30 Cdo 3338/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3338/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 1. 2019 Spisová značka:30 Cdo 3338/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3338.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1,2 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3338/2018-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce V. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, pod sp. zn. 28 C 177/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 4. 5. 2018, č. j. 7 Co 14/2018-158, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2018, č. j. 7 Co 14/2018-158, ve výroku I ohledně částky 169 150 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku III, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2017, č. j. 28 C 177/2017-107, ve výroku I ohledně částky 169 150 Kč s příslušenstvím a v nákladovém výroku II, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 11. 2017, č. j. 28 C 177/2017-107, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 317 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a současně žalovanou zavázal nahradit žalobci náklady řízení ve výši 71 729 Kč (výrok II). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 169 150 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v rozsahu částky 147 850 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 3. Takto bylo rozhodnuto v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 317 000 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že dne 8. 11. 2004 proti němu policejní orgán zahájil trestní stíhání pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti. Trestní stíhání bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 4 To 207/2015-961, pro jeho nepřípustnost z důvodu účasti žalobce na amnestii prezidenta republiky. Již dne 15. 10. 2004 policie zajistila vozidlo žalobce XY, RZ XY (dále jen „předmětné vozidlo“), protože se domnívala, že finanční prostředky užité k nákupu předmětného vozidla pocházely z nelegální trestné činnosti v USA. Dne 5. 12. 2011 bylo v rámci trestního řízení rozhodnuto o prodeji vozidla za kupní cenu 110 000 Kč, tato částka byla žalobci následně vyplacena. Žalobce spatřoval požadovanou škodu v neúměrné délce zajištění jeho vozidla a poklesu jeho ceny spojené s prostým plynutím času, zčásti odpovědnost za škodu na straně státu spatřoval i v zanedbání potřebné údržby po dobu sedmi let trvajícího zajištění vozidla. 4. Soud prvního stupně vycházel na základě provedeného dokazování ze skutkového zjištění, podle něhož bylo předmětné vozidlo dne 15. 10. 2004 zajištěno policejním orgánem, dne 8. 11. 2004 bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti [§ 252a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“)]. Znaleckým posudkem soudního znalce Ing. Jindřicha Zoula byla stanovena obvyklá (tržní) cena předmětného vozidla k okamžiku jeho zakoupení (kupní smlouva ze dne 5. 2. 2004) v částce 427 000 Kč (s DPH). Další soudní znalec Ing. Stanislav Kadlec stanovil hodnotu předmětného vozidla ke dni 8. 3. 2011 na částku 108 400 Kč. Usnesením policejního orgánu Policie ČR ze dne 4. 8. 2011, č. j. OKFK-119-56/TČ-2010-200203, bylo rozhodnuto o prodeji předmětného vozidla, stížnost žalobce (obviněného) proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2011, č. j. ZT 1054/2004-2787. Kupní smlouvou ze dne 5. 12. 2011 došlo v rámci probíhajícího trestního řízení k prodeji předmětného vozidla za částku 110 000 Kč, tato částka byla na základě usnesení téhož okresního státního zastupitelství ze dne 14. 9. 2012, č. j. ZT 1054/2004-2813, vyplacena žalobci. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2015, č. j. 4 To 207/2015-961, bylo trestní stíhání žalobce zastaveno pro nepřípustnost dle článku II. rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb., o vyhlášení amnestie. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 27. 10. 2015. Podáním ze dne 26. 9. 2016 požádal žalobce Ministerstvo spravedlnosti o zaplacení předmětné částky, které jeho požadavku nevyhovělo, když odkázalo mimo jiné na promlčení uplatněného nároku. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen “OdpŠk“, a podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů. S ohledem na zastavení trestního stíhání žalobce z důvodu amnestie prezidenta republiky dospěl k závěru, že žalobce nemá právo na náhradu škody v důsledku nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Dovodil však, že má nárok na náhradu škody z důvodu nesprávného úředního postupu. Soud prvního stupně nespatřoval nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce trestního řízení. Shledal jej naopak v tom, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v průběhu trestního stíhání žalobce v souladu s § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 279/2003 Sb. Jejich pochybení konkrétně spatřoval v tom, že k prodeji předmětného vozidla přistoupily až po více než sedmi letech od jeho zajištění, ačkoliv bylo možné očekávat výraznou ztrátu jeho hodnoty (ceny). Ohledně výše škody soud prvního stupně odkázal na vypracované znalecké posudky. Neztotožnil se přitom s námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. S ohledem na pravomocné skončení trestního stíhání žalobce (27. 10. 2015) a subjektivní tříletou promlčecí dobu (§ 32 odst. 1 OdpŠk) učinil dílčí závěr, že sporný nárok promlčen není. Odkázal v té souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 25 Cdo 1029/2008. Konečně podrobněji odůvodnil výrok o nákladech řízení úspěchem žalobce ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 6. Odvolací soud především vedl žalobce k upřesnění žaloby, když žalobce ji následně precizoval s tím, že z uplatněné částky představuje snížení hodnoty předmětného vozidla v důsledku jeho nesprávné údržby v době zajištění 169 150 Kč a zbývající částka 147 850 Kč naopak představuje snížení jeho hodnoty v důsledku plynutí času (za roky 2004-2011). Poté soud k odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a provedl dokazování opětovným výslechem soudního znalce Ing. Stanislava Kadlece, jehož současně požádal o doplnění posudku předloženého soudu prvního stupně. V době odnětí mělo podle aktualizovaných závěrů soudního znalce předmětné vozidlo hodnotu 427 000 Kč, do okamžiku jeho zpeněžení (prodeje) hodnota vozidla poklesla na částku 108 400 Kč. Při řádné péči (ze strany státu) o předmětné vozidlo v době jeho zajištění (pravidelné vyzkoušení, nastartování, provedení zkušební jízdy, dobití akumulátoru, výměna oleje, brzdové kapaliny apod.) by hodnota předmětného vozidla klesala pouze v důsledku stárnutí (plynutí času). Jeho opotřebení (počet najetých km) by se neměnilo. V důsledku nedostatečné péče ze strany orgánů státu po dobu zajištění předmětného vozidla se jeho hodnota snížila o částku 169 150 Kč. Zbývající částka 147 850 Kč připadá na snížení hodnoty předmětného vozidla v důsledku plynutí času. 7. V rovině právního posouzení odvolací soud dospěl k závěru, že je nutné odlišně hodnotit oba dílčí nároky žalobce. Nárok na náhradu škody z titulu stárnutí vozidla v důsledku prostého plynutí času (uplatněný v částce 147 850 Kč) nen