30 Cdo 827/2014 — Nejvyšší soud

30 Cdo 827/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2015 Spisová značka:30 Cdo 827/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.827.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 písm. a) předpisu č. 82/1998Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 67 předpisu č. 141/1961Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.1.2016II.ÚS 98/16doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.odmítnuto24.2.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 827/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce V. P., zastoupeného Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 117/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013, č. j. 69 Co 398/2013 - 95, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky ve výši celkem 1.042.590,- Kč s příslušenstvím, sestávající z následujících nároků: - zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena nezákonným omezením osobní svobody (zadržením a výkonem vazby) v rámci trestního stíhání vedeného proti žalobci, ve výši 630.000,- Kč, tj. 1.500,- Kč za každý den vazby, - náhrady škody odpovídající (paušálnímu) ušlému zisku žalobce po dobu vazby ve výši 71.400,- Kč, tj. 170,- Kč za každý den vazby, - zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku zahájení a vedení uvedeného trestního stíhání v období přesahujícím omezení žalobcovy osobní svobody, ve výši 107.700,- Kč, tj. 300,- Kč za den, - náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým žalobcem na obhajobu v trestním řízení ve výši 233.490,- Kč. Žalobce uvedené nároky dovozuje ze skutečnosti, že proti němu bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužívání a posléze i pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže. Žalobce byl v rámci trestního stíhání 420 dní ve vazbě, obžaloby byl nakonec zproštěn v celém rozsahu. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 4. 2013, č. j. 23 C 11/2012 – 62, výrokem I rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 758.810,- Kč s příslušenstvím (420.000,- Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vazbou, 71.400,- Kč jako náhradu ušlého zisku za dobu strávenou ve vazbě, 50.000,- Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a 217.410,- Kč jako náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na obhajobu), výrokem II zamítl žalobu o zaplacení částky 283.780,- Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 758.810 Kč za dobu od 6. 6. 2012 do 22. 6. 2012 a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 232.726,56 Kč s příslušenstvím (50.000,- Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a 182.726,56 Kč jako náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na obhajobu), ve zbytku (ohledně částky 526.083,44 Kč s příslušenstvím) výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Soud prvního stupně učinil ve věci následující skutková zjištění. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 17. 9. 2009. Dne 17. 9. 2009 byl žalobce zadržen, dne 18. 9. 2009 bylo usnesením Okresního soudu v Jihlavě č. j. 11 Nt 219/2009 – 9 rozhodnuto o jeho vzetí do vazby. Žalobce byl vzat do vazby z důvodů předvídaných ustanovením § 67 písm. b) a c) trestního řádu, šlo tedy o vazbu koluzní a předstižnou. Trestní stíhání žalobce skončilo rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2011, a kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Dne 10. 11. 2010 byl žalobce z vazby propuštěn. Co se týče vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu (vazba předstižná), soud prvního stupně zjistil, že podle usnesení o vzetí do vazby, pokud by byl žalobce ponechán na svobodě, mohl by trestný čin opakovat, neboť již v minulosti byl pro mravnostní trestné činy opakovaně odsouzen. Naposledy byl uznán vinným mj. i trestným činem pohlavního zneužívání a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání pěti roků, z něhož byl žalobce podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v délce čtyř let. Žalobce měl přitom trestný čin, pro který byl obviněn a vzat do vazby, spáchat právě ve zkušební době a k jeho spáchání se částečně doznal. Pokud se týče vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu (vazba koluzní), soud prvního stupně zjistil, že podle usnesení o vzetí žalobce do vazby by při ponechání žalobce na svobodě „hrozila důvodná obava, že bude působit na svědky, kteří jsou nezletilí, dosud nebyli vyslechnuti v procesním postavení svědků, lze mít za to, že s ohledem na věk by mohli být i snadno ovlivnitelní. Navíc bylo zjištěno, že krátce po výslechu obviněného I. M., který je rovněž stíhán pro stejný trestný čin, kterého se měl dopustit ve vztahu ke stejným poškozeným, došlo ke schůzce obou obviněných a poškozených, během které měli být poškození nabádáni obviněným V. P. k tomu, aby vypovídali v rozporu se skutečným stavem věci ve prospěch obviněného.“ Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda si žalobce zavinil zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby sám ve smyslu ustanovení § 12 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Dospěl přitom k závěru, že žalobce si vzetí do vazby nezavinil. Pokud jde o vazbu koluzní, její důvodnost by dle odůvodnění usnesení o vzetí do vazby byla shledána i v případě, že by soud neměl k dispozici zjištění, že žalobce již na svědky působil. O vzetí do koluzní vazby bylo rozhodnuto jaksi „automaticky“, jak se standardně rozhoduje. Toliko „nad rámec“ je v usnesení o vzetí do vazby uvedena skutečnost, že žalobce na svědky již působil. Pokud jde o vazbu předstižnou, u ní je úvaha soudu o vzetí do vazby odvíjena od předchozího pravomocného odsouzení žalobce, to však nemůže představovat okolnost, kterou si žalobce vazbu způsobil. Ve vztahu k zavinění si zahájení trestního stíhání soud prvního stupně uvedl, že žalobce se doznal pouze k dílčí části činností kladených mu za vinu, zbylou část činností zčásti nebo zcela popřel. Takové doznání jistě nemohlo být rozhodující příčinou zahájení trestního stíhání proti žalobci. Trestní stíhání by podle soudu prvního stupně bylo proti žalobci zahájeno i v případě, že by doznání neučinil. Soud prvního stupně se následně zabýval nárokem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce vzniklou v důsledku nezákonného omezení jeho osoby vazbou a přiznal žalobci jako zadostiučinění částku „středního denního odškodného“ dle judikatury Nejvyššího soudu, tj. 1.000,- Kč za den vazby, celkem tedy 420.000,- Kč. K nároku na náhradu ušlého zisku žalobce po dobu vazby soud prvního stupně uvedl, že žalobce v průběhu celého roku 2009 dosahoval jistého příjmu i zisku z podnikání, po propuštění z vazby v roce 2011 žalobce opět příjmy vykazoval. Není důvod pochybovat o tom, že za pravidelného běhu věcí by žalobce výdělku dosahoval i v době, kterou trávil výkonem vazby. Soud proto žalobci přiznal jím požadovanou paušální částku 170,- Kč za den vazby, tedy celkem 71.400,- Kč. Co se týče zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jejíž vznik žalobce spojuje se zahájením a vedením trestního stíhání (po dobu přesahující dobu strávenou ve vazbě), soud prvního stupně shledal, že žalobci vznikla újma, a jako přiměřené zadostiučinění mu přiznal částku 50.000,- Kč. Pokud jde o nárok na náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým žalobcem na obhajobu v trestním řízení, soud