30 Cdo 637/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 637/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2022 Spisová značka:30 Cdo 637/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.637.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za újmu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 637/2021-399 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně P-holding, s. r. o., identifikační číslo osoby 24715484, se sídlem v Praze 6, Evropská 810/136, zastoupené Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu zemědělství, identifikační číslo osoby 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, identifikační číslo osoby 00025712, se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o 15 400 000 Kč s příslušenstvím a 5 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 394/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 23 Co 159/2020-356, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 C 394/2015-326, zamítl žalobu, aby žalovaná Česká republika – Ministerstvo zemědělství byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 15 400 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), zamítla žalobu, aby Česká republika – Ministerstvo zemědělství byla uznána povinnou společně a nerozdílně s Českou republikou – Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 120 000 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Ministerstvu zemědělství na účet Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových částku 6 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku 4 800 Kč (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 2020, č. j. 23 Co 159/2020-356, k odvolání žalobkyně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a v zamítavém výroku II. a ve výrocích o nákladech řízení III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Takto bylo rozhodnuto o žalobě, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala po žalovaných náhrady škody ve výši 15 400 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 5 120 000 Kč. Uvedla, že na základě dvou kupních smluv ze dne 7. 10. 2010 ve znění pozdějších dodatků nabyla od A. H. pozemky v k. ú. XY a v k. ú. XY v obci XY. Před nabytím účinnosti kupních smluv prodávající předložil žalobci nabývací titul, tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 5. 2010, č. j. 14 C 229/2008-156, s doložkou právní moci a výpis z katastru, ze kterého vyplývalo, že vlastníkem byl prodávající a nebylo zde zapsáno žádné omezení vlastnického práva. Soud uvedeným rozsudkem uložil Pozemkovému fondu České republiky povinnost uzavřít s panem H. smlouvu o převodu předmětných pozemků. V řízení, které vydání rozsudku předcházelo, Pozemkový fond ČR nenamítal, že by pozemky byly původním majetkem církví nebo náboženských společností, a že by je tak nebylo možné převést s ohledem na § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Téměř rok po vydání uvedeného rozsudku podal Pozemkový fond ČR proti žalobkyni a A. H. žalobu, kterou se domáhal určení vlastnického práva České republiky k předmětným pozemkům a určení neplatnosti zástavní smlouvy (na základě které byly předmětné pozemky zástavou, A. H. byl zástavním věřitelem a žalobkyně byla zástavcem) s odůvodněním, že pozemky jsou původním majetkem církví a náboženských společností, a neměly tak být vydány a následně převedeny na žalobkyni. Věc byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 92/2011 a žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně upozorňovala žalovanou, že je v důsledku vedení uvedeného sporu udržována po dobu několika let v nejistotě a vznikají ji škody v řádech milionů Kč. Státní pozemkový úřad však v řízení pokračoval, a to navzdory právnímu názoru vyjádřenému v prvním rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013). Ke škodám na majetku žalobkyně docházelo též v důsledku poznámek zapsaných na žádost Pozemkového fondu ČR v souvislosti s uvedenou žalobou, které byly vymazány až v únoru 2013. Na základě žádosti Státního pozemkového úřadu byly u předmětných pozemků zapsány poznámky o omezení převodu nemovitostí podle § 13 zákona č. 428/2012 Sb., přičemž žalobkyně tyto zápisy označila za exces a šikanozní výkon pravomoci. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu uvedené zápisy nevymazal bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůt podle § 13 zákona č. 428/2012. Poznámky nebyly dlouhou dobu vymazány ani k výzvě ze strany žalobkyně. Jejich existence byla nezákonným zásahem do práva žalobkyně pokojně užívat majetek, které požívá ústavní ochrany, a pro žalobkyni, která se dlouhodobě zabývá developerskou činností, měla značně negativní dopady. Žalobkyně má za to, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu Pozemkového fondu ČR (posléze Státního pozemkového úřadu) a zároveň k nesprávnému úřednímu postupu Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Nesprávný úřední postup spatřovala žalobkyně zejména v povinnosti Pozemkového fondu ČR řádně spravovat majetek státu a vést evidenci o pozemcích nabízených oprávněným osobám podle zákona o půdě jako náhradní pozemky. Proces lustrace pozemků je úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou tímto nesprávným úředním postupem. Žalobkyně má za to, že prvotní příčina vzniku škody a nemajetkové újmy je sice na straně Pozemkového fondu ČR, na vzniku se však podílel i katastrální úřad, který zapsal poznámku, respektive upozornění podle § 12 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 26/2007 Sb., o omezení převodu nemovitosti podle § 13 zákona č. 428/2012 Sb. Organizační složky proto odpovídají za vzniklou škodu a nemajetkovou újmu solidárně, tedy společně a nerozdílně. Nesprávným úředním postupem žalobkyni vznikla značná škoda, neboť nemohla na pozemcích realizovat vlastní developerský projekt, pozemky využít jako zástavu pro zajištění financování pro jiné projekty, prodat je jinému investorovi ani využít kapitál uložený v předmětných pozemcích. Žalobkyně proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Konkrétně má jít o otázky: „Zda v případě porušení povinnosti Pozemkového fondu provést před vydáním náhradních pozemků oprávněným osobám řádně lustraci pozemků odpovídá ČR (Ministerstvo zemědělství) dle OdpŠk za škodu (ušlý zisk) způsobenou třetí osobě, která předmětné pozemky nabyla od restituenta kupní smlouvou, a to v příčinné souvislosti se soudním řízením vedeným neúspěšně ČR - SPU proti třetí osobě (vlastníkovi a nabyvateli předmětných pozemků) a restituentovi (původnímu vlastníkovi a převodci) na základě žaloby na určení vlastnictví předmětných pozemků podané z důvodu nepřevoditelnosti předmětných pozemků dle § 29 zákona č. 229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako „zákon o půdě“) a dále v souvislosti s poznámkou nepřevoditelnosti předmětných pozemků dle § 29 zákona o půdě zapsanou do katastru nemovitostí k návrhu SPÚ.“ a zda: „[m]ůže být nesprávným úředním postupem ve smyslu OdpŠK postup PFČR, resp. SPÚ, který v řízení o žalobě na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu konkrétního pozemku, jako pozemku náhradního ve smyslu zákona o půdě nenamítne či neuvede, že požadovaný pozemek je nepřevoditelný, protože je historickým majetkem církve ve smyslu § 29 zákona o půdě (ve znění do 31. prosince 2012) a následně po pravomocném skončení řízení o uvedené žalobě podá žalobu na určení vlastnického práva státu k vydanému náhradnímu pozemku právě z toho důvodu, že byl vydán v roz