30 Cdo 4174/2019 – Nejvyšší soud

30 Cdo 4174/2019-154 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně CARBAND, spol. s r.o., identifikační číslo osoby 25570242 se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 2605/81, zastoupené Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 3205/6, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 1 576 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 42/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2019, č. j. 12 Co 378/2018-134, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 1 576 000 Kč jako náhrady škody spočívající v ušlém zisku, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalované. Žalovaná nařídila žalobkyni zastavení měření emisí, přestože v následném řízení o odejmutí oprávnění k provádění měření emisí před Městským úřadem v Hodoníně bylo prokázáno, že žalobkyně žádné právní předpisy neporušila a oprávnění k měření emisí jí tedy nebylo odejmuto. V daném případě došlo dle žalobkyně jak k vydání nezákonného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, tak k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v tom, že žalovaná dosud nerozhodla o žádosti žalobkyně ze dne 30. 11. 2012 o okamžitém zrušení rozhodnutí o zastavení provádění měření emisí. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 26 C 42/2016-77, zamítl návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 576 000 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč (výrok II). 3. Z protokolu Ministerstva dopravy, odboru auditu, kontroly a dozoru, o vykonání státního odborného dozoru nad stanicí měření emisí č. j. 296/2012-040-DOZ/1 bylo zjištěno, že dle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“), vykonali pověření pracovníci žalované ve stanici měření emisí č. 47.06.26, kterou provozuje žalobkyně, dne 27. 11. 2012 státní odborný dozor. Předmětem kontroly byla namátková kontrola plnění povinností a podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), a dále vyhláškou č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s § 81 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel. V protokolu bylo konstatováno několik nedostatků, na jejichž základě pověření pracovníci žalované dle § 82 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel nařídili okamžité zastavení provádění měření emisí s tím, že podle § 68 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel obecní úřad obce s rozšířenou působností odejme oprávnění k provozování stanice měření emisí, jestliže ministerstvo v rámci výkonu státního odborného dozoru nařídilo zastavení provádění měření emisí. Žalobkyně byla poučena, že ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení se s protokolem může proti němu podat námitky. 4. Proti protokolu podala žalobkyně námitky a zároveň žádala o okamžité zrušení rozhodnutí o zastavení provádění měření emisí. Rozhodnutím ministra dopravy ze dne 28. 3. 2013, č. j. 296/2012-040-DOZ/3, bylo jedné námitce vyhověno dalším třem nikoli. Na základě protokolu Ministerstva dopravy ze dne 27. 11. 2012, č. j. 297/2012-040-DOZ/1, zahájil dne 18. 4. 2013 Městský úřad v Hodoníně řízení ve věci odnětí oprávnění k provozování stanice měření emisí č. 47.06.26 vydaného dne 17. 1. 2005, č. j. 1002/DSA/2005. Usnesením ze dne 24. 5. 2013, č. j. 26904/DSA/2012, bylo řízení zastaveno s tím, že na základě podkladů, které Městský úřad v Hodoníně obdržel, nelze oprávnění k provozování stanice měření emisí odebrat. Oznámením ze dne 24. 5. 2013 pak Městský úřad v Hodoníně sdělil žalobkyni, že je možno dne 25. 6. 2013 zahájit měření emisí. 5. Podáním ze dne 2. 10. 2015 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody ve výši 1 576 000 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v nařízení zastavení měření emisí. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 131/2015-810-ODS/4, konstatovala, že v daném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy s tím, že každý z nich dospěl k jinému právnímu názoru, což současná právní úprava umožňuje. 6. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 1 odst. 1 písm. a), § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, 2 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), a konstatoval, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. 7. Dle soudu prvního stupně nelze postup žalované vyplývající primárně z toho, že žalovaná nařídila zastavení měření emisí, přestože v následném řízení o odejmutí oprávnění k provádění měření emisí před Městským úřadem v Hodoníně bylo prokázáno, že žalobkyně žádné právní předpisy neporušila a oprávnění k měření emisí jí odejmuto nebylo, hodnotit jako nesprávný úřední postup. Oprávnění žalované vykonat státní odborný dozor v provozovně žalobkyně vyplývá ze zákona o státní kontrole. Výsledkem této kontroly pak byl sepsaný protokol, v němž byla uvedena kontrolní zjištění, a bylo konstatováno několik nedostatků, na jejichž základě pověření pracovníci žalované dle § 82 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel nařídili okamžité zastavení provádění měření emisí. Pokud tedy žalovaná v rámci svého oprávnění realizovala namátkovou kontrolu a její zjištění se promítla do sepsaného protokolu, nelze v této její činnosti shledat nesprávný úřední postup. Žalobkyně byla poučena o tom, že ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení se s protokolem může proti němu podat námitky, což následně i učinila. O námitkách rozhodl ministr dopravy dne 28. 3. 2013 pod č. j. 296/2012-040-DOZ/3 tak, že jedné námitce vyhověl a dalším třem ne. V rámci podaných námitek žádala žalobkyně i okamžité zrušení rozhodnutí o zastavení provádění měření emisí. Vyjádření k tomuto návrhu žalobkyně na zrušení rozhodnutí je dle názoru soudu obsaženo v rozhodnutí ministra dopravy, jímž bylo vyhověno pouze jedné ze čtyř námitek proti kontrolnímu zjištění. Ani v tomto postupu ministra dopravy tak nelze dle soudu prvního stupně shledat nesprávný úřední postup, neboť když z převážné části nebylo námitkám žalobkyně vyhověno, nemohlo ani dojít ke zrušení rozhodnutí o zastavení provádění měření emisí. Podané námitky je možno hodnotit jako zvláštní druh opravného prostředku, neboť k jejich podání ve stanovené lhůtě je aktivně legitimována kontrolovaná osoba. Jelikož v rámci tohoto opravného prostředku nedošlo ke zrušení či změně rozhodnutí, není splněn předpoklad pro označení tohoto protokolu jako nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 2 OdpŠk. Nesprávný úřední postup nespatřoval soud prvního stupně ani v tom, že Městský úřad v Hodoníně dospěl v průběhu správního řízení ve věci odnětí oprávnění k provozování stanice měření emisí k jinému právnímu názoru a řízení zastavil. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyní tvrzený nesprávný úřední postup spočívající v nařízení zastavení měření emisí a v nerozhodnutí o žádosti žalobkyně o okamžitém zrušení rozhodnutí o zastavení provádění měření emisí v soudním řízení prokázán nebyl a nebylo ani prokázáno, že by došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. 8. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II). 9. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci základního předpokladu vzniku odpovědnosti státu za škodu, spočívajícího v existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Protokol, který byl výsledkem kontroly provedené u žalobkyně, není dle odvolacího soudu rozhodnutím ve smyslu § 8 OdpŠk. Jediným rozhodnutím v dané věci bylo rozhodnutí ministra dopravy o námitkách žalobkyně, které však nebylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno. 10. V souvislosti s tím nemohlo dle odvolacího soudu dojít ani k nesprávnému úřednímu postupu pověřených zaměstnanců žalované, kteří provedli kontrolu a následně uložili žalobkyni povinnost okamžitě za