30 Cdo 4274/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4274/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 7. 2020 Spisová značka:30 Cdo 4274/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.4274.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Exekuce Zástavní právo soudcovské Dotčené předpisy:§ 69a odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 § 32 předpisu č. 120/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4274/2019-372 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně IZOMAT stavebniny s.r.o., identifikační číslo osoby 45242003, se sídlem v Praze 1, Michalská 432/12, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované M. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 1416/17, o 1 720 818,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 116/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, č. j. 30 Co 207/2019-313, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, č. j. 30 Co 207/2019-313, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2018, č. j. 27 C 116/2017-264, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou (po změně žaloby připuštěné usnesením ze dne 23. 2. 2018, č. j. 27 C 116/2017-157) domáhá po žalované zaplacení částky 1 720 818,96 Kč včetně úroků z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 3. 11. 2017 do zaplacení, přičemž uvedla, že se v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 76 EX 294/09 vedlejším účastníkem coby soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 8 domáhala vymožení částky 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím po povinném R. H.. Vedlejší účastník vydal 23. 11. 2010 exekuční příkaz č. j. 76 EX 294/09-63, kterým nařídil provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného v XY. Ačkoliv bylo v uvedené době běžnou praxí zřídit zároveň exekučním příkazem exekutorské zástavní právo na nemovitostech, a vedlejší účastník tak běžně činil, v tomto případě jej nezřídil. Již v té době byl pro nedostatek majetku zrušen konkurs vedený na společnost XY, ve které byl žalobce (pozn. zřejmě myšleno povinný) jediným jednatelem a společníkem. Nemovitosti bylo možné v rámci exekučního řízení postihnout až poté, kdy se žalobkyně v soudním řízení úspěšně domohla neúčinnosti smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem v XY z povinného R. H. na jeho syna. Bylo zřejmé, že se povinný bude v rámci exekučního řízení snažit zabránit úhradě vymáhané částky a že i jemu reálně hrozí insolvenční řízení. Na naléhání právního zástupce žalobkyně vedlejší účastník zřídil exekutorské zástavní právo na předmětných nemovitostech až exekučním příkazem ze dne 4. 1. 2012, č. j. 76 EX 294/09-120. Již exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011, č. j. 8 EX 226/09-29, zřídil exekutorské zástavní právo k uvedeným nemovitostem JUDr. Milan Bronec, soudní exekutor Exekutorského úřadu České Budějovice, a to ve prospěch věřitele HORA Holding, s. r. o. Dne 11. 9. 2012 bylo zahájeno na majetek dlužníka R. H. insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích a úpadek povinného byl řešen konkursem. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky dva zajištění věřitelé, konkrétně žalobkyně a HORA Holding, s. r. o., a do majetkové podstaty povinného byly zahrnuty nemovitosti v XY. Nemovitosti byly v insolvenčním řízení prodány za 3 800 000 Kč, přičemž z této částky byly uhrazeny náklady na zpeněžení nemovitostí, náklady spojené se správou, odměna insolvenčního správce a pohledávka věřitele HORA Holding, s. r. o. Na žalobkyni, která měla v důsledku pozdě vydaného exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva horší pořadí pro uspokojení pohledávky než druhý zajištěný věřitel HORA Holding, s. r. o., tak při rozdělování výtěžku zpeněžení nemovitostí ničeho nezbylo. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši 1 720 818,96 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. 27 C 116/2017-264, rozhodl tak, že se žaloba s tím, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 720 818,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 11. 2017 do zaplacení, zamítá (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) a že je žalobkyně povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 112 675 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka JUDr. Petra Hostaše, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). 3. Městský soud v Praze rozhodl k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 23. 7. 2019, č. j. 30 Co 207/2019-313, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 37 558 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Hostaše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně učinil následující skutková zjištění. V rámci exekučního řízení vedeného vedlejším účastníkem pod sp. zn. 76 EX 294/09 pro vymožení pohledávky žalobkyně ve výši 1 447 986,50 Kč s příslušenstvím za povinným R. H. byl dne 23. 11. 2010 vydán exekuční příkaz č. j. 76 EX 294/09-63 k provedení exekuce prodejem nemovitostí v XY. Na tyto nemovitosti nebyla vedena žádná exekuce. K uvedeným nemovitostem bylo soudním exekutorem JUDr. Milanem Broncem, Exekutorský úřad České Budějovice, exekučním příkazem ze dne 7. 2. 2011. č. j. 8 EX 226/09-29, a exekučním příkazem z 29. 8. 2011, č. j. 8 EX 2/11-30, zřízeno ve prospěch oprávněného HORA Holding, s. r. o. exekutorské zástavní právo. V řízení sp. zn. 76 EX 294/09 vydal vedlejší účastník na základě telefonické domluvy s právním zástupcem žalobce dne 4. 1. 2012 exekuční příkaz č. j. 76 EX 294/09-120, kterým zřídil exekutorské zástavní právo na nemovitostech v XY. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2012, č. j. KSCB 26 INS 22146/2012-A-18, bylo rozhodnuto o úpadku povinného a na majetek povinného byl prohlášen konkurs. Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky pouze dva zajištění věřitelé (žalobkyně a společnost HORA Holding, s. r. o.) se zajištěnými pohledávkami v celkové výši 5 255 248,96 Kč. Nemovitosti v XY byly sepsány do majetkové podstaty povinného R. H.. Po zpeněžení nemovitostí byly z výtěžku odečteny náklady na zpeněžení, náklady na správu a odměna insolvenčního spráce. Zbylou částku 3 469 680,36 Kč obdržel zajištěný věřitel, který byl s ohledem na datum exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva první v pořadí. Pohledávka žalobkyně a dalších věřitelů byla uspokojena poměrně do výše 0,23 %, což v případě žalobkyně činilo 4 023,53 Kč. Srážkami ze mzdy povinného R. H. nebylo v exekučním řízení vymoženo ničeho; prodejem nemovitostí v obci XY byla vymožena částka 226 325 Kč. Žalobce před podáním žaloby nárok na náhradu škody u žalované předběžně uplatnil, ale žalovaná ve stanovisku ze dne 29. 11. 2017 neshledala nárok důvodným. Soud prvního stupně dále uvedl, že exekutorská kandidátka v rámci svědecké výpovědi objasnila, v jakých případech vedlejší účastník přistupoval ke zřízení exekutorského zástavního práva. Jednalo se o případy, v nichž nebyla vymáhána vysoká částka a bylo možno očekávat uspokojení vymáhané pohledávky jiným způsobem než prodejem nemovitosti, nebo kdy na nemovitosti již bylo vedeno několik exekucí. Exekuční příkazy, které žalobce dokládal ke svému tvrzení, že vedlejší účastník exekutorské zástavní právo vždy zřizoval, byly vydány za situace, kdy vymáhaná částka činila přibližně 40 000 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení o automatickém zřizování exekutorského zástavního práva k nemovitostem není pravdivé. Žalobce neprokáza