30 Cdo 392/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 392/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2022 Spisová značka:30 Cdo 392/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.392.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 392/2021-282 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně T. O., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Martinem Drápalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 274/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, č. j. 15 Co 194/2020-237, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, č. j. 15 Co 194/2020-237, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 12. 2019, č. j. 19 C 274/2018-186, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala toho, aby jí žalovaná nahradila škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a to z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ [dále též „okresní soud“] pod sp. zn. 0 Nc 8008/2015 (dále jen „posuzované řízení“), a jednak též z titulu nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Praze při doručování vydaného předběžného opatření. V posuzovaném řízení byl usnesením okresního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 0 Nc 8008/2015-26, zamítnut návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, kterým mělo být uloženo J. S. a jejímu manželovi zejména nenakládat s pozemkem parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba, v části obce XY, č. p. XY, rodinný dům, s pozemkem parc. č. XY a pozemkem parc. č. XY, to vše zapsáno na LV č. XY, pro katastrální území a obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY(dále jen „nemovité věci“). K odvolání žalobkyně následně Krajský soud v Praze [dále též jen „krajský soud“] usnesením ze dne 2. 11. 2015, č. j. 24 Co 303/2015-58, ve vztahu k J. S. zamítavé rozhodnutí okresního soudu změnil a předběžné opatření nařídil, vůči jejímu manželovi návrh zamítl (správně usnesení okresního soudu vůči němu potvrdil – poznámka Nejvyššího soudu). Rozhodnutí odvolacího soudu však bylo, i přes urgence žalobkyně, doručeno účastníkům a katastrálnímu úřadu se značným časovým odstupem, to je až po provedení vkladu vlastnického práva k shora uvedeným nemovitým věcem ve prospěch třetí osoby M. H., který s manželi S. uzavřel dne 6. 11. 2015 kupní smlouvu. Pohledávka vůči dlužnici žalobkyně – J. S. - byla žalobkyni následně přiznána v nalézacím řízení rozsudkem okresního soudu ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 34 C 67/2015-76, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 23. 5. 2017, č. j. 17 Co 51/2017-202, který nabyl právní moci téhož dne. Posléze žalobkyně podala za účelem vymožení své pohledávky exekuční návrh, exekuce směřující vůči J. S. nebyla úspěšná a dle sdělení soudní exekutorky ze dne 17. 5. 2015 je pohledávka žalobkyně nevymahatelná. Žalobkyně měla za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na předběžné opatření je vůči její osobě nezákonným rozhodnutím, jak má na mysli § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů [dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“], jímž jí byla způsobena škoda dle § 7 odst. 1 a § 13 odst. 1 OdpŠk. Škodu vyvozovala z nevymahatelnosti pohledávky, která jí byla přiznána proti dlužnici pravomocnými rozhodnutími soudu, neboť nebýt vydání nezákonného rozhodnutí soudu prvního stupně, mohla by se žalobkyně „hojit na předmětných nemovitostech“ a její pohledávka by byla v rozsahu nejméně nyní zažalované částky uhrazena (exekučně vymožena). Dále poukazovala na nesprávný úřední postup, kdy mezi vydáním rozhodnutí okresního soudu a rozhodnutí krajského soudu uplynuly 4 měsíce a 3 týdny. Nebýt nesprávného nevyhovění návrhu na vydání předběžného opatření v první fázi řízení, bylo by možné očekávat zpeněžení nemovitostí za cenu 5 807 481 Kč, přičemž po odečtu pohledávek zjištěných v rámci exekučního řízení, by k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů zbyla částka 2 588 385,59 Kč, která by případně žalobkyni byla přiznána, neboť právě v tomto rozsahu by její pohledávky byly (exekučně) uspokojeny. V průběhu řízení žalobkyně k výzvě soudu prvního stupně upřesnila, že odpovědnostním titulem pro její nárok na náhradu škody je nezákonné rozhodnutí, neboť nebýt následně zrušeného rozhodnutí soudu prvního stupně, ke škodě by nedošlo. Žalobkyně svůj nárok bezúspěšně předběžně uplatnila u žalované. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 19 C 274/2018-186, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna žalobkyni zaplatit částku 2 588 385,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 4. 2019 do zaplacení (výrok I rozsudku) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II rozsudku). 3. Na základě před ním provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění. Žalobkyně a J. S. uzavřely v roce 2013 a 2014 dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých žalobkyně předala J. S. částku v celkové výši 1 700 000 Kč, žalovaná žalobkyni půjčenou částku vrátila pouze zčásti (ve výši 50 000 a 84 839 Kč). Zápůjčka byla poskytnuta za účelem zhodnocení finančních prostředků, které byly následně S. předány makléři M. V. V průběhu srpna až prosince 2014 S. informovala žalobkyni, že výplatu finančních prostředků dle uzavřených smluv nelze provést, dále ji informovala o nemožnosti spojit se s makléřem, vůči kterému bylo následně vedeno trestní řízení, a ten se doznal k vině. Usnesením okresního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 0 Nc 8008/2015-26, byl zamítnut návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým by byla žalované J. S. a „vedlejšímu účastníkovi“ na straně žalované M. S. uložena povinnost nenakládat s výše označenými nemovitými věcmi. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 2. 11. 2015, č. j. 24 Co 303/2015-58, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalované J. S. uložil nenakládat se shora uvedenými nemovitostmi a návrh na nařízení předběžného opatření ohledně uložení povinnosti manželu žalované zamítl. Lhůta k písemnému vyhotovení usnesení odvolacího soudu, které žalobkyně přípisem datovaným 24. 11. 2015 urgovala, byla (opatřením místopředsedkyně krajského soudu) prodloužena, usnesení tedy bylo doručováno až 21. 12. 2015 a právní moci nabylo až dne 7. 1. 2016. V mezidobí byla dne 6. 11. 2015 uzavřena ohledně předmětných nemovitostí kupní smlouva mezi manželi S. a M. H. a následně došlo ke vkladu vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí. 4. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 3. 2016, č. j. 34 C 167/2015-76, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 3. 2017, č. j. 34 C 167/2015-167, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 17 Co 51/2017-202, bylo žalované J. S. uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 700 000 Kč spolu s úrokem ve výši 289 426 Kč, a úroky z prodlení. K vymožení této pohledávky byla na základě exekučního návrhu žalobkyně ze dne 15. 6. 2017 zahájena exekuce proti J. S., exekuční řízení je stále vedeno před „Exekutorským úřadem pro Prahu 3“, přičemž vymoženo bylo pouze necelých 5 000 Kč. Z opakovaných zpráv pověřené soudní exekutorky vyplývá, že povinná je dosud nemajetná. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 46 T 8/2016, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2018, č. j. 6 To 4/2018-2274, byl obžalovaný M. V. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, odsouzen byl k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti a byla mu uložena podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinnost uhradit poškozeným škodu, mimo jiné T. O. zaplatit částku ve výši 1