30 Cdo 3972/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3972/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2016 Spisová značka:30 Cdo 3972/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3972.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Promlčení Náhrada škody Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3972/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CENTRO, s.r.o., IČ 25685155, se sídlem v Praze 10, Ostružinová 2934/7, zastoupené Mgr. Karlem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 856/33, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 191 870 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 130/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2014, č. j. 21 Co 154/2014-63, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhá náhrady škody ve výši 191 870 Kč s příslušenstvím podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 35/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku toho, že na základě stavebního povolení ze dne 25. 6. 2002, na němž byla nesprávně vyznačena doložka právní moci, provedla svépomocí stavební a rekonstrukční práce v hodnotě 191 870 Kč. V dalším řízení bylo stavební povolení změněno tak, že se stavební řízení zastavuje. 2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2013, č. j. 13 C 130/2011-41, kterým byla žaloba zamítnuta. 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne 25. 6. 2002 vydal stavební úřad (Úřad městské části Praha 10, stavební odbor) žalobkyni jako stavebníkovi stavební povolení, kterým povolil stavební úpravy části nebytových prostor domu (prádelny, žehlírny, sušárny, WC, úklidové komory a chodeb na prodejnu, vzorkovnu a kancelář pro prodej papírnického zboží s přímým vstupem z exteriéru). Na stavebním povolení byla vyznačena doložka právní moci s datem 19. 7. 2002, ta byla přeškrtnuta a byla u ní uvedena rukopisná poznámka „neplatná“. Dne 20. 9. 2006 vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým „nařídil odstranění stavebních úprav a změny užívání nebytového prostoru“. V něm uvedl, že stavebník provedl stavbu v rozporu se stavebním povolením a že stavebník požádal o dodatečné povolení stavby v souladu s jejím užíváním, přes výzvu stavebního úřadu však nedoložil souhlas všech spoluvlastníků domu, proto stavební úřad nařídil stavbu odstranit. Dne 19. 3. 2007 rozhodl Magistrát hlavního města Prahy jako odvolací správní orgán o zrušení rozhodnutí o odstranění stavby a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací orgán stavebnímu úřadu vytkl, že stavební povolení dosud nenabylo právní moci. Jako účastníci stavebního řízení měli podle § 59 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), vystupovat všichni spoluvlastníci jednotek v domě. Společenství vlastníků jednotek bez výslovného zmocnění všemi spoluvlastníky nemohlo jako účastník řízení vystupovat. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci dne 18. 6. 2007. Dne 3. 4. 2007 sdělil stavební úřad účastníkům řízení, že stavební povolení dosud nenabylo právní moci. Sdělení stavebního úřadu ze dne 3. 4. 2007 bylo žalobkyni řádně doručeno dne 23. 5. 2007, kdy jednatel žalobkyně podepsal doručenku. Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2007, které nabylo právní moci dne 17. 4. 2008, Magistrát hlavního města Prahy změnil stavební povolení tak, že stavební řízení zastavil, neboť předmětné stavební úpravy již byly realizovány. Uvedl, že vzhledem k tomu, že vydané stavební povolení doposud nenabylo právní moci, je nutno pohlížet na již provedené stavební úpravy jako na stavbu zahájenou bez stavebního povolení. Dne 24. 1. 2008 oznámil stavební úřad pokračování v řízení o odstranění stavby a výslovně upozornil na možnost požádat o dodatečné povolení stavby. Rozhodnutím ze dne 19. 5. 2008, které nabylo právní moci dne 1. 9. 2008, stavební úřad nařídil odstranění stavby. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že nebyla podána žádost o dodatečné povolení stavby. Stavební úpravy byly odstraněny. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody dopisem, který byl žalované doručen dne 9. 3. 2011. Žalovaná náhradu škody nepřiznala a uvedla, že nárok je nedůvodný. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil následovně. Judikatura dovodila, že nesprávným úředním postupem je i nesprávné vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které dosud není pravomocné (k tomu soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4035/2009 a na další rozhodnutí Nejvyššího soudu). Soud prvního stupně však žalobu zamítl, neboť žalovaná důvodně vznesla námitku promlčení. Okolnost, že stavební povolení dosud nenabylo právní moci, konstatoval Magistrát hlavního města Prahy již ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2007. Toto rozhodnutí nabylo právní moci (tedy nutně muselo být žalobkyni doručeno) již dne 18. 6. 2007. Žalobci bylo navíc už dne 23. 5. 2007 doručeno sdělení stavebního úřadu o tom, že stavební povolení nenabylo právní moci, obsahující rovněž odůvodnění. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dověděla již dne 23. 5. 2007. Toho dne zjistila, že stavební úpravy, které již realizovala, byly provedeny na základě stavebního povolení, které dosud nenabylo právní moci. Žalobkyně však svůj nárok na náhradu škody u žalované uplatnila až dne 9. 3. 2011, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 OdpŠk. Její nárok je tak promlčen. 5. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že závěry soudu prvního stupně o důvodně uplatněné námitce promlčení považuje za správné. Nejpozději ze sdělení stavebního úřadu, doručeného žalobkyni dne 23. 5. 2007, muselo být žalobkyni zřejmé, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu při vyznačení doložky právní moci, že stavební úpravy, které provedla, nejsou povolené a že jí investicemi do těchto úprav vznikla škoda. Ostatně pozdější chování žalobkyně, která ukončila v prosinci 2007 nájem nebytových prostor, svědčí ve prospěch závěru, že neměla ani zájem nebytové prostory užívat, a v následném pokračujícím řízení o odstranění stavby se již v otázce dodatečného povolení stavby vůbec neangažovala. Jednatel žalobkyně při jednání soudu dne 19. 9. 2013 uvedl, že důvodem odchodu z nebytových prostor byla skutečnost, že nemohl pokračovat v jejich užívání, stavební řízení se táhlo a bylo zřejmé, že nedojde k dohodě mezi vlastníky a ke kolaudaci. To bylo již 31. 12. 2007 naprosto jasné. Okamžik právní moci rozhodnutí o zastavení stavebního řízení dne 17. 8. 2008 proto na vědomost žalobkyně o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, nemohl mít vliv. Promlčecí lhůta počala běžet od 23. 5. 2007 a uplynula marně. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které podle svého obsahu napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. V dovolání uplatnila následující dovolací důvod: 7. Počátek běhu promlčecí lhůty nelze stanovit ke dni 23. 5. 2007, jelikož sdělení stavebního úřadu o tom, že stavební povolení nenabylo právní moci, nemá právní účinky, které by mohly mít jakýkoliv vliv na vydané stavební povolení. 8. Právní účinky má až rozhodnutí, kterým bylo zastaveno stavební řízení, tedy rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. 12. 2007, které nabylo právní moci dne 17. 4. 2008. Žalobkyně uvádí, že „teprve tímto rozhodnutím bylo nutno pohlížet na již provedené stavební úpravy jako na stavbu zahájenou bez stavebního povolení“. 9. Pokud by žalobkyně požadovala náhradu škody v okamžiku, kdy se dověděla o tom, že stavební povolení dosud nenabylo právní moci, bylo by protistranou zcela po právu namítáno, že žalobkyni dosud žádná škoda nevznikla, neboť formou dodatečného stavebního povolení může docílit toho, že bude vydáno stavební povolení a zastaveno řízení o odstranění stavby. Žalobkyně by v případě, že by