30 Cdo 551/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 551/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2024 Spisová značka:30 Cdo 551/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.551.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Ušlý zisk Daň z přidané hodnoty Dotčené předpisy:§ 2952 o. z. § 118a odst. 1-3 o. s. ř. § 155 odst. 5 předpisu č. 280/2009 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 254 odst. 6 předpisu č. 280/2009 Sb. ve znění do 31.12.2020 § 140 odst. 1 předpisu č. 280/2009 Sb. § 89 předpisu č. 280/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 551/2024-120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně EKO Logistics s.r.o., identifikační číslo osoby 26710170, se sídlem v Týnci nad Labem, Tyršova 68, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 44 774 018 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 203/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 69 Co 238/2023-77, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 69 Co 238/2023-77, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2023, č. j. 39 C 203/2021-58, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 44 774 018 Kč s příslušenstvím. Částku 3 404 770,14 Kč žalobkyně požadovala jako ušlý zisk, neboť v době od 30. 12. 2012 do 30. 5. 2018 nemohla disponovat částkou nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty – dále jen „DPH“, a částku 41 369 247,86 Kč žalobkyně požadovala jako ušlý zisk, který odvíjela od skutečnosti, že tím, že byla zmeškána lhůta pro rozhodnutí o její daňové povinnosti (v důsledku vydání platebního výměru Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 289501/14/2111-24802-201174, který byl pro nezákonnost zrušen), nebylo rozhodnuto o vrácení nadměrného odpočtu DPH z žalobkyní tvrzených a předložených daňových dokladů (což prokazovala rovněž znaleckým posudkem č. 165/03/2023 ze dne 3. 4. 2023 vypracovaného znaleckým ústavem Vysokou školou ekonomickou v Praze), čímž došlo k „nenárůstu“ jejího majetku, který dále nemohla vložit do svého podnikání a zhodnotit jej. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 39 C 203/2021-58, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 4. Soud prvního stupně po skutkové stránce uvedl, že žalobkyně podala dne 30. 11. 2012 daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce října roku 2012. Z postupu Finančního úřadu pro Středočeský kraj o odstranění pochybností o správnosti a průkaznosti údajů o přijatých zdanitelných plněních vyplynulo, že z důvodu porušení § 73 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, bude žalobkyni namísto jí tvrzeného nadměrného odpočtu ve výši 4 929 029 Kč vyměřen nadměrný odpočet pouze ve výši 1 883 644 Kč, přičemž toto zjištění bylo zohledněno ve vydání platebního výměru Finančního ředitelství pro Středočeský kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 289501/14/2111-24802-201174, proti němuž žalobkyní podané odvolání bylo rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 10. 2014, č. j. 28309/14/5000-14307-705194, zamítnuto a platební výměr prvostupňového správce daně byl potvrzen. Krajský soud v Praze rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 48 Af 45/2014-60, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 5. 2018, č. j. 21125/18/5300-21444­711428, byl předmětný platební výměr zrušen a řízení zastaveno. Žalobkyni tak byla stanovena daň (nadměrný odpočet) ke dni 30. 11. 2012 ve výši tvrzené daňovým přiznáním. Nadměrný odpočet za zdaňovací období říjen 2012 ve výši 1 883 644 Kč vyměřený platebním výměrem byl žalobkyni vrácen dne 24. 1. 2014. Zbylá část nadměrného odpočtu ve výši 3 045 385 Kč byla žalobkyni vrácena na základě rozhodnutí ze dne 30. 5. 2018, č. j. 21125/18/5300-21444-711428. Rozhodnutím Krajského úřadu pro Středočeský kraj ze dne 8. 4. 2019, č. j. 1900478/19/2111/50523-202376, byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení z vratitelného přeplatku z částky 1 883 644 Kč od 1. 1. 2013 do 4. 2. 2013 a z částky 3 045 385 Kč od 1. 1. 2013 do 29. 5. 2018 v celkové výši 2 346 195 Kč. 5. Soud prvního stupně uzavřel, že jediným nezákonným rozhodnutím v této věci je rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 10. 2014, č. j. 28309/14/5000-14307-705194, neboť toto je ve věci jediné pravomocné rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č. j. 48 Af 45/2014-60. Nezákonným rozhodnutím není rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 289501/14/2111-24802-201174, když se nejedná o pravomocné rozhodnutí, ale pouze o prvoinstanční rozhodnutí, a ani rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 5. 2018, č. j. 21125/18/5300-21444­711428, neboť toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno a nebylo ani napadeno žalobou k soudu. Ohledně nezákonného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 10. 2014, č. j. 28309/14/5000-14307-705194, pak nebyla žalobkyní ani tvrzena a ani prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a ušlým ziskem ve výši 3 404 770,14 Kč, kdy v době od 30. 12. 2012 do 30. 5. 2018 nemohla disponovat částkou nadměrného odpočtu DPH, a to i přes poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. I kdyby však žalobkyně příčinnou souvislost prokázala, byla by žaloba v této části nedůvodná, když žalobkyně ani netvrdila, že by zmíněné finanční prostředky vložila do konkrétní investice, komodity apod. Netvrdila ani, že v důsledku zadržení uvedených finančních prostředků si musela sjednat úvěr či přišla o konkrétní investice. Žalobkyně pouze odkázala na znalecký posudek č. 165/03/2023 ze dne 3. 4. 2023 vypracovaný znaleckým ústavem Vysokou školou ekonomickou v Praze, kde stanovení ušlého zisku bylo vypočteno prostřednictvím rentability vlastního kapitálu, což je dle soudu nedostatečné; sám znalecký ústav vycházel pouze ze skutečnosti, že by uvedené platilo, pokud by předmětná částka nebyla rozdělena mezi společníky žalobkyně. Skutečnost, že by uvedené prostředky byly vloženy zpět do společnosti zůstaly pouze v rovině tvrzení a odporují současné judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 30. 12. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2694/2020). Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně již byla reparována tím, že jí byl vyplacen úrok z prodlení ve výši 2 346 195 Kč. S ohledem na výše uvedené, je proto dle soudu požadavek na zaplacení žalované částky ve výši 3 404 770,14 Kč nedůvodný. 6. Druhou část žalobního požadavku představuje dle žalobkyně nárok vycházející z nezákonného rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 289501/14/2111-24802-201174, kterým vznikla žalobkyni škoda, z níž jí ušel zisk za období od 30. 12. 2012 do 14. 5. 2021 ve výši 41 369 247,86 Kč. Dle soudu prvního stupně se však žalobkyně v této souvislosti mylně domnívá, že nezákonným rozhodnutím je rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 289501/14/2111-24802-201174, neboť v tomto případě se nejedná o pravomocné rozhodnutí, ale pouze o prvoinstanční rozhodnutí. Žalobkyně tak svůj nárok na náhradu škody, popř. ušlého zisku odvíjí od rozhodnutí, které není nezákonným rozhodnutím. Naopak ve vztahu k jedinému nezákonnému rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 10. 2014, č. j. 28309/14/5000-14307-705194, nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, jaká je příčinná souvislost mezi tímto rozhodnutím a vzniklou škodou. I přes poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně setrvala na svém názoru, že žalobní nárok jí náleží v souvislosti s nezákonným rozhodnutím Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 289501/14/2111-24802-20