30 Cdo 4348/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4348/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2009 Spisová značka:30 Cdo 4348/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4348.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4348/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně P. V., zastoupené advokátem, proti žalované S. ž. d. c., o zaplacení částky 49.182,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 152/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2007, č.j. 30 Co 504/2006-122, takto: Dovolání žalované se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 15. června 2006, č.j. 9 C 152/2004-104, uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni částku 44.192,- Kč spolu s 2,5% úrokem z prodlení z částky 1.806,- Kč od 6.7.2003 do zaplacení, s 2% úrokem z prodlení z částky1.806,- Kč od 6.10.2003 do zaplacení, s 2% úrokem z prodlení z částky 1.806 od 6.1.2004 do zaplacení, s 2% úrokem z prodlení z částky 1806,- Kč od 6.4.2004 do zaplacení, s 2% úrokem z prodlení z částky 18.048,- Kč od 4.2.2004 do zaplacení, s 2% úrokem z prodlení z částky 4.662,- Kč od 6.1.2004 do zaplacení, s 2% úrokem z částky 4.662,- Kč od 6.4.2004 do zaplacení (výrok I.). Ohledně částky 4.990,- Kč a ohledně 2% úroků z částky 18.048,- Kč od 4.2.2004 do zaplacení, 2% úroků z částky 4.662,- Kč od 6.3.2004 do zaplacení a 2% úroků z částky 4.662,- Kč od 5.6.2004 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Současně zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14.075,- Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parcela č. 1714/12 a 1714/9 v k.ú. D. u K. Dne 30.9.2002 uzavřela žalobkyně a Č. d., s.o., smlouvu č. 1702 o nájmu pozemku parcela č. 1714/12 s ročním nájemným 7.224,- Kč splatným po 1.806,- Kč čtvrtletně k 5. dni příslušného čtvrtletí. Za dobu od 1.7.2003 do 30.6.2004 nebylo nájemné hrazeno. Č. d., s.o., zanikla k 1.1.2003 ze zákona a vznikly dvě nástupnické právnické osoby, a to Č. d., a.s. a žalovaná. Žalovaná zastoupená Č. d., a.s., uzavřela s žalobkyní dne 27.11.2003 nájemní smlouvu na pozemek parcela č. 1714/9, na kterém stojí budova č.p. 36 ve vlastnictví Č. d., a.s. Žalovaná (resp. její právní předchůdce) tento pozemek užívala i před podpisem smlouvy od 1.4.2002 a za toto užívání nic nezaplatila. Pokud jde o uplatněné nároky za užívání pozemku parcela č. 1714/12, soud prvního stupně uzavřel, že účinností zákona č. 77/2002 Sb. (dále jen zákon), tedy ke dni 1.1.2003, přešly na žalovanou práva a povinnosti ze smlouvy i z případného bezdůvodného obohacení, a to dle ustanovení § 38 zákona, když nejde o závazky uvedené v ustanovení § 20 odst. 2 písm. a) až c) zákona. Žalovaná je tedy pasivně legitimována, je právním nástupcem zaniklé společnosti Č. d., s.o. Neplacením nájemného za užívání pozemku v době od 1.7.2003 do 30.6.2004 porušila povinnost ze smlouvy i z ustanovení § 671 a násl. obč. zák. Vznikl jí tak dluh ve výši 7.224,- Kč, s jehož plněním se dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby k prvému dni prodlení z jednotlivých čtvrtletních splátek ode dne následujícího po splatnosti. Rozhodnutí v této části soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 517 obč. zák. a vl. nař. č. 142/1994 Sb. Ve vztahu k pozemku parcela č. 1714/9 soud prvního stupně dospěl k závěru, že Č. d., a.s., byla oprávněna jednat za žalovanou a i kdyby tomu tak nebylo, tak žalovaná tento její úkon (uzavření nájemní smlouvy ze dne 27.11.2003) ve svém vyjádření dodatečně schválila, když uvedla, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Skutečnost, že na pozemku je nemovitost ve vlastnictví Č. d., a.s., měl soud prvního stupně za irelevantní. Žalovaná nezpochybňovala, že předmětný pozemek od 1.4.2002 užívala a za užívání nic neplatila. Soud prvního stupně tedy přiznal žalobkyni jako nároky ze smlouvy nájemné za užívání pozemku za dobu od 1.12.2003 do 30.6.2004 a částku za bezesmluvní užívání od 1.1.2003 do 30.11.2003, a to včetně zákonných úroků z prodlení. Pokud jde o nárok za dobu od 1.4.2002 do 31.12.2002, uzavřel, že je nepochybné že pozemek užívala v této době společnost Č. d., s.o., jako právní předchůdkyně žalované. Žalobkyni tak náleží bezdůvodné obohacení, když ohledně stanovení jeho výše vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že v daném místě a čase se obvykle sjednávalo nájemné ve výši 84,- Kč na m2. Protože žalovaná namítla promlčení za dobu od 1.4. do 7.7. 2002 (žaloba byla podána u soudu 8.7.2004), uplatněný nárok nepřiznal a v tomto rozsahu žalobu zamítl stejně jako nárok žalobkyně na úroky převyšující zákonný úrok z jednotlivých plateb. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 27. února 2007, č.j. 30 Co 504/2006-122, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že jejich výše činí 16.750,- Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.174,90,- Kč. Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku ve věci samé vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. K odvolacím námitkám dále uvedl, že pokud žalovaná argumentovala předmětem podnikání Č. d., a.s., pak je zřejmé, že předmět smlouvy uzavřené dne 30.9.2002 spadá do oblasti činnosti hospodaření žalované. Spojka „a“ v prvé větě ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 77/2002 Sb. má slučovací význam a vyžaduje splnění obou podmínek najednou. Užívání předmětných pozemků však nenaplňuje obě zde uvedené podmínky a práva a povinnosti z tohoto užívání vzniklá tak nemohla přejít na Č. d., a.s. Do práv zaniklé společnosti Č. d., s.o., nemohla vstoupit společnost Č. d., a.s., ale žalovaná. K užívání pozemku parcela č. 1714/9, ohledně kterého uzavírala smlouvu již žalovaná (o jejímž zastoupení akciovou společností Č. d. odvolací soud neměl pochybnosti), argumentace žalované směřuje k jejím pohnutkám při uzavírání nájemní smlouvy. Okolnost, že na pronajatém pozemku je umístěna stavba třetí osoby, nezpůsobuje neplatnost nájemní smlouvy. Žalovaná jako nájemkyně má povinnost platit nájemné, přičemž na platnost smlouvy nemůže mít vliv skutečnost, že nemovitost na pozemku přešla do vlastnictví Č. d., a.s. Soud prvního stupně tak správně posoudil, že žalovaná z této smlouvy je povinna hradit sjednané nájemné od 1.12.2003, jakož i zaplatit další závazek za užívání pozemku v době od 1.1.2003 do 30.11.2003. Tato povinnost žalované je závazkem z ujednání, které lze z hlediska obsahu posoudit jako inominátní (§ 51 obč. zák.). Nejde o plnění z bezdůvodného obohacení v pravém slova smyslu. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka zejména namítá, že pokud jde o nájemní smlouvu č. 1702 uzavřenou dne 30.9.2002, upozorňuje na skutečnost, že ode dne 1.1.2003, tj. dne přechodu objektu umístěného na užívaném pozemku do vlastnictví akciové společnosti Č. d., nebylo možno nájemní smlouvu plnit, neboť předmětný objekt přešel do vlastnictví akciové společnosti Č. d. a nikoli žalované. Žalovaná, která nevlastnila ani neužívala předmětný objekt, tak nemohla užívat pozemek, jak předpokládala nájemní smlouva – žalobkyně jako majitelka pozemku neposkytovala podle nájemní smlouvy plnění (tj. užívání pozemku) žalované, nýbrž zcela jiné osobě. Jestliže právním důvodem pro uzavření smlouvy byla existence budovy na užívaném pozemku a nájemcem podle této smlouvy je jiná osoba než vlastník budovy, je nutno předmětnou nájemní smlouvu ode dne 1.1.2003 považovat za smlouvu, jejímž předmětem je plnění nemožné, a kdy povinnost dlužníka plnit zanikne. V této souvislosti soudy obou stupňů zcela pominuly ustanovení § 575 obč. zák., upravující namítanou nemožnost plnění. Navíc při akceptování argumentace soudů obou stupňů opírající se o ustanovení § 38 zákona č. 77/2002 Sb., vzniká otázka, jaká práva by na žalovanou coby nájemce přešla. Ze závěrů soudů lze vyvodit, že na žalovanou by přešla povinnost hradit nájemné, nikoliv již tomu odpovídající právo užívat předmět nájmu. V této skutečnosti by pak bylo možné sp