30 Cdo 613/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 613/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2017 Spisová značka:30 Cdo 613/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.613.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 13 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 613/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce nezletilého J. K., zastoupeného otcem MUDr. T. K., právně zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalované Nemocnici Na Bulovce, se sídlem v Praze 8, Budínova 67/2, IČO 00064211, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 122/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. 1 Co 210/2013-266, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 2. února 2015, č.j. 1 Co 210/2013-304, a ze dne 4. ledna 2013 (správně 2016), č.j. 1 Co 210/2013-312, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2014, č. j. 1 Co 210/2013-266, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 2. února 2015, č.j. 1 Co 210/2013-304, a ze dne 4. ledna 2013 (správně 2016), č.j. 1 Co 210/2013-312, se ve výroku, kterým byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, dále ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku I. tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci 2.000.000 Kč, a konečně ve výroku, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku I. ohledně částky 2.500.000 Kč a ve výrocích IV,, V. a VI., zrušuje, a v tomto rozsahu se věc vrací uvedenému soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku II. tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná platila žalobci 10.000 Kč do každého patnáctého dne v měsíci následujícího po právní moci rozsudku, se zamítá; ve zbývající části se dovolání žalobce odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích z titulu ochrany osobnosti za neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v postupu non lege artis žalované při jeho porodu dne 2. února 2007. Původně požadovanou částku náhrady nemajetkové újmy ve výši 2.500.000 Kč navýšil dne 6. listopadu 2012 o dalších 4.500.000 Kč. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, č.j. 31 C 122/2010-218, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 4.500.000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platného do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“). Výrokem II. uložil žalované platit žalobci měsíčně částku 10.000 Kč, výrokem III. zamítl žalobu v rozsahu 2.500.000 Kč a výroky IV. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 2. února 2007 při porodu žalobce, žalovaná zanedbala řádné monitorování srdeční činnosti plodu, v důsledku čehož došlo k jeho přidušení. Žalobce se tak narodil s těžkým zdravotním postižením způsobeným hypoxií (kyslíkovou nedostatečností) plodu v průběhu porodu. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, specializace porodnictví a gynekologie prof. MUDr. Antonína Doležala, Dr.Sc., dále ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice v Olomouci a znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „IPVZ“). Z nich podle názoru soudu jednoznačně vyplynulo, že za příčinu poškození zdraví žalobce je třeba považovat neodpovídající reakci žalované na známky nitroděložní tísně plodu. Znalecký posudek IPVZ vyhodnotil zdravotní stav žalobce jako dětskou mozkovou obrnu, spastickou diurézu v tatraparetické dystonické fázi, konvengertní strabismus. U žalobce došlo k opoždění psychomotorického vývoje s těžkou poruchou hybnosti. Pravděpodobně se u něj rozvinula epilepsie, nezvládá základní úkony, je zcela odkázán na péči rodičů a lze předpokládat jen velmi pozvolné zlepšování klinického stavu. Soud prvního stupně tak došel k závěru, že žalovaná postupovala při vedení porodu žalobce non lege artis. Vzhledem k závažné a neodčinitelné újmě shledal předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy uvedené ve výroku. Nad tento rámec již předpoklady k přiznání vyšší částky neshledal s odůvodněním, že žalobce přes všechny útrapy je schopen alespoň některých úkonů a jeho zdravotní stav se postupně vyvíjí k lepšímu. K námitce promlčení další částky uplatněné dne 6. listopadu 2012 soud prvního stupně uvedl, že tento nárok žalobce je sice promlčen, avšak uplatnění námitky promlčení žalovanou je hrubě nemravné. K odvolání účastníků Vrchní soud v Praze (dále též „soud druhého stupně“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. února 2014, č. j. 1 Co 210/2013-266, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 2. února 2015, č.j. 1 Co 210/2013-304, a ze dne 4. ledna 2013 (správně 2016), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku III., ve výroku I. ohledně částky 2.000.000 Kč; ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 2.000.000 Kč a platila mu 10.000 Kč měsíčně. Ve výroku I. ohledně částky 2.5000.000 Kč a ve výrocích IV., V. a VI., o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Na rozdíl od jeho závěru shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil rozšíření návrhu o 4.500.000 Kč až po uplynutí tříleté promlčecí doby a současně tuto námitku neshledal v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Dále na rozdíl od soudu prvního stupně nesouhlasil s možností uložit povinnosti žalované platit žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích částku 10.000 Kč měsíčně, neboť to podle názoru soudu druhého stupně neumožňuje § 13 obč. zák., který připouští pouze jednorázové plnění na tuto náhradu. Odvolací soud dále vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl žalovanou navržené důkazy, výslech zpracovatelů znaleckého posudku IPVZ a výslech lékařů zúčastněných při porodu. V dané věci totiž podle jeho názoru předmětem znaleckých posudků nebylo posouzení jen jednoduchých skutečností. Žalovaná zpochybňovala závěry těchto posudků odkazem na vyjádření vypracované přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice na Bulovce prof. MUDr. Michaelem Halaškou, Dr.Sc. Navíc znalecký posudek vypracovaný Fakultní nemocnicí v Olomouci pro orgány činné v trestním řízení vyhodnotil dotčený postup lékařů jako sice chybný, ale nikoliv jako non lege artis (resp. byl vážen jako postup lege artis), tedy rozdílně od znaleckého posudku IPVZ. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci nezletilého žalobce dne 17. března 2014, a téhož dne nabyl právní moci. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalobce v pondělí dne 19. května 2014 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 o.s.ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících právních otázek hmotného, resp. procesního práva: 1) zda při rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění v penězích podle § 13 odst. 2 obč. zák. jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř.; zda je v tomto případě soud vázán výší navrženého zadostiučinění, byť by neodpovídala požadavkům § 13 odst. 2 obč. zák. s tím, že tato právní otázka nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, 2) od jakého okamžiku počíná běžet promlčecí lhůta práva na přiměřené zadostiučinění v případě, že jde o zadostiučinění požadované za následky neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti, které nastávají kontinuálně a nikoli předvídatelným způsobem, když podle dovolatele nebyla tato právní otázka dosud dovolacím soudem vyřešena, 3) zda soud může rozhodnout o tom, že žalovaný nárok je promlčen bez toho, aby v řízení bylo prokázáno, že ke dni uplatnění nároku již promlčecí lhůta marně uplynula, přičemž odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu s řešením zastávaným dovolacím soudem, 4) zda vznesení námitky promlčení může být v rozporu s dobrými mravy pouze tehdy, kdy osoba námitku vznášející se dopustila vedle samotného vznesení námitky promlčení dalšího nemravného jednání, které by jí mohlo být ve vztahu k