30 Cdo 3331/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3331/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2020 Spisová značka:30 Cdo 3331/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3331.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Cizinci Dotčené předpisy:§ 5 písm. a) předpisu č. 82/1998Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. § 119 odst. 1 písm. c) předpisu č. 326/1999Sb. § 9 odst. 1 písm. c,g) předpisu č. 326/1999Sb. § 50 odst. 1,3 předpisu č. 326/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3331/2019-142 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce R. W., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 28, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 44/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 12 Co 211/2018-122, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 12 Co 211/2018-122, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 2. 2018, č. j. 52 C 44/2017-93, se ve výrocích I, o věci samé, v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o náhradu škody v částce 270 000 Kč s příslušenstvím a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 250 000 Kč s příslušenstvím, jakož i ve výrocích o náhradě nákladů řízení před těmito soudy, zrušují a věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalobce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané věci se žalobce domáhal na žalované jednak náhrady škody a jednak poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové částce 630 670 Kč s příslušenstvím s tím, že škoda (újma) mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ve správním řízení vedeném před odborem cizinecké policie Krajského ředitelství policie hl. města Prahy. Za nezákonné rozhodnutí označil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán“) ze dne 22. 5. 2015, č. j. KRPA-97107-25/ČJ-2015-000022 (dále též jen „rozhodnutí o vyhoštění“), kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu 6 měsíců. Rozhodnutí o správním vyhoštění správní orgán prvního stupně vydal přesto, že na základě žádosti žalobce podané dne 16. 9. 2014 u Zastupitelského úřadu České republiky v Ottawě mu bylo dne 11. 3. 2015 vydáno rozhodnutí o udělení dlouhodobého pobytu za účelem studia s platností do 10. 3. 2016 Dne 11. 3. 2015 byl žalobci udělen příkaz k vycestování, na jehož základě žalobce z území České republiky odcestoval. Žalobce byl dne 29. 9. 2015 po svém opětovném příletu do České republiky na Letiště Václava Havla Praha za účelem pokračování ve studiu na soukromé vysoké ještě v tranzitním prostoru letiště zajištěn policií, byl mu zabaven doklad o dlouhodobém pobytu na území České republiky a bez možnosti opuštění tranzitního prostoru byl nucen vrátit se komplikovaně zpět do XY. Ředitelství služby cizinecké policie jako odvolací orgán následně rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce svým rozhodnutím ze dne 27. 1. 2016, č. j. CPR-40772-6/ČJ-2015-930310-V243 (dále jen „rozhodnutí o odvolání“), jako nezákonné zrušilo. Stalo se tak až po čtyřech měsících poté, co se toho začal žalobce domáhat, což žalobce považoval za nesprávný úřední postup, jestliže nebyly jednotlivými správními orgány dodržovány lhůty stanovené zákonem pro vydání správního rozhodnutí. 2. Požadoval proto náhradu škody ve výši 280 670 Kč s příslušenstvím představující částku 38 750 Kč vynaloženou na právní zastoupení, částku 180 000 Kč na úhradu bydlení v Praze, aniž by mohl pronajatý byt užívat, částku 90 000 Kč na školné za zimní semestr 2015/2016, aniž by mohl studovat, částku 45 920 Kč na letenky z Montrealu do Prahy a zpět a částku 6 000 Kč na zdravotní pojištění, které musel žalobce v důsledku studia v České republice hradit po dobu od 30. 9. 2015 do 29. 3. 2016. Imateriální újmu spatřoval ve skutečnosti, že mu bylo nezákonným rozhodnutím znemožněno dostudovat druhý ročník vysoké školy s obavou, zda vůbec bude moci tuto školu dostudovat a velmi negativně na něj zapůsobila skutečnost, že byl po příletu do Prahy uvězněn na letišti. Zpáteční let do Montrealu musel absolvovat s mezipřistáním v Torontu. Za takto vzniklou újmu požadoval přiměřenou satisfakci v částce 250 000 Kč. Za zadostiučinění za nepřiměřenou délku a průtahy ve správním řízení požadoval další částku 20 000 Kč. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že správní orgány věc rozhodovaly v zákonných lhůtách, přitom příčinnou vydání rozhodnutí, které později bylo zrušeno, bylo protiprávní jednání samotného žalobce, který opakovaně nedodržoval tzv. cizinecký režim. 4. Na základě provedeného dokazování Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 2. 2018, č. j. 52 C 44/2017-93, žalobu o zaplacení 630 670 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku) a žalobce zavázal nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II rozsudku). 5. Vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podle kterého žalobce podal dne 16. 9. 2014 na velvyslanectví České republiky v Ottawě žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, dne 16. 10. 2014 byl vydán záznam o vydání povolení k dlouhodobému pobytu s platností od data pořízení biometrických údajů na 1 rok, žalobce vyřízení žádosti nevyčkal a na území České republiky přicestoval již dne 25. 9. 2014, k orgánům Ministerstva vnitra se dostavil až dne 11. 3. 2015. kdy bylo zjištěno, že pobývá na území České republiky od 24. 12. 2014, bez povolen (do té doby využíval výhod bezvízového styku). Proto byl předán správnímu orgánu a bylo s ním zahájeno téhož dne řízení o správním vyhoštění. V něm žalobce uvedl, že si byl vědom svého pochybení. Dne 22. 5. 2015 vydal správní orgán rozhodnutí o vyhoštění, kterým uložil žalobci správní vyhoštění na dobu 6 měsíců a které žalobci doručil prostřednictvím tzv. fikce doručení na jím označenou adresu v České republice. Dne 29. 9. 2015 byl žalobce při příletu z Montrealu zajištěn v prostoru letiště, byl mu zadržen doklad potvrzení o přechodném pobytu na území z důvodu, že byla ukončena jeho platnost v důsledku vydání rozhodnutí o správním vyhoštění a nebyl mu umožněn vstup na území ČR. Ještě téhož dne odletěl žalobce zpět do XY. Dne 14. 10. 2015 byla správnímu orgánu doručena žádost žalobce o vydání rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění, žádost o navrácení v předešlý stav, žádost o prominutí zmeškání úkonu a o vyslovení neúčinnosti doručení a odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Rozhodnutími ze dne 29. 10. 2015 správní orgán žádostem žalobce o navrácení v předešlý stav a o prominutí lhůty nevyhověl. Dne 18. 11. 2015 podal proti těmto rozhodnutím žalobce odvolání. O nich rozhodl odvolací orgán tak, že dne 26. 1. 2016 zamítl odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení rozhodnutí o správním vyhoštění a toto rozhodnutí potvrdil a dne 27. 1. 2016 změnil usnesení správního orgánu ve věci žádosti o navrácení v předešlý stav tak, že se žádosti o prominutí zmeškání úkonu - odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění, vyhovuje a téhož dne napadené rozhodnutí o vyhoštění zrušil a řízení o správním vyhoštění zastavil, když odvolání žalobce posoudil (po navrácení v předešlý stav) jako včas podané. V odůvodnění zrušujícího rozhodnutí uvedl, že sice bylo shledáno porušení zákona o pobytu cizinců žalobcem a vlastní vinou žalobce pobýval neoprávněně na našem území, nicméně nepovažoval sankci v podobě správního vyhoštění za přiměřenou s ohledem na skutečnost, že ještě v době, kdy bylo vedeno řízení o správním vyhoštění, byl žalobci vydán doklad o povolení k dlouhodobému pobytu. 6. V rovině právního posouzení soud prvního stupně po aplikaci jednotlivých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) uzavřel, že žalobcem označené rozhodnutí o vyhoštění není nezákonné ve smyslu § 8 OdpŠk, neboť bylo (jako nepravomocné) zrušeno v řádném odvolacím řízení. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újm