30 Cdo 4271/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4271/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2009 Spisová značka:30 Cdo 4271/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4271.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4271/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobců a) J. H., a b) L. H., zastoupených advokátem, proti žalované R., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 3.020.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení automobilu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 744/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2006, č.j. 16 Co 141/2005-123, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2006, č.j. 16 Co 141/2005-158, se ve výroku I., jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušuje. II. Zrušuje se rovněž ve vztahu mezi žalobci a), b) a žalovanou rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. srpna 2004, č.j. 7 C 744/2002-123, v jeho meritorním výroku III., jakož i v jeho akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Úvodem Nejvyšší soud České republiky předesílá, že s ohledem na pravomocné usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále již „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) ze dne 1. srpna 2007, č.j. 7 C 744/2002-169, jímž bylo řízení vůči (původně) žalobkyni c) J. J. zastaveno a rozhodnuto o tom, že ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jsou v záhlaví tohoto rozsudku označováni již pouze žalobci a) (J. H.) a b) (L. H.). V záhlaví citovaným rozsudkem okresní soud výrokem I. řízení vůči (původně) žalobkyni c) (J. J.) zastavil, výrokem II. rozhodl, že se náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni c) nepřiznává, dále výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 3.020.000,- Kč s 1% úrokem prodlení od 10. srpna 2002 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku při současně uložené povinnosti žalobcům a) a b) vrátit žalované vozidlo – „automobil tovární značky B.,  barva 892 titan šedá metalíza, výrobní číslo karosérie WBAGL41020DL90455/2002, výrobní číslo motoru 53852721/2002, TP č. AP424230, faktura č. 4100200098, zákaznická karta BMW: 10S2001, dříve ZSPZ B3302-3, nyní SPZ 1M 11617“, a to rovněž do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. okresní soud uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobcům a) a b) společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 218.518,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Konečně výrokem V. cit. rozsudku bylo žalované uloženo zaplatit „Českému státu na účet Okresního soudu Brno-venkov znalečné“ ve výši 14.079,- Kč, také ve shora již citované pariční lhůtě. Okresní soud po provedeném řízení uzavřel, že z listinného důkazu – objednávky nového osobního vozu – návrhu na uzavření kupní smlouvy a potvrzení závazné objednávky č. 119/01 bylo prokázáno, že na této objednávce jako kupující je uvedena (původně) žalobkyně c) J. J., prodávajícím byla žalovaná. Okresní soud dále zjistil, že tato objednávka byla podepsána žalobcem b), přičemž u podpisu kupující (strany) bylo uvedeno „v zastoupení a jméno žalobce b/.“ Před podpisem kupujícího a zástupcem prodávající bylo uvedeno datum 19.12. 2002 namísto správného 19.12. 2001. Předmětem koupě bylo vozidlo B. a byla touto smlouvou dohodnuta kupní cena 3.100.000,- Kč, přičemž dále bylo dohodnuto, že záloha 500.000,- Kč na kupní cenu bude zaplacena nejpozději do 20. ledna 2002. Byl dohodnut i přibližný termín dodání (vozidla), a to březen 2002. Součástí kupní smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, které nebyly ani jednou ze stran podepsány a dále specifikace vybavení vozidla, mezi kterým byl uveden i „navigační systém včetně TV a cena za toto vybavení činila 141.000,- Kč.“ Z předávacího protokolu ze dne 26. března 2002 měl okresní soud za prokázané, „že jako prodávající byla uvedena společnost žalovaná, přebírající J. J. – žalobkyně c/. Tento předávací protokol podepsal zást. prodejce, podpis toho, kdo auto převzal, chybí.“ K dalším listinným důkazům, „ke korespondenci žalobců, dopisům žalované“, k vypracovanému znaleckému posudku „soud při rozhodování sporu nepřihlédl, neboť tyto nepovažoval pro rozhodnutí ve věci za podstatné.“ Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci okresní soud dospěl k právnímu závěru, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná. „Kupujícím v této smlouvě byla označena J. J. – žalobkyně c/ - dcera žalobců a/ b/. Kupní smlouvu jako takovou však podepsal žalobce b/, přičemž u jeho podpisu je poznámka v zastoupení. Ke kupní smlouvě není připojena písemná plná moc, kterou by udělila žalobkyně c/ žalobci b/ k podpisu této kupní smlouvy. Z výpovědí účastníků bylo jednoznačně prokázáno, že v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy žalobkyně c/ žalobcům a/, b/ žádnou písemnou plnou moc neudělila.“ Protože v daném případě „dohodou účastníků žalobců a/, b/ a žalované bylo určeno, že kupní smlouva bude vyhotovena písemně, z tohoto důvodu vyplynul požadavek, aby plná moc, kterou by udělila žalobkyně c/ žalobcům a/, b/, byla rovněž písemná.“ Tato písemná plná moc by však musela být udělena zmocnitelem zmocněnci nebo zmocněncům v době, která by předcházela podpisu kupní smlouvy. „Žádné jednání následné, s cílem následně, až po podpisu smlouvy, udělit plnou moc k podpisu kupní smlouvy, by nemělo právní účinky řádné plné moci. Kupní smlouva je tedy právním úkonem absolutně neplatným.“ Okresní soud pak přistoupil k aplikaci § 457 obč. zák., když dospěl k závěru, že v důsledku neplatné předmětné kupní smlouvy došlo na straně účastníků k bezdůvodnému obohacení; rozhodl proto tak, že účastníci jsou si povinni vrátit předmět bezdůvodného obohacení, jak již shora uvedeno. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. června 2006, č.j. 16 Co 141/2005-158, rozsudek okresního soudu v meritorním výroku III. potvrdil (výrok I.) , ve výrocích IV. a V. rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobcům a) a b) a „Českému státu“ se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.), výrokem III. rozsudek okresního soudu v jeho výrocích I. a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Konečně výrokem IV. odvolací soud rozhodl, že žalobcům a) a b) se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud ve vztahu mezi žalobci a), b) a žalovanou považuje rozhodnutí okresního soudu ve věci samé za správné. Okresní soud dovodil absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 19. prosince 2001 z důvodu její neurčitosti v části označení kupující osoby. Ve smlouvě je jako kupující označena žalobkyně c), avšak smlouva je podepsána žalobcem b) jako jejím zástupcem, aniž by však byla doložena plná moc k tomuto právnímu úkonu. Žalovaná byla v přesvědčení (jak vyplynulo z jejího vyjádření k žalobě na č.l. 18 spisu, jakož i z odvolání proti rozsudku okresního soudu), že žalobci a) a b) předmětný automobil kupují pro dceru, tj. jakoby byla uzavírána smlouva ve prospěch třetí osoby, přičemž „žalobci a) a b) však tvrdí, že kupovali pro sebe, ale tzv. na dceru, aby se vyhnuli problémům v případném dědickém řízení po a) žalobkyni.“ Podle odvolacího soudu z obsahu předmětné kupní smlouvy nelze dovodit vůli žalobkyně c) k uzavření smlouvy, a to za situace, kdy žalobce b) jednal jako její zástupce, aniž by k takovému jednání byl žalobkyní c) zmocněn. Nedostatek plné moci nemůže být zhojen ani podle ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák., když v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně c) bez zbytečného odkladu právní úkon schválila. Ze smlouvy ale nemůže být ani ve smyslu stejného ustanovení zavázán žalobce b) sám, a to s ohledem na ustanovení § 33 odst. 3 obč. zák., který tuto možnost vylučuje za situace, že osoba, s níž bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla. V tomto směru odvolací soud uzavřel, že je nepochybné, že žalovaná věděla o nedostatku zmocnění, když při podpisu kupní smlouvy tato nebyla žalobcem b) předložena. Smlouva také nemůže zavazovat žalobce a) a b), kteří sice tvrdí svou vůli koupit auto pro sebe, ale ve smlouvě je jako kupující uvedena žalobkyně c), tedy vůle žalobců a) a b) je v rozporu s jazykovým projevem zachyceným ve smlouvě a pochybnosti o tom, kdo je kupující, tak opět nebyly odstraněny. Podle odvolacího soudu uvedenou smlouvu nelze podle jejího obsa