30 Cdo 3629/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3629/2014 citace  Právní věta:Informace o likvidaci odebraného biologického vzorku (§ 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů) není osobním údajem [§ 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Žádost o její poskytnutí vyřídí Policie České republiky podle zákona č. 106/1999 Sb., a to útvar určený vnitřními předpisy bez ohledu na to, u kterého útvaru byla žádost podána. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2015 Spisová značka:30 Cdo 3629/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3629.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Právo na informace Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1,3 předpisu č. 106/1999Sb. ve znění do 30.06.2010 § 4 písm. a), b) předpisu č. 101/2000Sb. ve znění do 30.06.2010 § 65 odst. 1 předpisu č. 273/2008Sb. ve znění do 30.06.2010 § 83 odst. 1,2 předpisu č. 273/2008Sb. ve znění do 30.06.2010 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 11. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:55 / 2016 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu, kdy mu v zákonné patnáctidenní lhůtě nebyla poskytnuta informace na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. Místo toho mu bylo sděleno, že jeho žádost bude vyřízena v režimu zákona č. 273/2008 Sb. ve lhůtě šedesáti dnů. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Oba soudy vycházely z toho, že žalobce zaslal Kriminalistickému ústavu Praha žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., zda byl zlikvidován vzorek DNA, který mu byl odebrán ve věznici V. Žádost byla ústavu doručena dne 24. 5. 2010. Dne 23. 6. 2010 obdržel ústav stížnost, že nebyla dodržena lhůta patnácti dnů, načež byla stížnost přeposlána Policejnímu prezidiu České republiky, které žalobci sdělilo, že správní orgán posoudil jeho podání podle obsahu jako žádost o sdělení informace podle § 83 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. a že žádost bude vyřízena do 23. 7. 2010, což se i stalo. Žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž žalovaná sdělila žalobci, že jeho žádosti nebude vyhověno. Odvolací soud uzavřel, že na straně státu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, protože žalobce se domáhal sdělení informace o osobním citlivém údaji. V takovém případě nelze podle názoru odvolacího soudu postupovat dle zákona č. 106/1999 Sb. a rovněž Kriminalistický ústav Praha není povinným subjektem podle tohoto zákona. Orgán, jemuž byla žádost postoupena, bez prodlev informaci poskytl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, jemuž byly předloženy dvě otázky. Zaprvé, zda žádost o poskytnutí informace o likvidaci vzorku DNA je žádostí o sdělení osobního údaje ve smyslu § 83 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. a zadruhé, zda je Kriminalistický ústav Praha povinným subjektem ve smyslu § 2 zákona č. 106/1999 Sb. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3629/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce R. E., zastoupeného Mgr. et Mgr. Viktorem Fojtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Gogolova 228/8, Praha 1, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 100 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 181/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 11 Co 167/2012 – 51, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 11 Co 167/2012 – 51, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 11. 2011, č. j. 10 C 181/2010 – 37, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 8. 2012, č. j. 10 C 181/2010 – 47, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu, kdy v zákonné patnáctidenní lhůtě mu nebyla poskytnuta informace na základě žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou podal dne 19. 5. 2009 u Policie České republiky – Kriminalistického ústavu Praha (dále jen „Kriminalistický ústav Praha“). Namísto toho mu bylo sděleno, že jeho žádost bude vyřízena v režimu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve lhůtě 60 dnů. Žalobce požadoval poskytnutí informace v krátké lhůtě z důvodu, že plánoval následné právní kroky. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vyšel i odvolací soud, zaslal žalobce Kriminalistickému ústavu Praha žádost o poskytnutí informace, zda byl zlikvidován vzorek DNA, který mu byl odebrán ve Věznici Valdice. Tato žádost byla označena jako žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. a byla Kriminalistickému ústavu Praha doručena dne 24. 5. 2010. Dne 23. 6. 2010 obdržel Kriminalistický ústav Praha stížnost žalobce, že nebyla dodržena lhůta 15 dnů ke sdělení požadované informace. Stížnost byla přeposlána Policejnímu prezidiu České republiky, které dopisem ze dne 29. 6. 2010 žalobci sdělilo, že správní orgán posoudil jeho podání podle obsahu jako žádost o sdělení informace podle § 83 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a žádost bude vyřízena do 23. 7. 2010. Dopisem ze dne 9. 7. 2009, který byl žalobci doručen dne 21. 7. 2010, byly žalobci sděleny požadované údaje. Dopisem ze dne 9. 7. 2010 uplatnil žalobce u žalované nárok na odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dopisem ze dne 17. 9. 2010 žalovaná sdělila žalobci, že jeho žádosti nebude vyhověno. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavřel, že na straně státu nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobce se domáhal poskytnutí informace o osobním citlivém údaji. V takovém případě nelze postupovat podle zákona č. 106/1999 Sb. a postup orgánu, kterému byla žádost adresována, se nemůže řídit délkou lhůt v tomto zákoně stanovených. Kriminalistický ústav Praha též není povinným subjektem podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. V jeho kompetenci nebylo jakkoli o žádosti věcně rozhodnout, a to ani pozitivním způsobem (poskytnutím informace), ani negativním způsobem (rozhodnutím o odmítnutí žádosti). Kriminalistický ústav Praha postupoval správně, pokud žádost postoupil orgánu pravomocnému o ní rozhodnout podle zákona č. 273/2008 Sb. Orgán, jemuž byla žádost postoupena, pak bez prodlev vyrozuměl žalobce o tom, jak bude ve věci postupováno a ve lhůtě stanovené příslušným zákonem informaci poskytl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, případně se domáhá toho, aby již vyřešená právní otázka byla posouzena jinak. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, podle jakého předpisu měla být žádost žalobce vyřízena. Podle dovolatele měl Kriminalistický ústav Praha posoudit, zda se jedná o žádost podle zákona č. 106/1999 Sb. a zda jí lze vyhovět či nikoliv, v takovém případě měl žádost podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. odmítnout, nebo rovněž mohl učinit závěr, že se o žádost ve smyslu § 13 zákona č. 106/1999 Sb. nejedná. Za nesprávný považuje dovolatel rovněž závěr odvolacího soudu, že Kriminalistický ústav Praha nebyl povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb. a že tedy nebylo v jeho kompetenci rozhodnout. Podle dovolatele, i kdyby Kriminalistický ústav Praha povinným subjektem nebyl, nic to nemění na tom, že žádost měla být posuzována v režimu zákona č. 106/1999 Sb. a že tedy Policejní prezidium České republiky mělo rozhodnout v režimu tohoto zákona. Rovněž má dovolatel za nesprávnou úvahu odvolacího soudu, že podle zákona č. 106/1999 Sb. nelze poskytovat informace o citlivých osobních údajích. Pokud je podle zákona č. 106/1999 Sb. nelze poskytnout, potom měl podle dovolatele povinný orgán ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. žádost od