30 Cdo 337/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 337/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2017 Spisová značka:30 Cdo 337/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.337.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Obnova řízení Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 100 odst. 1 písm. b) předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.2.2018II.ÚS 645/18doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto5.6.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 337/2016-84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a.s., identifikační číslo osoby 64949681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 31/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. 17 Co 225/2015-69, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 5 211 047,21 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku, jež jí měla vzniknout nezákonným rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) ze dne 27. 6. 2008, č. j. 2756/2007-611/VII.vyř. (dále též „původní rozhodnutí“), které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ ze dne 23. 9. 2008, č. j. 73558/2008-603. 2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2015, č. j. 14 C 31/2015-48, kterým byla žaloba zamítnuta. 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že původním rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit příspěvek na úhradu za poskytování tzv. univerzální služby podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, za rok 2003 ve výši 71 202 692 Kč. Proti původnímu rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 23. 9. 2008, č. j. 73558/2008-603, zamítl a původní rozhodnutí potvrdil. Uloženou povinnost k zaplacení částky 71 202 692 Kč žalobkyně dne 7. 10. 2008 splnila. Proti původnímu rozhodnutí, ve spojení s citovaným rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ, podala žalobkyně žalobu ve správním soudnictví, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2012, sp. zn. 5 Ca 380/2008, odmítl, neboť ČTÚ v obnoveném správním řízení původní rozhodnutí nahradil rozhodnutím novým. V obnoveném správním řízení byla žalobkyni rozhodnutím ČTÚ ze dne 31. 1. 2012, č. j. ČTÚ-42820/2011-611/VI. vyř., uložena totožná povinnost jako v původním rozhodnutí. Žalobkyní již provedená platba byla započtena na povinnost stanovenou jí novým rozhodnutím ze dne 31. 1. 2012. 4. Na uvedeném skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že předmětná povinnost k zaplacení peněžité částky nebyla žalobkyni uložena na základě nezákonného rozhodnutí, neboť původní rozhodnutí bylo nahrazeno s účinky ex nunc novým rozhodnutím o příspěvku na úhradu za poskytování univerzální služby. Nové rozhodnutí ze dne 31. 1. 2012 je pravomocné, doposud nebylo soudem zrušeno, a nelze tak na ně nahlížet jako na nezákonné. Nezákonnost původního rozhodnutí, pokud nebylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, nelze v řízení o náhradu škody přezkoumávat. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nebyl splněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a to existence nezákonného rozhodnutí. 5. Odvolací soud převzal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. K odvolacím námitkám žalobce nadto dovodil, že v rámci obnovy správního řízení se neposuzuje zákonnost již vydaného pravomocného rozhodnutí, ale správní orgán rozhoduje v obnoveném řízení na základě nových skutečností či důkazů, které vyšly najevo. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu dovoláním. V něm vymezila následující otázky: a) Může soud učinit závěr o nesplnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí (ve smyslu ustanovení § 8 OdpŠk) bez toho, že by zjišťoval, co bylo důvodem nařízení obnovy správního řízení, resp. v čem spočívaly skutkové či procesní vady původního rozhodnutí, pro které bylo zapotřebí jej zrušit a nahradit jej novým rozhodnutím dle ustanovení § 102 odst. 9 správního řádu? b) Může soud založit svůj závěr na paušálním (a podle žalobkyně nesprávném) odůvodnění, že „… v rámci obnovy správního řízení se neposuzuje zákonnost již vydaného pravomocného rozhodnutí, ale správní orgán rozhoduje v obnoveném řízení na základě nových skutečností či důkazů, které vyšly najevo“? c) Je soud oprávněn při posuzování otázky splnění předpokladu existence nezákonného rozhodnutí, resp. zrušení rozhodnutí pro jeho nezákonnost, jakkoli zohledňovat skutečnost, zda správní orgán v novém rozhodnutí vydaném v rámci obnovy řízení stanovil účinky tohoto rozhodnutí zpětně od právní moci původního rozhodnutí (ex tunc), anebo od právní moci rozhodnutí nového (ex nunc)? 7. Žalobkyně dále poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1391/09, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2011, se kterým je napadené rozhodnutí odvolacího soudu údajně v rozporu. 8. Na tomto základě žalobkyně navrhovala, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř., a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání. IV. Přípustnost dovolání 12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 13. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda ve správním řízení, obnoveném podle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu, příslušný orgán posuzuje zákonnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu vydaného v řízení, jež bylo obnoveno. Uvedená otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 15. Dle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 16. Dle ustanovení § 100 odst. 1 správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže i. vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo ii. bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto sk