30 Cdo 3504/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3504/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2023 Spisová značka:30 Cdo 3504/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3504.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Kompenzační řízení Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. § 241a o. s. ř. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3504/2022-122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně J. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Brně, Anenská 8/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 316 843 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 230 C 46/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, č. j. 44 Co 90/2021-101, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2022, č. j. 44 Co 90/2021-101, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 353 510 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 257/2007. Po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 116 667 Kč, která jí byla žalovanou uhrazena dne 3. 7. 2020. 2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 230 C 46/2019-72, zastavil řízení co do částky 116 667 Kč (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 333 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu co do částky 155 510 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 450 Kč (výrok IV). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že podáním ze dne 15. 4. 2019 uplatnila žalobkyně svůj nárok u žalované, která stanoviskem ze dne 30. 6. 2020, č. j. MSP-1009/2019-ODSK-ODSK/6, hodnotila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou a odpovídající výši zadostiučinění stanovila částkou 116 667 Kč. Tato částka byla žalobkyni vyplacena dne 3. 7. 2020, přičemž úrok z prodlení z této částky uhrazen nebyl. 4. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 52 C 257/2007 vzal soud prvního stupně za prokázaný průběh posuzovaného řízení z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jakož i vydaných rozhodnutí. Žaloba o zaplacení částky 1 075 000 Kč s příslušenstvím (jakožto zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 176/98) byla podána dne 22. 10. 2007 s návrhem na vydání platebního rozkazu. Z rozkazního oddělení byla věc postoupena dne 26. 10. 2007 s odůvodněním, že je zapotřebí posoudit osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 6. 2008 soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě ve lhůtě 60 dnů. Žalovaná se vyjádřila dne 16. 9. 2008 a současně doložila schvalovací doložku dokládající pokyn k úhradě a úhradu částky 51 000 Kč žalovanou k přelomu prosince 2007 a ledna 2008. Podáním ze dne 29. 12. 2008 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 51 000 Kč. Usnesením ze dne 15. 1. 2009 bylo řízení o zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím zastaveno. Na základě odvolání žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 25. 2. 2009 změnil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ohledně příslušenství. Usnesením ze dne 19. 5. 2009 byla připuštěna změna žaloby v důsledku jejího rozšíření a doplnění. Žalobkyně dne 22. 12. 2009 rozšířila a doplnila žalobu. Rozsudkem ze dne 19. 3. 2010 bylo žalobě co do částky 106 000 Kč vyhověno, ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. Žalovaná podala proti rozsudku odvolání dne 27. 4. 2010. Dne 13. 6. 2012 krajský soud rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil a částečně změnil tak, že žalobkyni přiznal dalších 37 300 Kč a úrok z prodlení z částky 143 800 Kč. K dovolání žalobkyně byl rozsudek krajského soudu zrušen v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí částky 838 310 Kč s příslušenstvím. Krajský soud rozhodl opětovně rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zrušení dovolacím soudem. Na základě dovolání žalobkyně byl dne 10. 2. 2016 rozsudek krajského soudu opětovně zrušen. Dne 25. 1. 2017 vyhlásil krajský soud nový rozsudek, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dalších 123 416 Kč s příslušenstvím. Dne 26. 4. 2017 žalobkyně podala dovolání, které bylo usnesením ze dne 25. 3. 2019 odmítnuto. Právní moci nabylo rozhodnutí Nejvyššího soudu ke dni 9. 4. 2019, čímž bylo řízení skončeno. 5. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle čl. 36 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 257/2007 došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení. 6. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 22. 10. 2007 a skončeno dne 9. 4. 2019, trvalo tak 11 let a dobu lehce přesahující 5 měsíců. Žalobkyně zahrnula do uplatněného nároku též dobu předcházející tomuto řízení, kdy uplatnila svůj nárok u žalované, tj. ode dne 16. 4. 2007 do 15. 10. 2007. Celková délka řízení tak dosáhla bez pár dní 12 let. Při výpočtu zadostiučinění vycházel soud prvního stupně z částky 18 000 Kč za rok, přičemž v prvních dvou letech trvání sporu krátil částku o polovinu, neboť každé řízení nějakou dobu trvá. Za první 2 roky se jedná o 2 x 9 000 Kč, za dalších 10 let pak 10 x 18 000 Kč, základní částka tak činila 198 000 Kč. Jak procesní složitost, tak také složitost projednávané věci posoudil soud jako vyšší, neboť zde bylo kumulováno více nároků [zadostiučinění nemajetkové újmy a náhrada nákladů předchozího řízení, a to i před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“]. Z těchto důvodů soud snížil základní částku o 20 %. V případě jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, soud neshledal žádné ryze obstrukční jednání na straně žalobkyně. Ta sice využívala veškeré lhůty na jejich horní hranici a v jednom případě soudem poskytnutou dvouměsíční lhůtu o 16 dní nedodržela, avšak dle soudu šlo o prodlevu nepatrnou, kterou žalobkyni k tíži nekladl. Z této okolnosti však bylo možné usuzovat na snížený význam věci pro žalobkyni, neboť podávání vyjádření a opravných prostředků na konci lhůt celkově řízení prodlužuje v řádech měsíců. Při posouzení kritéria postupu orgánu veřejné moci během řízení dospěl soud prvního stupně k závěru o kratším prodlení v souvislosti s rozesláním žaloby, k delšímu průtahu (téměř dvouletému) u prvního projednání věci krajským soudem a v neposlední řadě pak i při posledním projednání věci před Nejvyšším soudem (opět téměř dvouletému). Z těchto důvodů soud navýšil základní částku o 20 %. V souvislosti s tímto kritériem soud prvního stupně dále uvedl, že ani žalovaná v rámci uplatněného nároku před podáním žaloby neučinila, s výjimkou akceptačního dopisu, žádné vyjádření směrem k žalobkyni a k částečné úhradě došlo až po podání žaloby, avšak určité kratší průtahy soud v rámci navýšení základní částky nezohlednil, když jisté menší prodlevy byly zohledněny již v samotné délce řízení. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobkyně, že důvodem pro další navýšení je dvojí zrušení rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím z důvodu nerespektování zákonné úpravy a judikatury, neboť tuto skutečnost již zohlednil v celkové délce řízení, když základní částku navýšil nad polovinu hranice stanovené výměry. Žalobkyní namítaný zvýšený význam řízení soud neshledal vzhledem k jejímu neaktivnímu přístupu v průběhu řízení, neboť nevyužila dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Z uvedeného soud dovodil, že zájem na rychlém vyřízení věci žalobkyně neměla, tudíž dospěl k závěru, že nen