30 Cdo 5104/2009 — Nejvyšší soud

30 Cdo 5104/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 6. 2011 Spisová značka:30 Cdo 5104/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.5104.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 5104/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (adresa pro doručování: Územní pracoviště Ústí nad Labem, Náměstí míru 36, Ústí nad Labem), proti žalovaným 1) Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 2) J. J.,  3) Ing. V. K., a 4) Ing. M. P., vyjma žalovaného 1) zastoupeným doc. JUDr. Milanem Pekárkem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Stamicova 18, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 321/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. července 2009, č.j. 73 Co 398/2008-127, takto: I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. července 2009, č.j. 73 Co 398/2008-127, se v části výroku I., pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. června 2008, č.j. 9 C 321/2004-78, jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnictví žalobkyně k pozemku p. č. 2212/4 v katastrálním území A. tak, že se určuje, že vlastníkem pozemku p. č. 2212/4 v katastrálním území A. je Česká republika, a že tento pozemek je ve správě Pozemkového fondu České republiky, a dále v akcesorických výrocích III. a IV. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2), 3) a 4), zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k dalšímu řízení. Odůvodnění: Podanou žalobou proti žalovaným se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že (níže uvedeného obsahu) smlouva o převodu nemovitosti je neplatným právním úkonem. Posléze (po připuštění rozšíření žaloby) se domáhala ještě určení, že (níže specifikovaný) pozemek je v jejím výlučném vlastnictví a ve správě Pozemkového fondu České republiky (dále již „Pozemkový fond“). V žalobě mimo jiné uvedla (vylíčila), že na základě kupní smlouvy ze dne 4. srpna 1976 koupila „od manželů R. nemovitost A., obec J. D., okres J. n. N. s pozemky p. č. 631 (stav. parc.), 2212/4 (zahrada) a 2217/2 (pastvina) v k. ú. A.“ Tyto nemovitosti byly zakoupeny za účelem zřízení vzdělávacího a školícího střediska. Uvedená budova je vytápěna lehkými topnými oleji, kdy nádrž je zčásti umístěna i v pozemku (dotčeného žalobou) p. č. 2212/4 v katastrálním území (dále již „k. ú.“) A. Tento pozemek je využíván jako přístupová cesta k doplnění zásob uvedeného topiva v podzemní nádrži, dále jako celkový přístup k obytné části objektu a jako odstavná plocha pro osobní motorová vozidla zaměstnanců při účasti na školeních a kurzech atd. Tento pozemek, jak zjistila žalobkyně v květnu 2002, byl žalovaným 1) nesprávně převeden jako zemědělský pozemek, „přičemž jeho kultura byla ostatní plocha.“ Z tohoto důvodu má žalobkyně za to, že předmětná smlouva je podle § 39 obč. zák. (absolutně) neplatná; proto podala uvedené určovací žaloby. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále již „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20. června 2008, č.j. 9 C 321/2004-78, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že „uzavřená smlouva č. 79 PR 03/12 o převodu pozemku č. 2212/4 o výměře 568 m2 v k. ú. A., obec J. D. (dále též „předmětný pozemek“), na nabyvatele J. J.,  Ing. V. K., a Ing. M. P., z Pozemkového fondu ČR ze dne 27. 2. 2004, zapsaná u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, je neplatným právním úkonem.“ Zamítl rovněž žalobu na určení, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobkyně a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na předchozí kasační usnesení odvolací soudu předně konstatoval, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušnou organizační složkou, která je oprávněna jednat za žalující Českou republiku. Na základě výsledků dokazování pak uzavřel, že „stavební parcela č. 631 a pozemek č. 2212/4 jsou pozemky samostatnými, kdy parcela č. 2212/4 zastavěna není. Nejedná se tedy o případ § 11 odst. 1 písm. c), věta druhá, zákona č. 220/1991 Sb. (správně 229/1991 Sb.), kde...za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Podle výkladu tohoto ustanovení je soud toho názoru, že by se muselo jednat o jeden pozemek pod jedním číselným označením, kde část pozemku je zastavena a druhá část bezprostředně souvisí se stavbou a je nezbytně nutná k provozu stavby. K tomuto v daném případě nedošlo, neboť se jedná o dva samostatné pozemky.“ Žaloba proti žalovanému 1) byla zamítnuta pro nedostatek věcné pasivní legitimace, neboť „žalovaný Pozemkový fond ČR...ke dni podání žaloby již nebyl vlastníkem předmětné nemovitosti.“ K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2), 3) a 4) tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku, který je ve správě Pozemkového fondu, když ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2), 3) a 4), jakož i ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1), podle § 219 o. s. ř. (jako věcně správné rozhodnutí) potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V případě žaloby o určení neplatnosti předmětné smlouvy odvolací soud konstatoval absenci naléhavého právního zájmu na tomto určení, a proto pokud soud prvního stupně v této části žalobu zamítl, odvolací soud jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. V případě žaloby o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku odvolací soud dospěl (oproti soudu prvního stupně) k jinému právnímu posouzení věci. Po doplněném dokazování a ve vazbě na zjištění učiněná soudem prvního stupně skutkově uzavřel, že „pozemek parc. č. 2212/4 bezprostředně souvisí s objektem rekreačního zařízení na stavební parcele č. 631 (kopie katastrální mapy, fotodokumentace, výpověď svědka Ing. V. K.). Jak vyplynulo již z dokazování před okresním soudem a bylo mezi účastníky nesporné, získal stát kupní smlouvou ze dne 4. 8. 1976 od manželů R. rodinný domek čp. 2 stojící na stavební parcele č. 631. Podle předložené dokumentace i podle výpovědi svědka Ing. V. K. došlo po převodu rodinného domku na stát k jeho zásadní přestavbě na rekreační zařízení...pod předmětným pozemkem se nachází část nádrže na lehké topné oleje, sloužící k vytápění rekreačního střediska, když na předmětný pozemek zasahuje i nadzemní část této nádrže...předmětný pozemek slouží jako přístupová cesta k rekreačnímu objektu na stavební parcele č. 631 a slouží dále jako odstavná plocha pro automobily návštěvníků tohoto rekreačního zařízení....možnost parkování vozidel návštěvníků rekreačního zařízení jinde než na předmětném pozemku není zajištěna.“ Odvolací soud poté uzavřel, že předmětný pozemek p. č. 2212/4 bezprostředně souvisí se stavbou rekreačního zařízení ležící na stavební parcele č. 631, kdy stavba tohoto rekreačního zařízení byla zahájena před 24. červnem 1991 a podstatná část pozemku p. č. 2212/4 je nezbytně nutná k provozu stavby rekreačního zařízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že „z jazykového i systematického výkladu ustanovení § 11 odst. 1, 2 zákona o půdě...nelze dovodit jinak, než že zákonné překážky vydání pozemků uvedené v § 11 odst. 1 se vztahují i na náhradní pozemky vydávané oprávněným osobám podle § 11 odst. 2 zákona o půdě“, neboť „Bylo by zcela nelogické a proti duchu zákona o půdě, aby byl oprávněným osobám odepřen přímý restituční nárok na pozemky s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě, ale v případě náhradního pozemku by se již tyto zákonné podmínky převodu neuplatnily.“ Protože v souzené věci zjištěné skutečnosti bránily vydání předmětného pozemku žalovaným podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a pokud přesto Pozemkový fond předmětný pozemek žalovaným (2/ až 4