30 Cdo 3884/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3884/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2016 Spisová značka:30 Cdo 3884/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3884.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Majetková újma (o. z.) Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:čl. 1 předpisu č. 497/1990Sb. čl. 2 předpisu č. 490/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3884/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Svazu klubů mládeže, z.s. se sídlem v Praze 9, Teplická č. 280/20, IČO 69368813, zastoupeného Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 1047/17, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o zaplacení částky 26 954 420 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 140/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2014 č. j. 22 Co 470/2013-246, takto: Rozsudek městského soudu (s výjimkou části výroku, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2013, č. j. 22 C 140/2008-208, do částky 7 854 407 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení zrušen) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2013, č. j. 22 C 140/2008-208 (s výjimkou části výroku I., kterým byla žaloba do částky 7 854 407 Kč s příslušenstvím zamítnuta), se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 15. 7. 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 1 (doplněnou podáním ze dne 9. 2. 2009 a ze dne 17. 10. 2011) domáhal zaplacení částky 26 954 420 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované. Žalobce tvrdil, že mu jednáním žalované vznikla škoda spočívající v ušlém zisku ve výši 21 648 000 Kč za nájem ve výši 180 400 Kč měsíčně se zpětnou účinností 10 let a nákladech na nutnou rekonstrukci střechy, fasády, oken, elektrických rozvodů a stoupaček ve výši 2 800 000 Kč. Tyto nároky se vztahovaly k budově č. p. 1428 na parcele č. 337/3, katastrální území M. O., zapsané na LV č. 2416 a pozemku par. č. 337/3, katastrální území M. O., zapsaného na LV č. 2416 (dále jen ,,předmětné nemovitosti“). Vedle toho žalobce uplatnil náhradu škody ve výši 6 420 Kč za neoprávněný převod pozemku par. č. 337/8, katastrální území M. O., zapsaného na LV č. 2416 občanským sdružením Pionýr na Fond dětí a mládeže v likvidaci a za jeho následný neoprávněný prodej Ministerstvem financí ČR společnosti TECHINVEST Ostrava a.s. a náhradu škody ve výši 2 500 000 Kč za to, že mu Česká republika a její organizační složky nevrátily po roce 1990 majetek HZ SKM PULS Ostrava. Nesprávný úřední postup žalované spatřoval žalobce v tom, že žalovaná neučinila od roku 1990 žádné kroky k navrácení uvedeného majetku žalobci a to přesto, že žalobce jako občanské sdružení, které vzniklo v roce 1968, nikdy nezanikl (to bylo určeno usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 3. 2002 č. j. 8 C 142/2001-238 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2003 č. j. 26 C 290/2002-23). Žalobci bylo od roku 1970 do roku 1989 znemožněno vykonávat jeho činnost a jeho majetek byl užíván Socialistickým svazem mládeže (dále jen ,,SSM“). Po roce 1990 bylo s uvedeným majetkem žalobce naloženo podle zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky, ačkoliv žalobce nikdy neztratil vlastnické právo k předmětným nemovitostem, což bylo určeno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2011 sp. zn. 31 C 403/2004 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2011 sp. zn. 11 Co 124/2011. Žalobce žádal o navrácení svého majetku již od roku 1990, avšak soudní cestou se začal navrácení domáhat až v roce 2003, a to poté, co bylo jednoznačně vyjasněno jeho právní postavení. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala, neboť tvrdila, že jde o soukromoprávní nárok, který stojí mimo působnost zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Při ústním jednání dne 26. 10. 2011 vznesla žalovaná námitku promlčení nároků žalobce. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, č. j. 22 C 140/2008-69, žalobu o náhradu škody ve výši 26 954 420 Kč s příslušenstvím zamítl a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně došel k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět, neboť žalobce neupřesnil, v čem konkrétně spatřuje nesprávný úřední postup žalované. Neoprávněné převzetí a užívání nemovitostí žalobce nezakládá odpovědnost státu za nesprávný úřední postup, protože k němu došlo na základě zákona č. 497/1990 Sb. Žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup spočívající ve vymazání žalobce z rejstříku společenských organizací v roce 1970 by mohl být nezákonným rozhodnutím, což však žalobce ani netvrdil, ani neprokazoval. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 5. 2012 č. j. 22 Co 136/2012-110, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal v postupu soudu prvního stupně, který při prvním jednání sice poučil žalobce o jeho důkazním břemenu podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 občanského soudního řádu, ale neposkytl mu přiměřenou lhůtu k požadovanému doplnění skutkových tvrzení, vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle odvolacího soudu se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tvrzeními žalobce, neboť žalobce nenamítal nesprávný úřední postup spočívající v přijetí zákona č. 497/1990 Sb., ale v nesprávné aplikaci tohoto zákona. Nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně spatřoval odvolací soud také v tom, že soud prvního stupně nespecifikoval, proč neprovedl navržené důkazy, a že sice konstatoval, že žalobce neupřesnil, v čem spatřuje nesprávný úřední postup, ale zároveň uzavřel, že v žalobcem tvrzeném postupu žalované neshledal nesprávný úřední postup. Soud prvního stupně dále pochybil, když připustil změnu žaloby, ale v rozsudku tuto skutečnost neuvedl a nevyčkal na stanovisko žalované k žalobcem uplatněnému nároku na náhradu škody podle ustanovení § 14 odst. 3 OdpŠk, které je podmínkou podání žaloby. Navíc dle odvolacího soudu nelze změnu žaloby uplatnit v případě, že žalobce vedle dosavadního nároku uplatňuje nový nárok (jde o samostatnou žalobu). Odvolací soud zavázal soud prvního stupně k nápravě vytčených vad, ale zároveň uvedl, že před případným důkazním řízením by měl soud prvního stupně zaměřit svou pozornost na posouzení žalovanou vznesené námitky promlčení, a že soud prvního stupně nemusí žalobce poučovat podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu, neboť žalobce v řízení od počátku tvrdil, že se domáhá náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, č. j. 22 C 140/2008-208, znovu žalobu o náhradu škody ve výši 26 954 420 Kč s příslušenstvím zamítl a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně došel k závěru, že žalobcem uplatňované právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem je promlčené, neboť žalobci byla již v roce 2004 známa skutečnost, že stát neoprávněně převedl předmětné nemovitosti na spolek Pionýr a přesto podal žalobu až v roce 2008. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2014, č. j. 22 Co 470/2013-246, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 19 100 013 Kč s příslušenstvím potvrdil, jinak v tomto výroku, tj. ohledně částky 7 854 407 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a věc vrátil v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu lze neoprávněné odnětí předmětných nemovitostí žalovanou na základě zákona č. 497/1990 Sb. považovat za nesprávný úřední postup, neboť při aplikaci zákona č. 497/1990 Sb. postupoval stát vrchnostensky. Avšak namítané užívání nemovitostí a jejich převod žalovanou nejsou nesprávným úředním postupem, protože jde o nakládání s majetkem, při němž příslušné státní orgány nevystupují jako nositelé veřejné moci. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že u nároku na zaplacení částky 6 420 Kč a částky 2 500 000 Kč stanovil počátek běhu promlčecí lhůty, aniž by zjistil, c