30 Cdo 679/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 679/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2017 Spisová značka:30 Cdo 679/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.679.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 679/2017-167 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 150 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 262/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 55 Co 414/2016-128, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 55 Co 414/2016-128, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2016, č. j. 19 C 262/2015-98, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 19 C 262/2015-98, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54 437,50 Kč za období od 25. 9. 2015 do 8. 6. 2016 (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 94 875 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém a nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce se domáhal částky 150 000 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně délce řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 146/2009 (dále jen „posuzované řízení“). V průběhu řízení žalovaná žalobci částečně vyhověla a poskytla mu finanční kompenzaci utrpěné újmy ve výši 55 125 Kč. Žalobce vzal částečně žalobu zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Předmětem řízení zůstala částka 94 875 Kč s příslušenstvím. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 22. 5. 2009, jež bylo žalobci doručeno 27. 5. 2009. Kromě žalobce byl současně trestně stíhán také další obviněný. Následně soud popsal průběh trestního stíhání a navazujícího trestního řízení přičemž vycházel ze spisu, jenž čítá 7 obsáhlých svazků. Zejména uvedl, že ještě v průběhu trestního stíhání byly vypracovány tři velmi rozsáhlé znalecké posudky. Ve spise jsou založeny zprávy o pověsti obviněných a výpis z rejstříku trestu, ze kterých vyplývají negativní záznamy vůči současnému žalobci. Dne 24. 7. 2009 byl podán návrh na podání obžaloby. V tomto návrhu figurovalo celkem 49 poškozených a 2 obvinění, kterým byl kladen za vinu trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Obžaloba byla podána dne 10. 8. 2009. Ve spise je na č. l. 2443 založen rozsudek z 1. 10. 2009 z vedlejšího řízení vedeného pod sp. zn. 17 T 74/2009, jímž byl žalobce odsouzen za trestný čin podvodu k trestu odnětí svobody na 14 měsíců s odkladem na 2 roky a k peněžitému trestu 20 000 Kč. Na tuto okolnost v řízení poukazovala také žalovaná. V průběhu trestního řízení se k nároku na náhradu škody připojila společnost JATPEK s.r.o. Byl vypracováván další znalecký posudek k výpočtu poměrného a rovnoměrného uspokojení všech věřitelů společnosti JATPEK s.r.o. Rozsudkem ze dne 18. 11. 2013 byli obžalovaní uznáni vinnými z trestného činu podvodu a současný žalobce byl odsouzen k souhrnnému trestu k odnětí svobody na 30 měsíců s odkladem na 3 roky s vyslovením dohledu a byl zrušen výrok o trestu v rozsudku sp. zn. 17 T 74/2009. Dále byli obžalovaní odsouzeni společně a nerozdílně k náhradě škody 26 poškozeným a dalších 21 poškozených bylo odkázáno se svými nároky na občanskoprávní řízení. Dalších 17 poškozených bylo také odkázáno se zbytky svých nároků na náhradu škody na občanskoprávní řízení. K odvolání obžalovaných byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 24. 11. 2014 byl vydán zprošťující rozsudek, jenž nabyl právní moci dne 24. 3. 2015, neboť odvolání okresního státního zastupitelství bylo zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí směřovalo také dovolání, jež bylo odmítnuto dne 29. 5. 2015. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30. 12. 2015. Posuzované řízení tak trvalo 6 let a 7 měsíců. 4. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pro poskytnutí zadostiučinění jsou splněny podmínky zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a o jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“). V posuzovaném řízení došlo k ojedinělému, ale zásadnímu průtahu, tedy neodůvodněnému období nečinnosti soudu, a to od 14. 11. 2011 do 28. 11. 2012. Žalobci tak náleží peněžitá satisfakce v základní výši 15 000 Kč za první dva a každý následující rok řízení. Po aplikaci modifikačních kritérií dle § 31a OdpŠk dospěl odvolací soud k ponížení základní částky o 35 % z důvodu složitosti řízení, neboť řízení bylo vedeno proti dvěma obviněným, zapojilo se do něj velké množství poškozených, probíhalo na třech stupních soudní soustavy a vyžádalo si vícero znaleckých posudků. V řízení bylo rozhodováno nejen o žalobci, který byl jedním z obžalovaných, ale i o dalších nárocích z titulu náhrady škody u dalších 48 osob, přičemž se věcí zabývaly soudy tří instancí. Odvolací soud tak neshledal důvodnou argumentaci žalobce, že se nejednalo o věc složitou, že věc dostal státní zástupce již připravenou a že ve věci nebylo prováděno obsáhlé dokazování. Rovněž neshledal důvodným zvýšení základní částky na základě kritéria postupu orgánů činných v trestním řízení. Tato okolnost se projevila již v samotné existenci nároku žalobce na odčinění nemajetkové újmy. Žádná další kritéria se tak nikterak neprojevila ve zvýšení či snížení základní částky, a to i přes skutečnost, že trestní řízení je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a judikaturou Nejvyššího soudu obecně považováno za řízení se zvýšeným významem pro poškozeného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, a odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil, že za situace, kdy simultánně bylo proti žalobci vedeno jiné trestní řízení u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 74/2009, ve kterém již byl žalobce shledán vinným za trestný čin podvodu a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a k peněžitému trestu, není žalobce osobou zcela bezúhonnou, a není proto na místě význam předmětu řízení pro poškozeného v tomto případě navyšovat. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku I. napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení 1) otázky podílu orgánů činných v trestním řízení na jeho délce a 2) otázky významu posuzovaného řízení pro poškozeného. Dále dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem dosud nebyly řešeny otázky, 3) zda se jedná v případě instančnosti řízení a postupu orgánů činných v trestním řízení o dvě navzájem propojené složky, které nelze hodnotit odděleně, 4) zda složitost řízení je založena na formálních znacích a skutečnostech – vícero poškozených, vícero obviněných atp., či zda se posuzují tyto znaky a skutečnosti i v materiálním slova smyslu, 5) zda existují typově složité věci, u kterých se složitost presumuje, 6) zda trestní řízení, ve kterém je dokazování založeno výlučně jen na účetnictví, je řízením, které je složité, 7) zda odsouzení poškozeného v jiné trestní kauze, nesouvisející s odškodněním průtahů posuzovaného řízení, je skutečností, která má vliv na význam věci pro poškozeného v odškodňované kauze. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soudy se při rozhodování vůbec nezabývaly výše zmíněnou otázkou podílu orgánů činných v trestním řízení a toto kritérium tak nemá odraz v podobě navýšení základní částky, čímž se odchýlily od stanoviska Nejvyššíh