30 Cdo 3495/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3495/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:30 Cdo 3495/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.3495.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Policie Zadostiučinění (satisfakce) Lidská práva Dotčené předpisy:§ 243e odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 čl. 2 předpisu č. 209/1992 Sb. § 29 odst. 1 předpisu č. 273/2008 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3495/2024-575 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně L. P., zastoupené Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Čimelicích 112, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 5 015 545 Kč a náhradu příjmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 22/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 91 Co 331/2023-540, 91 Co 133/2024-540, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 91 Co 331/2023-540, 91 Co 133/2024-540, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2023, č. j. 14 C 22/2017-482, spolu s doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 C 22/2017-529, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané věci se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 000 Kč za ztrátu životního partnera P. K. (dále jen „P. K.“), náhrady škody ve výši 115 545 Kč spočívající v nákladech na jeho pohřeb a měsíční renty ve výši 8 000 Kč, když touto částkou jí přispíval P. K. na společnou domácnost. Nemajetková újma a škoda žalobkyni vznikla úmrtím P. K., ke kterému mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu policejního orgánu. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) o věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem poté, co Nejvyšší soud ve svém kasačním rozsudku ze dne 10. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 883/2021-382, vyslovil závěr, že odvolací soud neměl dostatečná skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování pro závěr, že P. K. mohl sebevraždu spáchat bez ohledu na nesprávný úřední postup i jiným způsobem. Za tímto účelem Nejvyšší soud uložil soudu prvního stupně, aby bylo provedeno skutkové zkoumání ohledně otázek, zda by P. K. mohl spáchat sebevraždu i jiným způsobem a v určeném časovém intervalu, přičemž důkazní břemeno v tomto směru přesunul na žalovanou. Důvodem přenesení důkazního břemene byla skutečnost, že měl Nejvyšší soud za prokázanou příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v neodebrání tkaničky zašité v mikině, na které se P. K. oběsil, a nesplněním povinnosti policistů na zadrženého v pravidelných časových intervalech dohlížet. 3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 14 C 22/2017-482, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 C 22/2017-529 (dále jen „doplňující usnesení“), rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 015 545 Kč (výrok I), dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení „náhrady příjmů“ ve výši 8 000 Kč měsíčně (výrok II), žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 500 Kč (výrok III), a dále žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 2 234 Kč (výrok I doplňujícího usnesení). 4. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným, v pořadí druhým, rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 91 Co 331/2023-540, 91 Co 133/2024-540, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením ve výrocích I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením ve výroku III změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 12 200 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením ve výroku IV (výrok I doplňujícího usnesení – pozn. Nejvyššího soudu) změnil tak, že Česká republika nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 200 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 28. 1. 2016 v 10:52 hodin došlo při realizaci případu policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, 7. oddělení Odboru obecné kriminality vedeného pod sp. zn. KRPA-319152/TČ-2015 k zadržení P. K., který byl poté podroben lékařské prohlídce v Ústavu soudního lékařství Nemocnice na Bulovce se závěrem, že je schopen policejních úkonů a umístění v policejní cele. Stopy po injekční aplikaci ani známky intoxikace nebyly zjištěny. Lékařská prohlídka byla ukončena ve 14:09 hodin. Následně probíhal do 16:32 hodin výslech P. K. policejním orgánem. Ke své osobě uvedl, že se zdržuje u rodičů na adrese XY, kde si přebírá poštu, aktuálně pracuje v Belgii, kde je 3 týdny a poté 3 týdny v České republice. Má dceru V. s L. P. (žalobkyní). Následně byl P. K. hodinu v kanceláři policisty, poté byl umístěn do cely u tohoto policejního orgánu v XY a v 19:15 hodin byly provedeny pachové zkoušky. Ve 20:40 hodin byl P. K. nalezen oběšený na mříži policejní cely bez známek života. Ke smrti oběšením došlo v časovém rozmezí mezi 19:15 hodin a 20:40 hodin. Věcí se zabývala Generální inspekce bezpečnostních sborů, 11. oddělení, pod sp. zn. GI-TC-57/2016, která prošetřovala podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti strážní služby podle § 389 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit neustanovený policista 7. oddělení Odboru obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Praha II, porušením čl. 7 závazného pokynu policejního prezidenta č. 159/2009 ze dne 2. 12. 2009, o eskortách, střežení osob a o policejních celách (dále i jen „závazný pokyn“). Výsledkem bylo kárné potrestání sloužících policistů, v jejichž postupu bylo shledáno pochybení spočívající v tom, že: 1) po zadržení P. K., při provádění eskorty, nebyl určen velitel eskorty v rozporu s čl. 2 odst. 4 závazného pokynu; 2) v rozporu s čl. 16 odst. 2 závazného pokynu nebyl určen odpovědný policista za střežení P. K. v cele, který byl podle čl. 16 odst. 4 závazného pokynu povinen provádět osobně nejméně každou hodinu kontrolu P. K. v cele, jež nebyla vybavena kamerovým systémem s tím, že průběh kontroly měl být popsán v informačním systému, což se nestalo; 3) v rozporu s § 29 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, neodebral policista P. K. věc způsobilou ohrozit ho na životě nebo zdraví, a to mikinu s tkaničkou na stahování v kapuci; 4) P. K. byl umístěn do cely B209, která nesplňovala požadavky cely určené pro krátkodobé umístění osob omezených na osobní svobodě ve smyslu čl. 9 a 10 pokynu ředitele Obvodního ředitelství Policie Praha II č. 6/2012, neboť cela, do které byl P. K. umístěn, nebyla uvedena v příloze tohoto pokynu. Soud prvního stupně dále doplnil dokazování znaleckým posudkem č. 124/13/2022, který zpracoval dne 26. 1. 2023 doc. Ing. Zdeněk Horák, Ph.D., znalec z oboru kriminalistika, forenzní biomechanika, v němž znalec dospěl k závěru, že P. K. mohl v cele, ve které byl umístěn, spáchat sebevraždu i jinou součástí oděvu či jiným způsobem než pomocí neodňaté mikiny. Sebevražedný záměr mohl realizovat zejména oběšením pomocí jiných částí svého oblečení (např. tričko, spodní prádlo apod.), ze kterých mohl vyrobit škrtidlo, poraněními v důsledku úderů nebo pádu, řeznými poraněními, zadušením a dalšími způsoby. Dotaz, jaký časový interval by P. K. potřeboval k dokonání sebevraždy jiným předmětem či jiným způsobem než pomocí neodňaté mikiny, zodpověděl znalec tak, že i kdyby byla určena osoba odpovědná za střežení P. K., která by osobně kontrolovala zadrženého v rozsahu minimálně 1x za hodinu, tak by P. K. měl dostatek času dokonat sebevražedný úmysl výše uvedenými způsoby, neboť k dokonání sebevraždy by postačil časový interval do jedné hodiny (zejména oběšením v řádu jednotek minut). Na spáchání sebevraždy P. K. neměla podle znalce žádný vliv okolnost, že byl umístěn do cely označené jako „B209“, neboť