30 Cdo 4738/2015 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4738/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2016 Spisová značka:30 Cdo 4738/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4738.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4738/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce N. H. K., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované CET 21 spol. s r.o., IČ: 45800456, se sídlem v Praze 5, Kříženeckého náměstí 1078/5, zastoupené JUDr. Petrem Kotrlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 39/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2015, č. j. 3 Co 281/2013-324, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobci částku 4.114,- Kč jeho zástupci Mgr. Janu Boučkovi, advokátu se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. prosince 2011, č. j. 37 C 39/2009-222, uložil žalované zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku a ve zbytku požadavek na omluvu zamítl. Žalované rovněž uložil odvysílat do 15 dnů od právní moci rozsudku ve dvou pracovních dnech po sobě jdoucích na TV NOVA v době mezi 21:00 a 22:00 omluvu s titulkem Omluva za uveřejnění nepravdivých údajů v reportáži „Inspektor Klimša zasahuje“ v pořadu „Na vlastní oči“ v uvedeném znění, když ve zbytku textu byla žádost o omluvu zamítnuta. Žalované soud prvního stupně dále uložil zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 150.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž co do částky dalších 150.000,- Kč žalobu zamítl. Soud prvního stupně konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodování soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobce spatřuje zásah do své osobnostní sféry v tom, že dne 7. června 2006 byla na televizní stanici NOVA mezi 21:15 a 22:30 v pořadu Na vlastní oči odvysílána reportáž Inspektor Klimša zasahuje. Ta byla následně opakována ve vysílání TV NOVA dne 8. června 2006. V reportáži mluvčí finanční policie sdělila, že tato složka zadržela a následně obvinila dva muže vietnamské národnosti pro podezření z podvodu a padělání a pozměňování veřejné listiny, a následně i z poškozování cizích práv. Z kontextu reportáže vyplynulo, že se o zadržených hovořilo jako o vynalézavých lumpech, zločincích a podvodnících. V průběhu reportáže byla několikrát odvysílána fotografie žalobce včetně jeho rozevřeného a čitelného cestovního pasu. Od trestního stíhání bylo následně upuštěno a žalobce byl propuštěn na svobodu. Žalobce tvrdí, že obsahem dané reportáže byla hrubě porušena presumpce neviny, byly o něm uvedeny smyšlené údaje o neexistující trestné činnosti, které se žalobce nikdy nedopustil a pro kterou nikdy nebyl trestně stíhán. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba byla podána po právu. Reportáž se sice žalobce týkala pouze okrajově, ale byla v ní uvedena jeho fotografie, jméno a nacionále bez jeho souhlasu. Pokud žalovaná měla v úmyslu informovat veřejnost o určité formě a okruhu trestné činnosti, pak bylo její povinností s ohledem na požadavek respektování principu presumpce neviny referovat o této osobě až do odsuzujícího pravomocného rozsudku pouze jako o osobě podezřelé bez údajů, které žalobce beze vší pochybnosti ztotožňovaly a měla se zdržet jakýchkoliv hodnocení, hodnotících soudů či poznámek. Soud prvního stupně proto rozhodl, že odvysíláním nepravdivých údajů o žalobci, neoprávněném užití fotografie žalobce spolu s jeho jménem a osobními údaji došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Požadovanou omluvu soud prvního stupně zamítl pouze co do omluvy „za zásah do soukromí“ s tím, že v této části je omluva podle jeho mínění nepřiléhavá. Doplňujícím rozsudkem ze dne 19. září 2012, sp. zn. 37 C 39/2009 – 276, Městský soud v Praze doplnil uvedený rozsudek o výrok V., kterým zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou do patnácti dnů od právní moci rozsudku odvysílat omluvu na jiné celoplošné televizi a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) rozsudkem ze dne 13. ledna 2015, č. j. 3 Co 281/2013-324, k odvolání obou stran rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrdil, a zároveň toto rozhodnutí změnil tak, že žalovaná je povinna v poslední větě omluvy uvést také, že se omlouvá za nepřiměřený zásah do soukromí, a dále ve výroku III. změnil zamítavou část výroku týkající se úhrady nemajetkové újmy v penězích tak, že žalovanému určil zaplatit žalobci ještě další částku 100.000,- Kč, co do částky 50.000,- Kč zamítavý rozsudek prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o neoprávněném zásahu do osobnostní sféry žalobce, přičemž shledal, že vzhledem k zastavení trestního řízení byla bezúhonnému žalobci způsobena újma také v rodinných vztazích a v rámci komunity krajanů. Z tohoto důvodu zvýšil finanční satisfakci o částku 100.000,- Kč a změnil znění omluvy, neboť shledal, že došlo i k zásahu do soukromí žalobce. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované dne 20. dubna 2015, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 19. června 2015 včasné dovolání, ve kterém namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, když shledal zásah do osobnostní sféry žalobce. Připomněl například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2009, sp. zn. 30 Cdo 4642/2009, v němž Nejvyšší soud uvedl, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. V tomto usnesení Nejvyšší soud uvedl, že uveřejněné informace byly pravdivé a aktuální, kdy na jejich zveřejnění měla veřejnost zájem, přičemž jimi nebyla narušena presumpce neviny. I v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1413/2012, dovolací soud konstatoval, že zveřejněné informace by měly splňovat kritéria objektivnosti, přesnosti, korektnosti a neměly by být zavádějící. Dovolatelka proto spatřuje pochybení odvolacího soudu v posouzení výroků o žalobci v rámci televizního vysílání, přičemž se domnívá, že tvrzení zveřejněná o žalobci dostojí výše uvedeným kritériím, neboť šlo o údaje pravdivé k datu uveřejnění a dovolatelka nijak nepředjímala výrok vztahující se k otázce viny či neviny žalobce. Dále se dovolatelka domnívá, že zveřejnění totožnosti zadržené osoby je nejen konformní s ustálenou judikaturou, ale také se zákonnou úpravou, která v § 36 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, upravuje institut dodatečného sdělení, který přímo reaguje na situace, kdy je v televizním vysílání uveřejněno sdělení o trestním řízení vedeném proti fyzické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit. Domnívá se, že pokud by nebylo možné v televizním vysílání přiměřeným způsobem ztotožnit osobu, proti níž je vedeno trestní řízení, směřovalo by to zcela nepochybně proti výše zmíněnému ustanovení a smyslu dodatečného sdělení. Dále dovolatelka brojí proti závěru vrchního soudu o výši peněžité náhrady, neboť podle jejího názoru odvolací soud vycházel pouze ze subjektivních kriterií, tedy z posouzení, jak vnímá střet se zákonem vietnamská komunita, přičemž výše náhrady nemajetkové újmy v penězích by se měla určit podle kriterií objektivních. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil nebo rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Žalobce se k podanému dovolání vyjádřil v podání ze dne 8. září 2015, ve kterém se ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a uvedl, že podle jeho názoru dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, neboť se jedná o otázku skutkovou. Také poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 30 Cdo 909/2013, se kterým je rozsudek odvolacího soudu v souladu a který je novější než dovolatelem citované