30 Cdo 493/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 493/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 10. 2006 Spisová značka:30 Cdo 493/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.493.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 493/2006 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce nezletilého L. L., zastoupeného matkou V. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátkou, o určení neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 42/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. června 2005, č.j. 21 Co 89/2005-262, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2004, č.j. 17 C 42/2002-231, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že smlouva o převodu rozděleného obchodního podílu společníka společnosti C. HK, s.r.o., z 25.3.1999, je vůči žalobci právně neúčinná v té části smlouvy, ve které J. B. starší převedl na žalovaného J. B. mladšího část svého obchodního podílu o velikosti 70 % na společnosti C. HK, s.r.o. (výrok I.) Ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému ve vztahu k žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok II.). Současně nepřiznal žalovanému ve vztahu k žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vycházel shodně se soudem prvního stupně zejména ze zjištění, že žalobce i žalovaný jsou syny J. B. staršího. Žalobce přitom má za ním vymahatelnou pohledávku z titulu dlužného i běžného výživného. Dne 25.3.1999 uzavřel J. B. starší jako společník obchodní společnosti C. HK, s.r.o., smlouvu o převodu rozděleného obchodního podílu, kterou převedl na žalovaného 70 % tohoto rozděleného obchodního podílu v hodnotě 70.000,- Kč a zbývajících 30 % na třetí osobu. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že žalobu na určení částečné neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 25.3.1999 je třeba zamítnout již z důvodu, že v době uzavření smlouvy nebylo podle platných právních předpisů dovoleno vést výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu. Považoval tudíž za nadbytečné, pokud se soud prvního stupně zabýval jinými důvody pro zamítnutí žaloby z hlediska naplnění dalších předpokladů právní neúčinnosti části předmětné smlouvy ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. Odvolací soud dovodil, že před 1.1.2001, kdy nabyl účinnosti zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl mimo jiné změněn občanský soudní řád, nebylo možné obchodní podíl postihnout výkonem rozhodnutí, a to ani výkonem rozhodnutí postižením jiných práv podle § 320 o.s.ř. Soudní praxe (s poukazem na rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 32/1997 a Rc 63/2004) přitom především vycházela z toho, že obchodní podíl je širokým souhrnem práv a povinností společníka ve vztahu ke společnosti a zahrnuje i práva a povinnosti nemajetkové povahy. Tato zásada byla prolomena až změnou provedenou k 1.1.2001 již citovaným zák. č. 30/2000 Sb. Dle odvolacího soudu obsah pojmu „zkrácení uspokojení pohledávky věřitele,“ jak je uvedeno v § 42a odst. 1 obč. zák., nelze vykládat jinak, než že dlužník zmenší svůj majetek a věřitel je tak zbaven možnosti se z tohoto ušlého majetku dlužníka uspokojit. Pojem „možnost uspokojit se z ušlého majetku“ je pak třeba vykládat jako právo vést na tento majetek výkon rozhodnutí (v současné době i exekuci podle exekučního řádu). V souladu s tímto vymezením uvedených pojmů dospěl odvolací soud k závěru, že pokud v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu nebylo možné vést výkon rozhodnutí jeho postižením, a to ani podle § 320 o.s.ř., pak nelze ani uzavřít, že by odporovatelným úkonem (smlouvou o převodu obchodního podílu) ušlo objektivně z majetku dlužníka něco, z čeho by věřitel mohl svoji pohledávku uspokojit – co by tedy mohl podrobit výkonu rozhodnutí, a proto nemohlo objektivně dojít ke zkrácení věřitelových práv. Vzhledem k tomu, že neúčinnost působí ex tunc, nemůže se žalobce úspěšně dovolávat procesní zásady uvedené v § 154 odst. 1 o.s.ř., podle které je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Vlastnosti předpokládané zákonem v § 42a obč. zák. (včetně schopnosti způsobit zkrácení uspokojení pohledávky věřitele) musel odporovatelný úkon splňovat v době, kdy byl učiněn, tedy v projednávané věci dne 25.3.1999. Nemožnost uspokojit se postižením obchodního podílu výkonem rozhodnutí nelze odstranit námitkou, že z titulu obchodního podílu plyne pro společníka i právo na podíl na zisku obchodní společnosti, který by výkonem rozhodnutí postižen být mohl, např. přikázáním pohledávky (§ 312 a násl. o.s.ř.). Důsledky neúčinnosti se týkají jen toho majetku, který úspěšně ušel odporovaným úkonem, to znamená, který byl předmětem tohoto právního úkonu. Na tom ke dni 25.3.1999 nemohlo nic změnit ani to, že podle úpravy platné od 1.1.2001, zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí podle § 320a účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu nebo zrušuje-li se tím obchodní společnost, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku a na výkon rozhodnutí pro tyto pohledávky se obdobně užijí ustanovení § 312 odst. 2, § 313 až § 316 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za otázky zásadního právního významu považuje „1) zda bylo možné postihnout výkonem rozhodnutí obchodní podíl dlužníka J. B. st. před dnem 1.1.2001, 2) zda dřívější rozhodnutí soudů ohledně problematiky nemožnosti vést výkon rozhodnutí prodejem obchodního podílu pozbyly již před 1.1.2001 aktuálnosti s ohledem na záměr zákonodárce rozšířit možnost výkonu rozhodnutí i na obchodní podíl, 3) zda pro posouzení možnosti odporovatelnosti právního úkonu z hlediska přípustnosti výkonu rozhodnutí ohledně převedených majetkových hodnot je rozhodující okamžik převodu majetkové hodnoty, okamžik podání odpůrčí žaloby či okamžik rozhodování soudu o podané odpůrčí žalobě, 4) zda je možné za zkrácení možnosti uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele považovat stav, kdy v souvislosti s převodem obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným z dlužníka na osobu blízkou pozbyl věřitel (žalobce) možnost domáhat se případného uspokojení z požitků náležejících společnosti s ručením omezeným (např. podíl na zisku společnosti, podíl na likvidačním zůstatku).“ K první a druhé otázce dovolatel zejména namítá, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28.7.1995, publikované pod čj. Rc 32/1997, citované odvolacím soudem, dle něhož není přípustný výkon rozhodnutí postihující obchodní podíl společnosti s ručením omezeným, je již překonáno, s ohledem na výslovnou úpravu umožňující tento způsob výkonu rozhodnutí od 1.1.2001. Ohledně třetí otázky dovolatel především poukazuje na závěr „rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2002, sp. zn. 21 Cdo 1290/01,“ že „pohledávka věřitele nemusí být v době uskutečnění právního úkonu zkracujícího uspokojení věřitele ještě vymahatelná ani splatná, rozhodující je, aby byla pohledávka věřitele splatná v době rozhodování soudu prvního stupně o odpůrčí žalobě.“ Z uvedeného právního názoru dovozuje, že není třeba, aby již v době učinění právního úkonu zkracujícího uspokojení věřitele bylo možné vést ze strany věřitele výkon rozhodnutí ohledně majetkové hodnoty dlužníkem převedené na osobu blízkou, rozhodující je, zda je možné takovýto výkon rozhodnutí vést v době rozhodování soudu o předmětné odpůrčí žalobě. Možnost provést výkon rozhodnutí již v době uskutečnění právního úkonu dlužníkem tedy není podmínkou pro úspěch odpůrčí žaloby. Pokud jde o čtvrtou otázku, dovolatel zejména uvedl, že dlužník J. B. st. byl před dnem 25.3.1999 jediným společníkem společnosti C. HK, s.r.o., jejíž obchodní podíl měl z hlediska ocenění znalcem značnou cenu. V letech 1997 a 1998 činil zisk uvedené společnosti okolo 250.000,- Kč, přitom byly dány předpoklady, že společnost bude zisková i v násl