30 Cdo 4658/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4658/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2019 Spisová značka:30 Cdo 4658/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4658.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Insolvenční rejstřík Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 422 předpisu č. 128/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4658/2017-101 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. S., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16/424, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 276/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 54 Co 16/2017-80, takto: I. Dovolání se v rozsahu, v němž směřuje proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok I o věci samé rozsudku soudu prvního stupně, zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se svou žalobou podanou dne 21. 10. 2015 na žalované domáhá zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně ve věcech vedených pod sp. zn. KSBR 45 INS XY a KSBR 27 INS XY spočívajícím ve zveřejnění osobních údajů žalobce v insolvenčním rejstříku. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 8. 2016, č. j. 22 C 276/2015-58, zamítl žalobu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel při posouzení věci z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalobce podal dne 6. 1. 2015 a 12. 1. 2015 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSBR 45 INS XY coby účastník řízení (odvolatel proti usnesení o nepřipuštění zastoupení) vyúčtování svých nákladů. Tato podání byla včetně osobních údajů žalobce (podpis, bydliště, email, jméno, adresa a soud) tentýž den zveřejněna v insolvenčním rejstříku na elektronické adrese www.isir.justice.cz pod č. d. B-22 a B-23. Dne 13. 1. 2015 podal žalobce žádost o odstranění osobních údajů ze zveřejněných dokumentů a insolvenční soud tyto údaje dne 15. 1. 2015 odstranil. Dále žalobce podal dne 27. 10. 2014 v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS XY jako zástupce věřitele S. v. j. d. S. XY námitky proti usnesení o povolení oddlužení a podání včetně podpisu žalobce bylo dne 29. 10. 2014 rovněž zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod č. d. B-5; další podání žalobce ze dne 31. 10. 2014 o odstoupení věřitele z funkce zástupce věřitelů bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 4. 11. 2014 pod č. d. B-7. Dne 13. 1. 2015 žalobce požádal insolvenční soud o odstranění osobních údajů z uvedených dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku, čemuž insolvenční soud vyhověl dne 14. 1. 2015. Žalobce dne 27. 3. 2015 uplatnil u žalované svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím ve zveřejnění jeho osobních údajů v insolvenčním rejstříku, žalovaná ve vyjádření ze dne 30. 10. 2015 jeho nárok neuznala. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 1 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“, a podle § 421 odst. 1 písm. b) a 422 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“). Předestřel, že podle § 421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona insolvenční soud zveřejňuje v insolvenčním rejstříku chronologicky s uvedením okamžiku vložení veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li insolvenční zákon jinak. Podle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, může insolvenční soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, jméno a příjmení takové fyzické osoby však insolvenční soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vždy. 6. Soud prvního stupně vzhledem k výše vyloženému dospěl k závěru, že insolvenční soud nepochybil, když v insolvenčním rejstříku zveřejnil osobní údaje o žalobci jako účastníku insolvenčního řízení, popřípadě právním zástupci účastníka insolvenčního řízení. Odstranění osobních údajů účastníků, popřípadě jejich zástupců z dokumentů zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku se provádí pouze na jejich žádost, nikoli automaticky. Vzhledem k tomu, že osobní údaje žalobce byly z insolvenčního rejstříku odstraněny neprodleně, uzavřel soud prvního stupně, že se insolvenční soud nesprávného úředního postupu nedopustil. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu prokázaného před soudem prvního stupně. 8. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v právním hodnocení ohledně absence odpovědnostního titulu státu. Dále vyšel z toho, že insolvenční rejstřík představuje informační systém veřejné správy spravovaný Ministerstvem spravedlnosti a obsahující údaje stanovené insolvenčním zákonem. K ochraně soukromí fyzických osob umožňuje § 422 odst. 1 insolvenčního zákona fyzické osobě jako účastníku insolvenčního řízení požádat insolvenční soud, aby některé z jeho osobních údajů uvedených v podání nebyly v insolvenčním rejstříku veřejně dostupné, přičemž tuto žádost může doručit spolu s podáním, ke kterému se vztahuje, nebo kdykoliv v dalším průběhu insolvenčního řízení. Postup insolvenčního soudu tak shledal odvolací soud v souladu s § 422 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, v němž uplatnil následující dovolací důvody spočívající v nesprávném právním posouzení věci a týkající se postupu insolvenčního soudu při zveřejňování písemností v insolvenčním rejstříku. 10. Odvolací soud podle dovolatele nesprávně právně posoudil, zda jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., pokud insolvenční soud zveřejní celý obsah podání zástupce věřitele v insolvenčním rejstříku včetně data narození, bydliště, podpisu a „písma takového zástupce“. Dovolatel má za to, že pro takový postup nemá insolvenční soud „žádný zákonný podklad“, uvedený postup je „nepřiměřený“ a rozporný s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášené jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.), to vše za situace, kdy je zástupce věřitele potřeba „chránit proti dlužníkovi“, neboť zástupce věřitele „proti dlužníkovi bojuje“ (podává námitky proti usnesení o povolení oddlužení). 11. Dovolatel dále namítá, že postup při zveřejňování osobních údajů v insolvenčním rejstříku je rozporný s § 44 o. s. ř. a že postačuje předchozí žádost zástupce věřitele, aby údaje o jeho osobě nebyly v insolvenčním rejstříku v dalších podáních a písemnostech uváděny. Postup insolvenční soudu byl nesprávný i z toho důvodu, že diskriminuje zástupce věřitele ve vztahu k zaměstnancům soudu, jejichž osobní údaje a soukromé údaje o nich na „webových stránkách soudu“ zveřejněny nejsou. Vzhledem k tomu, že žalovaná se proti tvrzení o diskriminaci nijak nebránila, nastala podle dovolatele „fikce, že tato diskriminace nastala ve smyslu § 133a o. s. ř.“. 12. Přípustnost všech shora uvedených souvisejících otázek právního posouzení dovolatel spatřuje v tom, že se jedná o otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené. 13. Dovolatel dále poukazuje na skutečnost, že insolvenční soud v některých insolvenčních řízeních žalobcovy osobní a soukromé informace v insolvenčním rejstříku nezveřejňuje, aniž by o to musel žalobce zvlášť žádat (jedná se o řízení vedené před insolvenčním soudem pod sp. zn. KSBR 31 INS XY). V tom spatřuje dovolatel rozpornou rozhodovací praxi odvolacích soudů, kterou je třeba sjednotit. 14. S odkazy na judikaturu dovol