30 Cdo 5454/2016 – Nejvyšší soud

30 Cdo 5454/2016-140 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně NA Engineering s.r.o., identifikační číslo osoby 27371174, se sídlem v Horoušanech, Na Anežce 109, zastoupené JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 24/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, č. j. 25 Co 179/2016-119, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 15 360,40 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku a částky 34 240 Kč s příslušenstvím jako náhrady nákladů právního zastoupení, to vše v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem Celního úřadu Praha 2 v celním řízení o propuštění zboží do režimu vývoz, jež bylo zahájeno dne 2. 5. 2011 a nebylo pravomocně skončeno ani po třech měsících. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 2. 2016, č. j. 25 C 24/2014-75, zastavil řízení co do částky 34 240 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 360,40 EUR s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 64 028 Kč (výrok III). 3. Řízení ohledně částky 34 240 Kč s příslušenstvím zastavil soud prvního stupně z důvodu, že žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. 4. Při posouzení nároku na náhradu škody ve formě ušlého zisku ve výši 15 360,40 EUR s příslušenstvím soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně dne 24. 11. 2009 uzavřela s běloruskou společností AEROMASH smlouvu o dodávce zboží s tím, že žalobkyně dodá společnosti AEROMASH zboží do 120 dnů od zaplacení zálohy. Po obdržení zálohy, k němuž došlo dne 18. 4. 2011, podala žalobkyně dne 2. 5. 2011 u Celního úřadu Praha 2 celní prohlášení č. 11CZ1764002BL14W19, kterým požádala o propuštění zboží do režimu vývoz. Celní úřad provedl dne 3. 5. 2011 kontrolu zboží a na základě podezření, že se jedná o zboží dvojího užití, odebral dne 4. 5. 2011 vzorky zboží, které předal ke zkoumání Celně technické laboratoři, jež vydala dne 17. 6. 2011 své stanovisko. Na jeho základě celní úřad vyzval dne 24. 6. 2011 žalobkyni k předložení doplňujících dokladů. Ty byly žalobkyní předloženy dne 12. 7. 2011 a ještě téhož dne celním úřadem postoupeny Celně technické laboratoři. Již dne 15. 7. 2011 bylo vydáno Celně technickou laboratoří další stanovisko, na jehož základě celní úřad dne 19. 7. 2011 požádal o stanovisko Licenční správu Ministerstva průmyslu a obchodu jako orgán dozoru. Vzhledem k tomu, že celní řízení nebylo skončeno ani po třech měsících od podání prohlášení, došlo dohodou ze dne 8. 8. 2011 mezi žalobkyní a společností AEROMASH k ukončení smluvního vztahu. Žalobkyně následně požádala podáním ze dne 15. 8. 2011, jež celnímu úřadu došlo dne 17. 8. 2011, o zastavení celního řízení a o vrácení odebraných vzorků. Následně bylo celní řízení zastaveno. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu měl soud prvního stupně za to, že je dána existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nepřiměřené délce celního řízení. K tomu uvedl, že celní řízení se sice řídí zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, dále jen „daňový řád“, nicméně pro závěr o přiměřenosti délky předmětného řízení je třeba vycházet z ustanovení § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dále jen „správní řád“, a proto celková doba posuzovaného řízení měla činit nejvýše 90 dnů. Jestliže tuto lhůtu celní úřad nedodržel, nelze dobu celního řízení považovat za přiměřenou. Soud prvního stupně vedle toho spatřoval nesprávný úřední postup také v tom, že celní úřad v uvedené lhůtě nepostavil najisto, zda šlo o zboží dvojího užití, a zda tedy existovala překážka bránící vývozu zboží. Závěrem soud prvního stupně konstatoval, že shledal rovněž příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem celního úřadu a škodou spočívající v ušlém zisku žalobkyně, a uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 360,40 EUR s příslušenstvím. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 25 Co 179/2016-119, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 15 340,40 EUR s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 500 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. 8. Po právní stránce odvolací soud nejprve dovodil, že nesprávný úřední postup celního úřadu by mohl spočívat toliko v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonné, resp. v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Dále odvolací soud uvedl, že podle § 262 daňového řádu je v posuzované věci vyloučena aplikace správního řádu, a podle § 7 odst. 1 daňového řádu platí, že správce daně postupuje bez zbytečných průtahů. Při úvaze o přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk tak soud vycházel z ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) a c) daňového řádu upravujících ochranu před nečinností. Odvolací soud takto posoudil jednotlivé úkony celního úřadu a neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nedůvodných průtazích, neboť úkony celního úřadu byly konány bez zbytečných průtahů v obvyklé lhůtě. Protože odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci není dán odpovědnostní titul, již se dále nezabýval příčinnou souvislostí mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem, ani existencí a výší škody. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v celém rozsahu dovolání. V něm předkládá dovolacímu soudu dosud v judikatuře Nejvyššího soudu neřešenou otázku, zda na celní řízení o propuštění zboží do režimu vývoz lze aplikovat ustanovení § 6 odst. 1 a § 71 správního řádu, jež obsahují obecnou úpravu lhůt ve správním řízení. Podle žalobkyně mělo být předmětné celní řízení skončeno nejpozději ve lhůtě 90 dnů, kterou lze dovodit z § 71 správního řádu, jak správně (na rozdíl od odvolacího soudu) uzavřel soud prvního stupně. Vedle toho žalobkyně v dovolání vymezila dalších devět otázek, které měl odvolací soud podle jejího názoru nesprávně posoudit; u žádné z nich však žalobkyně řádně neuvedla předpoklad jejich přípustnosti (srov. bod 13 odůvodnění níže). 10. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání tvrdila, že daňový řád upravuje lhůty pro vydání rozhodnutí v daňovém řízení samostatně, a pokud odvolací soud rozhodoval v souladu s tímto názorem, pak se s jeho právním posouzením věci ztotožňuje. Z tohoto důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání 11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto zkoumal, zda má dovolání náležitosti vyžadované § 241a o. s. ř. 13. V části, v níž žalobkyně předkládá dovolacímu soudu k posouzení devět otázek (1/ zda lze více než devadesátidenní lhůtu považovat za přiměřenou pro celní řízení, 2/ jaká je přiměřená délka celního řízení ohledně zboží, které není zbožím dvojího určení, 3/ v jaké lhůtě je povinna Celně technická laboratoř učinit závěr o povaze zboží, a pokud je zboží přezkoumáváno touto laboratoří, zda musí být celní řízení ukončeno ve lhůtách § 6 a § 71 správního řádu, 4/ zda je nesprávným úředním postupem, pokud celní orgán nepostupoval bez zbytečného odkladu, 5/ zda lze stanovisko Celně technické laboratoře klást na roveň znaleckého posudku a zda má tato skutečnost význam pro posouzení nesprávného úředního postupu, 6/ zda lze porovnávat dobu zpracování stanoviska Celně technické laboratoře s obvyklou dobou pro zpracování znaleckého posudku, 7/ zda je pro posouzení nesprávného úředního postupu důležitá povaha vyváženého zboží, 8/ zda může celní úřad uvést, že jde o zboží dvojího užití bez důkazů ve spise, 9/ zda je pro posouzení správnosti postupu celního úřadu relevantní stanovisko Celního úřadu Mělník a Veřejného ochránce práv, a že odv