30 Cdo 3049/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3049/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2009 Spisová značka:30 Cdo 3049/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3049.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3049/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce B. J., správce konkurzní podstaty úpadce K. s.r.o. v likvidaci, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. V. M., o 3.543.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 51/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2007, č.j. 19 Co 30/2007-84,   t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. března 2007, č. j. 19 Co 30/2007-84, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 5 C 51/2006-50, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů o v o d n ě n í : Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 5 C 51/2006-50, zamítl žalobu správce konkurzní podstaty úpadce, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 3.543.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor úpadce žalobce, k němuž mělo dojít jednak přijetím částky 3.443.000,- Kč (představující součet úpadcem za vymezené období placených částek žalovanému) na základě neplatné nájemní smlouvy se smlouvou o koupi najaté věci, a dále neplatným zápočtem částky 100.000,- Kč proti pohledávce, kterou měl v této výši úpadce za žalovaným ze smlouvy o převodu obchodního podílu. Okresní soud dospěl k závěru, že předmětná nájemní smlouva je platná a že z tohoto důvodu nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor úpadce. K žalobcem v řízení uplatněné argumentaci stran absolutní neplatnosti „Dohody o ukončení nájemní smlouvy“ ze dne 30. 12. 2002, uzavřené mezi žalovaným a obchodní firmou S. V. M., s.r.o., podle které „smluvní strany se dohodly na ukončení smlouvy o nájmu nemovitostí uzavřené dne 1. července 2001 ke dni 31. prosince 2002“, okresní soud uvedl, že „k ukončení smluvního vztahu došlo platně a účinně. Soud neshledal absolutní neplatnost tohoto smluvního ujednání dle § 39 obč. zákoníku, tak jak dovozuje žalobce ve svém vyjádření, když rozhodně nelze uvažovat o následném souhlasu rady města, neboť pokud rada města schválila dohodu o ukončení nájemní smlouvy dne 7. 1. 2003, teprve tímto dnem byla dohoda o ukončení nájemní smlouvy uzavřena. Pokud je právní úkon – dohoda o ukončení nájemní smlouvy datován dnem 30. 12. 2002, na shora uvedených závěrech to nemůže nic změnit. Pokud v mezidobí společnost S. V. M., s.r.o., uzavřela smlouvu nebo smlouvy o podnájmu nemovitostí, které byly této společnosti pronajaty (najaty) žalovaným, potom tyto podnájemní vztahy skončením vztahu nájemního byly ukončeny. K zániku podnájemního vztahu totiž dochází vždy v souvislosti se zánikem vztahu nájemního. Vzhledem k akcesoritě podnájemního vztahu zaniká tento vždy tehdy, zanikne-li vztah nájemní, od něhož je odvozen (komentář k obč. zákoníku část VIII. Hlava VII. oddíl 6 podnájem bytu).“ K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. března 2007, č. j. 19 Co 30/2007-84, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle § 219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Krajský soud se zcela ztotožnil jak se skutkovým, tak i s právním závěrem okresního soudu. Uvedl, že žalobce požaduje, aby žalovaný zaplatil do konkurzní podstaty úpadce částku, kterou úpadce zaplatil žalovanému za užívání nemovitostí, pronajatých nájemní smlouvou ze dne 17. 4. 2003. Uplatněný požadavek opírá o tvrzení, že nájemní smlouva, uzavřená mezi úpadcem jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem, je neplatná. Jedním z argumentů pro tento závěr je okolnost, že předchozí smlouva o nájmu týchž nemovitostí, uzavřená dne 1. 7. 2001 mezi žalovaným a společností V. M. s.r.o. (jejímiž společníky byli úpadce a žalovaný), byla sice dohodou obou smluvních stran ke dni 30. 12. 2002 ukončena, avšak údajně neplatně; z toho důvodu vztah jí založený pokračoval i nadále a žalovaný nemohl za této situace pronajmout nemovitosti platně úpadci. Neplatnost ujednání o ukončení nájemního vztahu (smlouvy o nájmu nemovitostí č. 361 z 1. 7. 2001) dovozuje žalobce z té skutečnosti, že dohodu ze dne 30. 12. 2002 podepsal za žalovaného starosta, přičemž rada žalovaného ji schválila až dne 7. 1. 2003. K této v odvolacím řízení žalobcem opětovně snesené argumentaci odvolací soud zdůraznil, že požadavek předchozího schválení úkonu starosty pod sankcí neplatnosti byl po uplynutí jednoho dne od starostova podpisu uvedené dohody z právního řádu zákonem č. 313/2002 (bod 155) vypuštěn, a již to neumožňuje trvat na formalistním stanovisku, že šlo o neplatný úkon, jestliže není pochyb o tom, že starosta B. F. uzavřel dohodu, vyjadřující vůli města. Odvolací soud dále uvedl, že smyslem a podstatou zákonných omezení kompetence starosty při jednání jménem obce, tj. při projevech její vůle je, aby bylo zabráněno takovému jednání starosty, jež by bylo s vůlí obce v rozporu. O takový rozpor však v daném případě zajisté jít nemohlo, jestliže město V. M. i nadále ze starostova úkonu vycházelo jako ze svého (čehož projevem bylo ostatně i to, že dne 17. 4. 2003 uzavřelo nájemní smlouvu s úpadcem). Uvažovanou problematiku řešil Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. II. ÚS 87/04, podle kterého „závěr, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Nelze vystačit pouze s gramatickým výkladem. Významnou roli zde hraje především výklad teleologický. Je proto nutné se vždy ptát po účelu zákonného příkazu či zákazu. V soukromoprávní sféře ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Smyslem ochrany legality v soukromoprávní sféře není jen ochrana zájmů státu, ale především ochrana soukromoprávních vztahů, tedy především ochrana smluvních vztahů podle zásady »pacta sunt servanda« (smlouvy se musí dodržovat). V soukromoprávní sféře platí zásada, že co není zakázáno, je dovoleno. Proto každý zákonný zásah do této sféry je třeba vnímat jako omezení lidské svobody, a proto je nutno vykládat ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro rozpor se zákonem restriktivně a nikoliv extenzivně.“ Z těchto důvodů je proto podle odvolacího soudu dohoda ze dne 30. 12. 2002 o ukončení smlouvy o nájmu ze dne 1. 7. 2001 platná. Odvolací soud ani další odvolací námitky žalobce stran zveřejnění záměru žalovaným městem, tvrzených rozporů v předmětných usneseních rad žalovaného či absence trafostanice v předmětné smlouvě neshledal relevantními, a proto napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v dovolání nesprávně odkazuje na § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), a to při uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem, konkrétně ze zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích. Dovolatel předně namítá, že rada žalovaného schválila uzavření smlouvy o koupi najaté věci „na: 4557/1 trafostanice, když objekt trafostanice není předmětem Smlouvy ze dne 17. 4. 2003.“ Dále namítá, že smlouva o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. 7. 2001 byla ukončena ke dni 31. 12. 2002, „ale úpadce dále fakticky nemovitosti, které byly předmětem smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. 10. 2001 užíval a hradil nájem za podnájem nebytových prostor společnosti S. V. M., s.r.o. Smlouvou č. 361 ze dne 1. 1. 2003 pronajal žalovaný společnosti S. V. M., s.r.o. menší část, než činily nebytové prostory pronajaté smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 7. 2001. Přesto společnost S. V. M., s.r.o., další prostory užívala v rozsahu tak, jak bylo sjednáno smlouvou ze dne 1.7. 2001.“ Dovolatel s odkazem na § 103 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění do 31. 12. 2002 uzavírá, že „Vzhledem ke shora uvedenému se jedná o absolutní neplatnost dohody ze dne 30. 12. 2002, kterou jménem žalovaného uzavřel starosta města. Předchozí souhlas k úkonu ze dne 30. 12. 2002 starosta neobdržel, a proto je dohoda ze dne 30. 12. 2002 pro rozpor se zákonem absolutně neplatná. To, že žalov