30 Cdo 4588/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4588/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2019 Spisová značka:30 Cdo 4588/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4588.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 243e odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4588/2017-113 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 19 481 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 26/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 72 Co 529/2016-87, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 72 Co 529/2016-87, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 25. 4. 2014, ve znění změny provedené podáním doručeným soudu dne 24. 3. 2016, se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 19 481 EUR s příslušenstvím, jako náhrady škody vzniklé mu v souvislosti s celním řízením započatým na základě celního prohlášení č. 11CZ0962002B8VGU25, podaného dne 28. 4. 2011 u Celního úřadu Šumperk. Příčinu škody spatřoval žalobce ve vydání nezákonného rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého celního režimu a v délce celního řízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 8. 2016, č. j. 25 C 26/2014-36, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 19 481 EUR s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 3. 2017, č. j. 72 Co 529/2016-87, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce podal dne 28. 4. 2011 celní prohlášení, jímž žádal o propuštění konkrétního zboží (motoru) pro běloruského odběratele Aeromash do celního režimu vývoz. Za toto zboží byla s odběratelem sjednána kupní cena 19 841 EUR, která byla na účet žalobce připsána ve dnech 19. 5. 2009 (částka 18 000 EUR) a 7. 7. 2009 (doplatek 1 841 EUR dle pozdějšího dodatku smlouvy). Současně bylo dohodnuto dodání zboží ve lhůtě do 55 dní od obdržení zálohy žalobcem, tato lhůta byla opakovaně prodlužována až na konečných 620 dní a uplynula (počítáno od úhrady doplatku) ke dni 19. 3. 2011. Důvodem prodlužování dodací lhůty byla skutečnost, že předmětný motor stále nesplňoval požadavky kladené na něj odběratelem. Na základě podaného celního prohlášení rozhodl Celní úřad Šumperk dne 4. 5. 2011 o nepropuštění zboží do celního režimu vývoz s tím, že zboží podléhá individuálnímu vývoznímu povolení a licenci žalobce nepředložil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 1. 6. 2011 odvolání. Nebylo zjištěno, že by žalobce o udělení licence (či o potvrzení, že licence není pro tento vývoz třeba) u příslušné Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu požádal (ani před vydáním napadeného rozhodnutí, ani po něm v průběhu odvolacího řízení), bylo však zjištěno, že dopisem tohoto orgánu ze dne 5. 8. 2011 bylo žalobci sděleno, že licence v případě vývozů pro tohoto odběratele potřebná je. Dne 9. 8. 2011 byla mezi žalobcem a odběratelem uzavřena dohoda o ukončení kontraktu. Ke dni 17. 10. 2011 byla vrácená částka 19 841 EUR odepsána z účtu žalobce. Žalobce pak navrhl zastavení celního řízení s tím, že celní prohlášení se stalo bezpředmětným. V odvolacím řízení bylo rozhodnuto až dne 14. 10. 2011, a to tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a řízení o propuštění zboží do navrženého celního režimu bylo zastaveno. Žádostí doručenou žalované dne 21. 5. 2013 požádal žalobce o náhradu vzniklé škody (ušlého zisku), této žádosti však nebylo vyhověno. 5. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), přičemž konstatoval, že v dané věci není žádné pravomocné rozhodnutí, které by bylo později zrušeno a které by tedy bylo možno považovat za nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. V činnosti celních orgánů soud prvního stupně neshledal ani nesprávný úřední postup, když pro samotné celní řízení nejsou stanoveny žádné zvláštní lhůty a zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, který se použije i na celní řízení, neobsahuje žádnou vlastní úpravu lhůt pro vydání rozhodnutí celním úřadem a použití zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je podle § 262 daňového řádu vyloučeno. Přesto soud prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že předmětné celní řízení je podle své povahy správním řízením, které se svými parametry nijak zásadně neliší od správních řízení podléhajících právní úpravě správního řádu. Na všechna řízení podléhající správnímu řádu je podle soudu prvního stupně nutno aplikovat též § 71 správního řádu, podle kterého je třeba vydat rozhodnutí zásadně bez zbytečného odkladu, případně nejdéle do 30 dnů, k nimž se připočítá doba dalších až 30 dnů, je-li třeba provést ústní jednání či místní šetření nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Podle soudu prvního stupně i účastník celního řízení může legitimně očekávat, že obdobným způsobem budou postupovat též celní orgány v průběhu celního řízení, tj. že citovanou úpravu lhůt pro vydání rozhodnutí lze použít analogicky i v nyní řešeném případě. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně zdůraznil, že prvostupňové celní řízení bylo ukončeno v průběhu několika dní, přičemž ani v odvolacím řízení soud neshledal žádné průtahy. I kdyby však bylo možné v průběhu odvolacího řízení shledat nesprávný úřední postup, nemohl by být příčinou toho, že již ke dni 9. 8. 2011 došlo k ukončení kontraktu. Nadto podle soudu prvního stupně žalobce sám byl v prodlení s plněním svých povinností vůči odběrateli ke dni podání celního prohlášení, neboť lhůta 620 dnů od realizace celé kupní smlouvy uplynula již ke dni 19. 3. 2011, a nakolik odběratel žádal běloruskou národní banku o povolení k prodloužení termínu dokončení zahraničně-obchodní operace až do 18. 5. 2011, nebyla tím nijak zpochybněna i tam uváděná doba 620 dní pro dodání motoru dle uzavřené smlouvy. Datum 18. 5. 2011 počítá mj. s rezervou 30 dní na přepravu zboží a jeho proclení. Teprve v průběhu této rezervní lhůty, kdy se již počítalo s tím, že veškeré povinnosti žalobce budou splněny, bylo celní prohlášení podáno. Důvodem pro opakované prodlužování doby dodání předmětného motoru bylo podle soudu prvního stupně to, že motor nesplňoval požadavky na něj kladené. Došlo-li tedy k prodlení žalobce s dodáním motoru (a následně k ukončení smluvního vztahu), nelze dle názoru soudu prvního stupně za těchto okolností v žádném případě dovozovat odpovědnost státu, neboť k prodlení žalobce došlo již ode dne 20. 3. 2011, tedy více než měsíc před podáním předmětného celního prohlášení a započetím celního řízení, z něhož žalobce svůj nárok odvozuje. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že závěr soudu prvního stupně, že v projednávané věci není žádné pravomocné rozhodnutí, které by bylo později pro svoji nezákonnost zrušeno, je správný. Žalobce svůj nárok na náhradu škody odvozoval od rozhodnutí Celního úřadu Šumperk ze dne 4. 5. 2011, kterým bylo rozhodnuto o nepropuštění zboží do celního režimu. Uvedené rozhodnutí však nikdy nenabylo právní moci, neboť bylo odvolacím orgánem v rámci odvolacího řízení sice zrušeno, ale řízení bylo současně k návrhu žalobce zastaveno. Není tak splněna základní podmínka objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně, že v předmětném celním řízení nelze shledat ani nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Nesprávným úředním postupem je totiž porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Pokud však orgán státu zjišťuje či posuzuje př