30 Cdo 842/2004 — Nejvyšší soud

30 Cdo 842/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2004 Spisová značka:30 Cdo 842/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.842.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 19b odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 842/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce P., v.o.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. V., zastoupenému advokátem, o omluvu a přiměřené zadostiučinění za neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby, vedené u Okresního soudu v Mělníku, pod sp. zn. 7 C 132/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2003, č.j. 24 Co 296/2003-238, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2003, č.j. 24 Co 296/2003-238, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. dubna 2003, č.j. 7 C 132/2000-193, ve výrocích I., II. a IV. se zrušují, a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soudu v Mělníku rozsudkem ze dne 3. dubna 2003, č.j. 7 C 132/2000-193, ve výroku I. žalovanému uložil zaslat žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dopis ve znění: Věc: Omluva. Dne 10. června 1999 jsem jako člen kontrolní komise Městského úřadu v M. v článku \"Mandátní smlouva města M. a firmy P. se vypovídá !\", vydaném v čísle 23 týdeníku M., sdělil na adresu obchodní společnosti P., v.o.s., nepravdivé informace o důvodech výpovědi mandátní smlouvy, uzavřené mezi městem M. a P., v.o.s. Na základě opětovného přešetření jak pracovníků Městského úřadu v M., tak kontrolní komise, bylo prokázáno, že zveřejněné informace nebyly pravdivé. Z těchto důvodů se společníkům i všem pracovníkům obchodní společnosti P., v.o.s., omlouvám. M. V. \". Ve výroku II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na přiměřeném zadostiučinění částku 100 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. byla žaloba zamítnuta v části, pokud žalobce po žalovaném požadoval přisouzení další částky 400 000,- Kč na přiměřeném zadostiučinění. Ve výroku IV. rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvého stupně rozhodoval Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. září 2003, č.j. 24 Co 296/2003-238, kterým tento rozsudek v odvoláním napadené části - výroku I., II. a IV. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v tomto případě dospěl k závěru, že soud I. stupně ve věci provedl všechny potřebné důkazy, správně je zhodnotil a z důkazů učinil zcela správná zjištění, která ve svém rozhodnutí velmi podrobně popsal. Podle jeho názoru proto nebylo třeba provedené důkazy opakovat, respektive ani též provádět důkazy další. Odvolací soud zejména zdůraznil, že otištěný text článku vycházel z předlohy zaslané faxem do redakce týdeníku M. žalovaným, a že je s ní co do obsahu zásadně totožný. Soud se též ztotožnil s tím, že údaje uvedené v článku jsou nepravdivé. Nebylo (tak) pravdou, že kontrolní komise byla zřízena \"na četná upozornění občanů, kteří si stěžovali na firmu P.\", neboť tato komise byla zřízena jako obecný poradní orgán Rady města, bez ohledu na konkrétní kauzu. Není též pravdou, že by \"značné minimálně účetní rozpory\" vedly představitele města k vypovězení mandátní smlouvy mezi městem M. a žalobcem. Smlouva byla vypovězena formálně bez uvedení důvodů a žalovaným v článku uváděné důvody nevyplývají ani z jednání Rady Města M. ze dne 3. května 1999, která udělila souhlas k výpovědi mandátní smlouvy Města se žalobcem. Z hlediska důvodů výpovědi mandátní smlouvy není podle soudu rozhodné, jak se ke spolupráci Města se žalobcem stavěla kontrolní komise, když ta o výpovědi nerozhodovala. Rozhodující jsou jen důvody, které k výpovědi skutečně vedly kompetentní orgán, tedy Radu Města. Tyto důvody nejsou uvedeny ani v zápisu o rozhodujícím jednání Rady, ani v písemné výpovědi smlouvy. Podle odvolacího soudu je přiléhavý i argument soudu prvého stupně, že závěry šetření kontrolní komise k výpovědi vést nemohly, byly-li tyto závěry Radou činěny až v říjnu roku 1999, až po rozhodnutí o výpovědi. Je proto nerozhodné, jaké průběžné stanovisko k věci činila kontrolní komise a bylo proto podle soudu i nadbytečné k těmto otázkám vést žalovaným navržené dokazování (výslech starostky Města, zápisy z jednání Rady Města za první pololetí roku 1999, výslech členů kontrolní komise, výslech V. H.). Zde odvolací soud poukazuje na to,že žalovaný ve svém vyjádření ze dne 23. prosince 2002 (č.l. 138 spisu) uvádí \" Nedokáži dnes jednoznačně tvrdit, zda právě eventuální kontrolní zpráva byla důvodem vypovězení smlouvy...\", pak žádné tvrzení o tom, že závěry kontrolní komise o kontrole dokladů žalobce vedly k vypovězení smlouvy ani nepřináší, naopak je spíše zpochybňuje. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvého stupně v závěru, že další text článku vytváří o žalobci neopodstatněně negativní představu o jeho budoucím chování. Takto žalovaný zveřejnil v týdeníku M. o žalobci nepravdivé a zavádějící údaje, které snižují jeho dobrou pověst. Z uvedených důvodů proto měl odvolací soud za to, že vhodnou formou zadostiučinění je v této souvislosti především požadovaná omluva. Ztotožnil se též s tím, že vzhledem k prokázanému rozsahu činnosti žalobce v rozhodném období a vzhledem k intenzitě zásahu do dobré pověsti žalobce, je skutečně namístě též poskytnutí finančního zadostiučinění, jež se ve výši 100 000,- Kč nejeví nepřiměřeným. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 31. října 2003, přičemž zástupci žalovaného byl doručen dne 30. října 2003. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný dne 30. prosince 2003 včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Jako dovolací důvod uvádí odkaz na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., když podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navíc soud prvního stupně neprovedl jím navrhované důkazy relevantní pro řádné zjištění skutkového stavu, a odvolací soud toto pochybení nenapravil. Za zásadní právní otázku ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. dovolatel v daném případě považuje to, zda fyzická osoba, která připojí k novinovému příspěvku podpis ve znění \" Za ČSSD M., M. V., místopředseda\", projevuje svou vůli jako privátní subjekt práva, nebo zda jedná jménem politické strany na její účet a na její odpovědnost. Dále připomněl, že (již) v řízení před soudem prvního stupně namítal pochybnosti o autenticitě dotčeného článku. Vyslovil též přesvědčení, že zásadní relevanci zde nemůže mít pouze skutečnost, že článek je formulován v první osobě, když naopak z textu článku se naopak nabízí závěr, že za jeho obsah nemůže být odpovědný žalovaný jako soukromá osoba, ale (ve skutečnosti) ZO ČSSD, jejíž stranické hledisko bylo ve věci v rámci kritiky vyjádřeno. Pokud chtěl soud učinit opačný závěr, musel (by) prověřit tehdejší skutečnou funkci žalovaného, způsob jednání za ZO ČSSD podle platných stanov a (současně) vyžádat stanovisko příslušné (stranické) organizace. Dovolatel má dále zato, že v daném případě též došlo k naplnění předpokladů obsažených v ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. v důsledku neprovedení důkazů navržených žalovaným (především v navrženém vyžádání závěrečné zprávy kontrolní komise a všech zápisů z jednání Městské rady Města M. za I. pololetí roku 1999, jakož i provedením důkazu navrženým výslechem svědků - členů kontrolní komise, případně též městské rady), takže řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nebylo tak zjištěno, jaké byly původní, byť posléze přezkoumávané závěry kontrolní komise, jaké byly původní, byť třeba i nesprávné, pohnutky Městské rady k úvaze o vypovězení mandátní smlouvy se žalobcem, a zda úvahy o ekonomických aspektech různých variant správy městského bytového fondu nebyly pouhým důsledkem nespokojenosti s činností žalobce a existující kritiky či nálezů kontrolní komise. Konečně závěrem dovolatel uvádí, že dopis PhDr. B., na který soudy obou stupňů odkazují, neprokazuje nic o tom, že by se snad žalovaný k textu článku přihlásil. Dovolatel proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalobce. J