30 Cdo 3474/2010 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3474/2010 citace  Právní věta:Zpřístupňování zvukových záznamů veřejnosti, tj. neuzavřenému okruhu osob, sdružených ve sdružení bez právní subjektivity, které nabyly vlastnictví k hmotnému substrátu CD nosičů, nelze podřadit ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože jde o činnost vykazující znaky půjčovny. Proto nabytím spoluvlastnictví k hmotnému substrátu, na němž je dílo zaznamenáno, nenabyli členové sdružení oprávnění díla zaznamenaná na CD nosičích užívat bez poskytnuté licence. Opačný přístup by zakládal neospravedlnitelnou újmu oprávněných zájmů autorů. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2011 Spisová značka:30 Cdo 3474/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3474.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Autorské právo Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 § 40 odst. 1 písm. c) předpisu č. 121/2000Sb. čl. II odst. 5 předpisu č. 216/2006Sb. § 29 předpisu č. 121/¨2000Sb. § 30 odst. 1 předpisu č. 121/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 12. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:92 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3474/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukověobrazových záznamů, o. s., se sídlem Praha 1, Na Poříčí 166/27, identifikační číslo osoby 00537772, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovanému Ing. V. H., zastoupenému JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, o ochranu práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 21/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2010, č.j. 3 Co 51/2009-296, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.360,-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám prof. JUDr. Miroslava Běliny, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13.O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. prosince 2008, č.j. 32 C 21/2004-234, výrokem I. žalovanému uložil povinnost zdržet se zpřístupňování záznamů na CD nosičích (specifikovaných ve výroku I. rozsudku), které jsou nabízeny v rámci činnosti sdružení bez právní subjektivity s názvem Klub VCD, se sídlem Benediktská 2/685, Praha 1, k užití třetím osobám k dočasné osobní potřebě. Dále byla výrokem II. žalovanému uložena povinnost stáhnout z nabídky sdružení bez právní subjektivity s názvem Klub VCD, se sídlem Benediktská 2/685, Praha 1, a to včetně nabídky CD nosičů uvedených na webových stránkách (označených ve výroku rozsudku). Výrokem III. byla žaloba zamítnuta v části, v níž se žalobce domáhal sdělení údajů o původu CD nosičů (označených ve výroku rozsudku), které jsou k dispozici sdružení bez právní subjektivity s názvem Klub VCD, se sídlem Benediktská 2/685, Praha 1, a údaje o způsobu a rozsahu užití výkonů výkonných umělců a zvukových záznamů zaznamenaných na těchto CD nosičích, a to uvedením množství zpřístupněných CD nosičů, počtu osob, kterým byly tyto CD nosiče zpřístupněny a výše finančních prostředků, získaných z užití výkonů a zvukových záznamů zaznamenaných na těchto nosičích CD, jakož i údaje o totožnosti osob, které se užití těchto CD nosičů účastnily a účastní, s uvedením jejich jména a příjmení. Soud prvního stupně současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. dubna 2010, č.j. 3 Co 51/2009-296, změnil rozsudek soud prvního stupně „ve věci samé – v napadeném rozsahu – jen v odstavci II. výroku tak, že žalovaný je povinen sdělit údaje o způsobu a rozsahu užití výkonů výkonných umělců a zvukových záznamů zaznamenaných na CD nosičích, specifikovaných v odstavci I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, a to uvedením množství zpřístupněných CD nosičů, počtu osob, kterým byly tyto CD nosiče zpřístupněny a výše finančních prostředků získaných z tohoto a jména a příjmení osob, které se užití těchto nosičů účastnili a účastní, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, dotčeném odvoláním ve věci samé, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný řídí sdružení Klub VCD jako tzv. odpovědný zástupce a správce majetku klubu a že k CD nosičům tohoto klubu mají přístup i jiné osoby (byť členové klubu) a tím mají i přístup k výkonům výkonných umělců, aniž by k tomu bylo získáno oprávnění plynoucí z řádné licenční smlouvy. Uzavřel, že žalovaný porušil práva chráněná zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů(dále jen „autorský zákon“), neboť umožnil individuálně neurčenému počtu osob přístup k předmětným nosičům, tedy i k rozmnoženinám na nich zaznamenaných výkonů a zvukových záznamů, avšak bez licence nositelů práv ve smyslu § 71 odst. 1 a 2 písm. e) a f) a § 80 odst. 1 a 2 písm. c) a d) autorského zákona. Odvolací soud mimo jiné poukázal na to, že posuzovaná činnost žalovaného vykazuje znaky tzv. půjčovny CD, která veřejnosti bez potřebné licence zpřístupňuje výkony a zvukové záznamy na těchto nosičích zaznamenané. Odvolací soud tak považoval žalobu za důvodnou nejen co do požadavku na zákaz ohrožení těchto práv podle § 40 odst. 1 písm. b), d) autorského zákona, ale i co do požadavku na sdělení požadovaných údajů podle § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona, s výjimkou požadavku sdělení informace o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobení díla. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný (dále též „dovolatel“). Dovoláním napadá potvrzující i měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, jakož i výrok o nákladech řízení. Rozsudek odvolacího soudu má za zmatečný, neboť směřuje proti Ing. H., tedy osobě odlišné od žalovaného – Ing. H. Dovolatel podrobně cituje z dovolaní proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 Co 27/2006-282 ze dne 20.12.2006 a s tímto rozhodnutím (v analogické věci), na které rovněž v přezkoumávané věci odkazoval soud prvního stupně, polemizuje. Dovolací důvod především spatřuje v tom, že podle jeho mínění je napadený rozsudek v elementárním rozporu s občanským soudním řádem, kdy je podle dovolatele pro nedostatek důvodů rovněž zcela nepřezkoumatelný (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Nesouhlasí též s právním posouzením věci odvolacího soudu (zejména ve vztahu k aplikaci ustanovení § 30 odst. 1 autorského zákona a užití práva pro osobní potřebu). Je přesvědčen, že právo spoluvlastníka na realizaci vlastnického práva není možné ignorovat, a to ani ve vztahu k CD nosičům se záznamem díla. Poukazuje na to, že účastníci předmětného sdružení nezpřístupňují nosiče se záznamem nikomu jinému, nežli ostatním spoluvlastníkům. Za otázku zásadního právního významu podle obsahu dovolání považuje střet práva spoluvlastnického a autorského, kdy za neudržitelnou považuje tezi, že by spoluvlastník mohl spoluvlastnit CD se záznamem, ale nemohl by spoluvlastněné CD užít způsobem k němuž je určeno. Namítá rovněž, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na neúplně zjištěném skutkovém základu, protože soud prvního stupně neprovedl důkazy navrhované žalovaným (a ani žalobcem) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání žalobce uvedl, že v mezidobí bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2009, sp.zn. 30 Cdo 329/2008, v obdobné věci rozhodnuto o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 Co 27/2006-282, ze dne 20.12.2006, tak, že dovolání bylo odmítnuto a ze stejných důvodů zmiňovaných v citovaném usnesení Vrchního soudu v Olomouci vykazuje činnost žalovaného znaky tzv. půjčovny CD, která veřejnosti zpřístupňuje výkony a zvukové záznamy poskytnutím zaznamenaných výkonů a zvukových záznamů na CD nosičích k jejich dočasné osobní potřebě, k čemuž je třeba licence nositelů práv ve smyslu § 71 odst. 1 a 2 písm. e) a f) a § 80 odst. 1 a 2 písm. c) a d) autorského zákona. K nesprávnému označení žalovaného uvádí, že se jedná o zjevnou chybu v psaní příjmení žalovaného, přičemž správné znění příjmení žalovaného vyplývá z žaloby, rozsudku soudu prvního stupně, jakož i z ostatních úkonů v řízení. Dovolání považuje za z