30 Cdo 530/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 530/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2015 Spisová značka:30 Cdo 530/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.530.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 71 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 10. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.11.2015IV.ÚS 3231/15JUDr. Tomáš Lichovníkodmítnuto31.5.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 530/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně SYMINT a.s., IČ: 26288435, se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí 167, zastoupené JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Mostní 5552, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky ve výši 1 400 142 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 41/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 2. října 2013, č. j. 59 Co 180/2013-325, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v žalobě domáhala náhrady škody způsobené jí nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Magistrátu města Zlína. Škoda ve formě ušlého zisku měla žalobkyni vzniknout v důsledku toho, že Magistrát města Zlína nerozhodl bez zbytečného odkladu o žádostech žalobkyně o povolení provozu devíti výherních hracích přístrojů na dobu od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008. Prodlení Magistrátu města Zlína způsobilo, že před vydáním správních rozhodnutí vstoupila v účinnost vyhláška, která provoz výherních hracích přístrojů na žalobkyní požadovaných místech zakazovala. V důsledku prodlení správního orgánu tak nebylo žádostem žalobkyně vyhověno. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 7. února 2013, č. j. 38 C 41/2012-275, zastavil řízení týkající se částky 572.088 Kč (výrok I), přikázal žalované zaplatit žalobkyni částku 722.531 Kč (výrok II), zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 105.523 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací odvoláním napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 722.531 Kč změnil tak, že žaloba se zamítá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Zbylé výroky rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a nabyly samostatně právní moci. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně podala ve dnech 4. září 2007 a 5. září 2007 k Magistrátu města Zlína – odboru kultury čtyři žádosti o povolení provozu celkem devíti výherních hracích přístrojů na dobu od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008. Zastupitelstvo města Zlína schválilo dne 6. září 2007 vyhlášku č. 11/2007, o stanovení míst, na kterých je povoleno provozovat výherní hrací přístroje. Vyhláška, která se stala platnou zveřejněním na úřední desce dne 7. září 2007 a účinnosti nabyla dne 22. září 2007, nepovolovala provoz výherních hracích přístrojů na místech, na kterých hodlala podle výše uvedených žádostí provozovat výherní hrací přístroje žalobkyně. Magistrát města Zlína dne 2. října 2007 výše uvedené žádosti žalobkyně zamítl z důvodu, že provoz výherních hracích přístrojů na požadovaných místech není účinnou vyhláškou povolen (rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. MMZL 77733/2007 OK, MMZL 77891/2007 OK, MMZL 77887/2007 OK a MMZL 77886/2007 OK). Od podání žádostí žalobkyní až do vydání rozhodnutí neučinil Magistrát města Zlína ve vztahu k žalobkyni žádný úkon, nevyzval ji např. k zaplacení správních poplatků. Z předložených důkazů přitom vyplývá, že o jiných žádostech žalobkyně bylo v předchozích letech stejným úřadem rozhodnuto ve lhůtě několika dnů, v některém případě i tentýž den, kdy byla žalobkyní žádost podána. Žalobkyně proti všem shora uvedeným zamítavým rozhodnutím Magistrátu města Zlína podala odvolání, v nichž především poukazovala na skutečnost, že žádosti o povolení provozu výherních hracích automatů byly žalobkyní podány dříve, než se stala vyhláška č. 11/2007 platnou. Odvolání žalobkyně však byla rozhodnutími Krajského úřadu Zlínského kraje zamítnuta a napadená rozhodnutí Magistrátu města Zlína byla potvrzena. Žalobkyně podala proti uvedeným rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Soud napadená rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje o odvoláních zrušil pro nepřezkoumatelnost, neboť v jejich odůvodněních nebylo zhodnoceno, zda byla v řízeních o povolení provozu výherních hracích automatů před Magistrátem města Zlína dodržena lhůta podle ustanovení § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Kasační stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně byly Nejvyšším správním soudem zamítnuty (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, 9 Afs 21/2010 a 9 Afs 22/2010) a odmítnuty (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010). V novém řízení vydal Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutí, jimiž napadená zamítavá rozhodnutí Magistrátu města Zlína zrušil a předmětná řízení o povolení provozu výherních hracích přístrojů jako bezpředmětná zastavil podle ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že Magistrát města Zlína porušil povinnost vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (bez zbytečného odkladu – srov. ustanovení § 71 odst. 1 správního řádu), ačkoliv v jiných případech o žádostech žalobkyně vždy bez zbytečného odkladu a v řádu několika dnů rozhodoval. V důsledku uvedeného pochybení Magistrátu města Zlína byly žádosti žalobkyně zamítnuty, neboť v mezidobí nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška města Zlína č. 11/2007, která provoz výherních hracích automatů na požadovaných místech zakazovala. Soud prvního stupně dále uzavřel, že rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, kterými byla potvrzena zamítavá rozhodnutí o žádostech žalobkyně, jsou nezákonnými rozhodnutími, která byla pro nezákonnost zrušena ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Mezi nezákonnými rozhodnutími a ušlým ziskem na straně žalobkyně je dána příčinná souvislost, soud prvního stupně proto žalobkyni přiznal náhradu ušlého zisku. Odvolací soud se s právním posouzením věci soudem prvního stupně neztotožnil. Uvedl, že se nemůže jednat o odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonnými rozhodnutími, když původní rozhodnutí Magistrátu města Zlína pro nezákonnost zrušena nebyla (a dle názoru odvolacího soudu ani nemohla být, neboť v době vyhlášení odpovídala platnému právnímu řádu). Podle názoru odvolacího soudu by tak žalovaná mohla eventuálně odpovídat jedině za nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. Odvolací soud však dospěl k závěru, že Magistrát města Zlína lhůtu stanovenou v § 71 odst. 1 správního řádu dodržel. Pokud existuje platná vyhláška omezující provoz výherních hracích přístrojů a je evidentní, že zastupitelstvo města hodlá provoz výherních hracích přístrojů regulovat a eliminovat tak rozsah negativních důsledků a sociálně patologických jevů s hazardem spojených, pak případné vyčkání účinnosti takovéto vyhlášky nemůže být vnímáno jako porušení povinnosti rozhodovat bezodkladně. Přitom i podle ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán vždy dbá, aby bylo přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem (zde vyjádřeným prostřednictvím rozhodnutí volených orgánů o omezení provozu výherních hracích přístrojů). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Žalobkyně namítá, že porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě se bezprostředně odráží nejen v obsahu rozhodnutí Magistrátu města Zlína, ale i v obsahu rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje. Přitom právě rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje o odvoláních došla právní moci a v jejich důsledku byly žádosti žalobce o povolení provozu výherních hracích přístrojů pravomocně zamítnuty. Ke zrušení rozhodnutí Krajského ú