30 Cdo 4826/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 4826/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 1. 2020 Spisová značka:30 Cdo 4826/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.4826.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Správní řízení Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 31a předpisu č. 82/1998Sb. § 27 odst. 2 předpisu č. 500/2004Sb. § 66 odst. 1 písm. d) předpisu č. 326/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 4. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1100/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 4826/2017-92 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně O. V., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova 1026/33, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 24/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 18 Co 152/2017-68, takto: I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 18 Co 152/2017-68, směřující proti výroku I v rozsahu, v němž byly potvrzeny výroky I, III a IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 1. 2017, č. j. 29 C 24/2015-41, se zamítá; v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok VI rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 1. 2017, č. j. 29 C 24/2015-41, se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhá konstatování porušení práva a zaplacení částky celkem 1 630 180 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 6. 12. 2014 do zaplacení coby náhrady škody a nemajetkové újmy, které jí měly vzniknout průtahy v řízení o žádosti ze dne 23. 10. 2012 její dcery K. V., nar. XY, o povolení k trvalému pobytu, vedeném u žalované pod sp. zn. OAM-23469/TP-2012 (dále jen „posuzované řízení“). Konkrétně se žalobkyně domáhala konstatování porušení práva a zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením jejího práva na spravedlivý proces, respektive na vydání rozhodnutí o žádosti dcery žalobkyně v zákonné lhůtě. Dále se žalobkyně domáhala konstatování porušení práva a zaplacení částky 166 500 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením jejího práva na ochranu soukromého a rodinného života a práva na pobyt nezaopatřené dcery. Žalobkyně se rovněž domáhala konstatování porušení práva a zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou zásahem do její lidské a občanské důstojnosti. Vedle zadostiučinění za nemajetkovou újmu se žalobkyně domáhala náhrady škody v celkové výši 408 180 Kč s příslušenstvím představující souhrn hotových výdajů, ušlého zisku a dalších nákladů vynaložených v souvislosti s posuzovaným řízením. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 29 C 24/2015-41, zamítl žalobu ohledně požadavku na konstatování, že průtahy v posuzovaném řízení došlo k zásahu do práva žalobkyně na spravedlivý proces, a ohledně požadavku na zaplacení částky 55 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), konstatoval, že průtahy v posuzovaném řízení došlo k zásahu do práva žalobkyně na ochranu soukromého a rodinného života a do práva na pobyt nezaopatřené dcery žalobkyně (výrok II), zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky 166 500 Kč s příslušenstvím (výrok III), požadavku na konstatování, že průtahy v posuzovaném řízení došlo k zásahu do práva žalobkyně na ochranu lidské důstojnosti (výrok IV), jakož i požadavků na zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok V) a částky 408 180 Kč s příslušenstvím (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII). 3. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti dcery žalobkyně o povolení k trvalému pobytu dne 23. 10. 2012, žalobkyně vystupovala v řízení jako zmocněnkyně své dcery. Dne 16. 1. 2013 podala žalobkyně návrh na opatření proti nečinnosti, o němž bylo rozhodnuto dne 5. 2. 2013 tak, že žalovaná (odbor azylové a migrační politiky) má rozhodnout do 30 dnů. V únoru a březnu 2013 byla žalobkyně vyzývána, aby doložila doklady k žádosti a aby odstranila její vady. Dne 11. 4. 2013 byla žádost dcery žalobkyně zamítnuta, neboť důvody uvedené v žádosti o povolení k trvalému pobytu (společné soužití žalobkyně s její dcerou v České republice) „nebyly potvrzeny“. Dne 16. 9. 2013 podala žalobkyně návrh na opatření proti nečinnosti, jelikož její odvolání nebylo projednáno. Dne 10. 10. 2013 bylo odvoláním napadené rozhodnutí ze dne 11. 4. 2013 zrušeno rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců s odůvodněním, že žalobkyně nebyla vyzvána k doložení všech potřebných dokladů a že je třeba posoudit, zda bude naplněn účel žádosti (společné soužití). Dne 17. 12. 2013 podala žalobkyně další návrh na opatření proti nečinnosti, o němž bylo rozhodnuto dne 21. 1. 2014 tak, že žalovaná má rozhodnout do 30 dnů. V prosinci 2013 a únoru 2014 byla dcera žalobkyně vyzvána k seznámení se s podklady k rozhodnutí. Další návrh žalobkyně na opatření proti nečinnosti byl v dubnu 2014 „vyřízen“ jako bezpředmětný. Dne 29. 4. 2014 byl proveden dožádaný výslech dcery žalobkyně na Generálním konzulátu ve Lvově. Dcera žalobkyně zmocnila k dalšímu zastupování v posuzovaném řízení advokáta, který podal další návrh na opatření proti nečinnosti, o němž bylo rozhodnuto dne 16. 6. 2014 tak, že žalovaná má rozhodnout do 10 dnů. Dne 30. 6. 2014 žalovaná vydala rozhodnutí, jímž byl trvalý pobyt dcery žalobkyně povolen; rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 7. 2014. 4. Další skutková zjištění soud prvního stupně čerpal z účastnického výslechu žalobkyně a z úřední činnosti (z obsahu spisů vedených před soudem prvního stupně pod sp. zn. 29 C 6/2015 a 29 C 38/2015 a týkajících se souběžně projednávaných žalob podaných dcerou žalobkyně). Proti tomu soud prvního stupně neprováděl dokazování „směřující“ k nároku žalobkyně na náhradu škody, neboť tento nárok měl za nedůvodný. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, popřípadě „zákon č. 82/1998 Sb.“, a dospěl k závěru, že žalovaná se v posuzovaném řízení dopustila nesprávného úředního postupu, neboť zákonná 60denní lhůta pro vydání rozhodnutí byla překročena. To se týká jak řízení zahájeného podáním žádosti ze dne 23. 10. 2012 (o němž bylo rozhodnuto dne 11. 4. 2013), tak pokračujícího řízení po zrušení prvního rozhodnutí ve věci, kdy spis byl vrácen správnímu orgánu prvního stupně dne 31. 10. 2013 a nové rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 6. 2014. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k průtahům „v celkové době 9,5 měsíce“. 6. Ohledně nároku na zadostiučinění žalobkyně za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení (porušením práva na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě) soud prvního stupně dovodil, že k uplatňování takového nároku je „aktivně legitimován pouze účastník řízení“, kterým byla v posuzovaném řízení dcera žalobkyně, takže „právo na odškodnění […] přísluší dceři“, přičemž peněžité zadostiučinění za průtahy v posuzovaném řízení bylo dceři žalobkyně nepravomocně přiznáno v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 29 C 6/2015. Ohledně nároku na zadostiučinění žalobkyně za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práva na soukromý a rodinný život (zaručeného článkem 10 Listiny základních práv a svobod) a do práva na pobyt [zaručeného § 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a směrnicí rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny] soud prvního stupně rozvedl, že průtahy v posuzovaném řízení nejsou „v příčinné souvislosti s faktem“, že dcera žalobkyně nemohla pobývat s žalobkyní coby svou matkou žijící toho času v České republice, neboť žalobkyně odcestovala do České republiky v době, kdy bylo dceři 14 let, tedy „fakticky 8 let předtím, než její dcera požádala o