČO 27607470, se sídlem v Praze 5, Hábova 2345/7, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované JUDr. Milana Bronce, soudního exekutora se sídlem v Českých Budějovicích, Šumavská 547/17, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1260, o zaplacení částky 1 184 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 380/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 21 Co 140, 143/2024-724, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 21 Co 140, 143/2024-724, se ve výroku II a ve výrocích o nákladech řízení III, IV, V a VI zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení po žalované původně domáhala zaplacení částky 1 400 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. Milana Bronce, Exekutorský úřad České Budějovice (tedy vedlejšího účastníka na straně žalované). Jmenovaný soudní exekutor totiž v rámci exekuce, kterou vedl pod sp. zn. 8 EX 947/02 a v níž na straně oprávněného vystupoval právní předchůdce žalobkyně, doručil usnesení o jejím nařízení jednomu z povinných až se značným časovým odstupem od jeho vydání, přičemž v mezidobí tento povinný prodal své nemovité věci za bezmála 1 400 000 Kč, v důsledku čehož nebylo možné vymáhanou pohledávku v exekuci v tomu odpovídajícím rozsahu uspokojit. Žalobkyně je věřitelem této pohledávky na základě smlouvy o jejím postoupení, kterou uzavřela dne 15. 10. 2007 se společností GE Money Bank, a.s. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně v této věci rozhodl již třikrát. Poprvé se tak stalo rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 25 C 380/2013-93, jímž žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2007 na ni totiž právo na náhradu škody, jež je předmětem tohoto řízení, nepřešlo, neboť v okamžiku, kdy k postoupení pohledávky došlo, toto právo dosud neexistovalo, když předmětná exekuce v té době stále probíhala a nebylo zřejmé, zda postoupená pohledávka nakonec nebude vymožena. Městský soud v Praze jako soud odvolací poté rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 21 Co 183/2015-177, tento rozsudek prvostupňového soudu potvrdil. Nejvyšší soud však rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 30 Cdo 2289/2017-196, rozsudek odvolacího soudu zrušil, a to za současného vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvod tohoto postupu vycházel ze závěru, podle kterého odvolací soud otázku stanovení možného okamžiku vzniku tvrzené škody vyhodnotil nesprávně, resp. nedostatečně. Stran předmětu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2007 přitom dovolací soud uvedl, že je v souvislosti s jeho vymezením namístě provést výklad vůle smluvních stran, jenž byl v této smlouvě vyjádřen. 3. Odvolací soud poté výše zmíněný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 3. 2015 opět potvrdil, přičemž tak učinil rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 21 Co 183/2015-223. Tento rozsudek odvolacího soudu byl však rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2020, č. j. 30 Cdo 3562/2019-238, taktéž zrušen, a to tentokrát současně i s rozsudkem soudu prvního stupně, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení. Svým závěrem o tom, že tvrzená škoda vyvolaná nedobytností postoupené pohledávky dosud nevznikla, neboť exekuce stále probíhá, se totiž odvolací soud dle závěru Nejvyššího soudu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z níž plyne nezbytnost zvážení, zda navzdory dosud probíhající exekuci bude při pravidelném běhu věcí žalobkyně skutečně moci reálně dosáhnout uspokojení své pohledávky v přiměřené době či nikoliv. 4. Ve věci tak znovu rozhodoval soud prvního stupně, který svým druhým rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 25 C 380/2013-408, žalobě co do částky 1 184 750 Kč příslušenstvím vyhověl, zatímco ve zbývajícím rozsahu představovaném částkou 215 250 Kč s příslušenstvím tuto žalobu zamítl. Odvolací soud nato usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 21 Co 147/2022-492, rozsudek prvostupňového soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé (jakož i v závislém nákladovém výroku) zrušil a v tomto rozsahu věc znovu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V zamítavém výroku o věci samé nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, pročež v této části nabyl samostatné (oddělené) právní moci. Odvolací soud se sice ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedobytnosti vymáhané pohledávky, jakož i s tím, že je zde dán odpovědností titul představovaný nesprávným úředním postupem vedlejšího účastníka, podle jeho názoru však dosud nebylo vyjasněno, zda vznik tvrzené škody spadá do doby před postoupením vymáhané pohledávky na žalobkyni nebo až po něm. Pro případ, že by ke vzniku škody došlo před tímto postoupením, je totiž třeba zabývat se také otázkou, zda spolu s vymáhanou pohledávkou byla na žalobkyni postoupena i pohledávka na náhradu škody, která je předmětem tohoto řízení. 5. Obvodní soud pro Prahu 2 poté svým v pořadí třetím rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 25 C 380/2013-580, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 22. 1. 2024, č. j. 25 C 380/2013-585, žalobu (v jejím zbývajícím rozsahu znějícím na zaplacení částky 1 184 750 Kč s příslušenstvím) zcela zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované a vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení (výroky II a III). 6. V rámci skutkových zjištění, ze kterých soud prvního stupně při tomto rozhodování vycházel a která zčásti formuloval odkazem na skutkový závěr obsažený ve svém předchozím rozsudku ze dne 10. 11. 2021, č. j. 25 C 380/2013-408, tento soud uvedl, že původním věřitelem pohledávky, jež byla v předmětné exekuci vymáhána, byla Komerční banka, a. s., přičemž se jednalo o pohledávku vůči společnosti KOFR, v.o.s. ve výši cca 5 000 000 Kč s příslušenstvím, jež vyplývala ze smlouvy o úvěru č. 70/94 ze dne 18. 7. 1994 (dále též jen „vymáhaná pohledávka“). Tato pohledávka byla zajištěna mimo jiné též zákonným ručením společníka společnosti KOFR, v.o.s., Zdeňka Koubka, v návaznosti na což Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 1999, č. j. 24 Cmo 396/96-90, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2002, rozhodl o jeho povinnosti uvedenou částku (dosahující přesně částky 4 958 415,16 Kč) původnímu věřiteli pohledávky zaplatit. K návrhu Komerční banky, a. s., poté Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 17. 1. 2003, č. j. Nc 5016/2003-8, nařídil na podkladě uvedeného rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze exekuci k vymožení předmětné pohledávky, jejímž provedením pověřil vedlejšího účastníka. Spolu se Z. K. figurovaly v této exekuci na straně povinných též E. K. a zmíněná společnost KOFR, v.o.s. Usnesení o nařízení exekuce bylo soudnímu exekutorovi doručeno dne 20. 1. 2003. Komerční banka, a. s., poté smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2003 vymáhanou pohledávku postoupila společnosti GE Money Bank, a. s., načež vedlejší účastník obdržel dne 2. 6. 2003 od exekučního soudu návrh na změnu účastníka řízení a žádost o sdělení, zda usnesení o nařízení exekuce již bylo doručeno všem povinným a zda nabylo právní moci. Přestože vedlejší účastník přípisem doručeným exekučnímu soudu dne 21. 8. 2003 sdělil, že se uvedené usnesení dosud nepodařilo doručit pouze společnosti KOFR, v.o.s., toto usnesení odeslal Z. K. až dne 14. 9. 2005, a to aniž by tuto prodlevu ospravedlňoval jakýkoliv důvod; předmětné usnesení tak nabylo právní moci až dne 12. 10. 2005. Z. K. vša