30 Cdo 3497/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 3497/2024-234 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně LISSA s.r.o., identifikační číslo osoby 60700149, se sídlem v Brně, Václavská 226/2, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 3 705 486,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 31/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2024, č. j. 28 Co 124/2024-187, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2024, č. j. 28 Co 124/2024-191, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2024, č. j. 28 Co 124/2024-187, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2024, č. j. 28 Co 124/2024-191, se ve výroku I v části, v níž byl potvrzen výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 11. 2023, č. j. 19 C 31/2023-153, ohledně zamítnutí požadavku žalobkyně na zaplacení 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II o nákladech řízení zrušuje. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 11. 2023, č. j. 19 C 31/2023-153, se ve výroku II v části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím, a ve výroku III o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 3 705 486,08 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 230/1996 – dále jen „posuzované řízení“. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 19 C 31/2023-153, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 100 083 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 3 605 403,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 342 do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, č. j. 28 Co 124/2024-187, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2024, č. j. 28 Co 124/2024-191, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 220 586,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ohledně zamítnutí žaloby co do částky 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I). O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 26 684 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II). 4. Soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že posuzované řízení, v němž žalobkyně vystupovala jako žalovaná, trvalo 25 let a 9 měsíců (od podání žaloby dne 4. 9. 1996 do 1. 7. 2022, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vydané v posuzovaném řízení). Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 9. 11. 2022. K projednání její žádosti došlo 26. 4. 2023, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 320 667 Kč. 5. Soud prvního stupně zhodnotil délku posuzovaného řízení jako zjevně nepřiměřenou a základní částku finančního zadostiučinění stanovil ve výši 20 000 Kč za každý rok trvání posuzovaného řízení (za první dva roky v částce poloviční). Z důvodu skutkové i právní složitosti tuto částku snížil o 20 %, a proto, že v posuzovaném řízení bylo opakovaně rozhodováno na všech stupních soudní soustavy (tj. soudem prvního stupně, odvolacím soudem, Nejvyšším soudem i Ústavním soudem), základní částku finančního zadostiučinění snížil o dalších 15 %. Z důvodu postupu soudů (zejména s ohledem na skutečnost, že Krajský soudu v Brně při zkoumání doručení rozhodnutí Městského soudu v Brně č. j. 20 C 230/96-287 neuplatnil materiální přístup při posuzování, zda došlo k řádnému doručením, což vyústilo v následné několikaleté projednání věci na několika stupních soudní soustavy, jejichž rozhodnutí pak Ústavní soud zrušil, a prodloužila se tak celková délka řízení) pak základní částku finančního odškodnění navýšil o 20 %. Základní částka 495 000 Kč tedy byla snížena o 15 % na částku 420 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby poskytla již částku 320 667 kč, přiznal soud žalobkyni částku 100 083 Kč coby rozdíl mezi těmito částkami a ve zbylé části žalobu zamítl. 6. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že posuzované řízení trvalo 25 let a 9 měsíců, neboť dle jeho názoru rozhodné období počalo běžet dne 2. 10. 1996, kdy žalobkyni byla doručena žaloba a skončilo dne 1. 7. 2022, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vydané v rámci posuzovaného řízení, které tedy trvalo 25 let a 8 měsíců. 7. Shodně se soudem prvního stupně však dospěl k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, když posuzované řízení co do své délky bylo řízením zjevně nepřiměřeným (extrémně dlouhým), čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou bylo třeba odškodnit v peněžité formě. Při stanovení výše zadostiučinění v penězích odvolací soud stejně jako soud prvního stupně s ohledem na extrémní délku posuzovaného řízení vycházel ze základní částky 20 000 Kč za rok s modifikací za prvé dva roky řízení v jedné polovině z této částky. 8. Následně ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk odvolací soud celkovou výši upravil s ohledem na působení jednotlivých faktorů. Z důvodu skutkové a procesní složitosti posuzovaného řízení snížil základní částku finančního odškodnění o 20 % (stejně jako soud prvního stupně). Vzhledem k postupu soudů v posuzovaném řízení a prodlevě v délce asi 2 let a 10 měsíců (v období od 22. 5. 1998, kdy byl spis předložen Krajskému soudu v Brně s odvoláním, do dne 22. 3. 2001, kdy odvolací soud ve věci nařídil jednání) pak základní částku navýšil o 50 %. Další důvody pro úpravu základní částky zadostiučinění, a to ve smyslu jejího navýšení, jak namítala žalobkyně ve svém odvolaní (zejména z důvodu zvýšeného významu posuzovaného řízení pro žalobkyni) odvolací soud neshledal. 9. K námitce žalobkyně týkající se inflace, a tedy valorizace základní částky finančního zadostiučinění, odvolací soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které „na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny“. 10. Na základě výše popsané moderace, kdy základní částka byla ve svém důsledku zvýšena o 30 %, dospěl odvolací soud k výsledné částce zadostiučinění 641 336,80 Kč, od které odečetl částku 320 667 Kč, kterou žalovaná poskytla žalobkyni již před podáním žaloby, a částku 100 083 Kč přiznanou soudem prvního stupně napadeným rozsudkem a dospěl k částce 220 586,80 Kč, kterou je třeba v daném případě žalobkyni ještě přiznat na její odškodnění nemajetkové újmy. II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I, jímž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím, dovoláním. 12. Dovolatelka ve svém podání formuluje několik otázek „hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, případně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, a to: A) „Je postup obecných soudů, které v této věci mechanicky aplikovaly kritéria pro navýšení finančního zadostiučinění stanovené Stanoviskem 206/2010, a to bez zohlednění individuálních okolností případu, ačkoli jim je tato možnost umožněna Zákonem OdpŠk a je aprobována v judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, v rozporu s právem na spravedlivý proces? Mají obecné soudy v případech