30 Cdo 918/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 918/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 6. 2023 Spisová značka:30 Cdo 918/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.918.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 918/2023-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. M., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Kubicou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 361 053 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 210/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 124/2022-166, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 124/2022-166, se ve výroku II, kterým byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2022, č. j. 44 C 210/2020-145, změněn ohledně částky 162 707 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 7. 10. 2020 do zaplacení tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta, a ve výroku III o nákladech řízení před soudy obou stupňů zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 44 C 210/2020-145, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 208 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 333 980,50 Kč za dobu od 7. 10. 2020 do 8. 2. 2021 a s úrokem z prodlení v téže výši z částky 208 508 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení (výrok I), přičemž ve zbývající části představované částkou 152 545 Kč s příslušenstvím, jakož i úrokem z prodlení z částky 361 053 Kč za den 8. 2. 2021 žalobu zamítl (výrok II). Současně s tím žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na přiznání částky 361 053 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy, které utrpěla v důsledku svého nezákonného trestního stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jež bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 17/2017 a v jehož závěru byla žalobkyně pravomocně zproštěna návrhu na potrestání. Uvedená částka sestávala jednak z částky 10 164 Kč připadající na dosud nenahrazenou část nákladů, které žalobkyně vynaložila na svou obhajobu, dále z částky 180 219 Kč, jež odpovídala ušlému služebnímu příjmu (zisku), který by žalobkyně získala ze svého služebního poměru u Policie České republiky v době od 8. 2. 2019 do 31. 12. 2019, a z částky 170 670 Kč, na kterou žalobkyně vyčíslila náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěla jednak v důsledku vlastního vedení předmětného trestního řízení (částka 134 000 Kč), jednak v důsledku jeho nepřiměřené délky (částka 36 670 Kč). Žalobkyně v řízení původně požadovala přiznání částky 496 813 Kč, ve vztahu k částce 135 760 Kč však vzala žalobu v průběhu řízení částečně zpět, a to mimo jiné proto, že jí žalovaná z titulu náhrady škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu zaplatila částku 59 472,50 Kč a na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním jí zaplatila částku 66 000 Kč. 3. V rámci skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků řízení, tento soud uvedl, že žalobkyně byla pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku stíhána od 1. 2. 2017 s tím, že na základě podaného návrhu na potrestání ji Městský soud v Brně trestním příkazem ze dne 2. 5. 2017, č. j. 90 T 17/2017-263, uznal vinnou tímto trestným činem a uložil jí trest obecně prospěšných prací. Žalobkyně tento trestní příkaz napadla včasný odporem, čímž dosáhla jeho zrušení, načež Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 90 T 17/2017-302, znovu vyslovil vinu žalobkyně a uložil jí podmíněně odložený trest odnětí svobody. Toto rozhodnutí však Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 1. 2. 2018, č. j. 3 To 376/2017-397, následně zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Uvedený soud poté žalobkyni podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, návrhu na potrestání zprostil. Rovněž i toto rozhodnutí bylo zrušeno, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 To 277/2018-498, přičemž věc byla znovu vrácena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Následujícím rozsudkem tohoto soudu ze dne 13. 12. 2018, č. j. 90 T 17/2017-523, byla žalobkyně opět odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody, načež její odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2019, č. j. 3 To 31/2019-566, zamítl, pročež toto rozhodnutí nabylo právní moci. Na podkladě podaného dovolání však Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 3 Tdo 791/2019-623, obě posledně uvedená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Následoval rozsudek ze dne 12. 11. 2019, č. j. 90 T 17/2017-653, kterým Městský soud v Brně žalobkyni podle § 226 písm. a) trestního řádu návrhu na potrestání zprostil a který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. 4. Žalobkyně zastávala pozici vrchního inspektora Policie ČR, z níž jí od 1. 1. 2019 plynul hrubý příjem ve výši 44 970 Kč měsíčně, což odpovídá částce 33 062 Kč měsíčně čistého. K ní jí dále náleželo ošatné ve výši 25 Kč denně a roční příspěvek z FKSP ve výši 8 500 Kč. Dne 7. 2. 2019 však byla ke své žádosti ze dne 4. 2. 2019, odůvodněné jejím pravomocným odsouzením za výše uvedený trestný čin i snahou předejít ukončení jejího služebního poměru ze strany zaměstnavatele, ze svého služebního poměru propuštěna. V době od 8. 2. 2019 do 23. 6. 2019 pobírala podporu v nezaměstnanosti ve výši 14 272 Kč měsíčně (celkem tedy na této dávce obdržela 64 462 Kč) a od 24. 6. 2019 do 31. 12. 2019 byla zaměstnaná u společnosti EPRIN spol. s r.o. na pozici referent nákupu a prodeje s příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně. Za celou dobu jejího zaměstnání u jmenované společnosti jí tak byl vyplacen čistý příjem ve výši 130 280 Kč. Dne 1. 1. 2020 se žalobkyně do služebního poměru u Policie ČR vrátila. 5. Kromě popsaného snížení životní úrovně žalobkyně předmětné trestní stíhání vedlo dle soudu prvního stupně též k zásahu do její cti (byť pouze přechodnému) s tím, že její pravomocné odsouzení i medializace daného případu tento zásah dále zintenzívnily. 6. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy předběžně uplatnila u žalované dne 6. 4. 2020. Jak bylo zmíněno v úvodu, žalovaná jejímu požadavku vyhověla pouze zčásti. 7. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), které soud prvního stupně v rozsudku ocitoval, dospěl tento soud k závěru, že žalobě lze zčásti vyhovět. Co se týče nákladů na obhajobu, za důvodný soud prvního stupně označil toliko požadavek žalobkyně na doplacení částky 9 801 Kč, neboť v tomto rozsahu koresponduje s prokázanými úkony právní služby, za něž obhájci žalobkyně náležela odměna, a současně se jedná o tu část nároku, který žalovaná do již vyplaceného plnění nezahrnula. Z titulu náhrady ušlého služebního příjmu (zisku), který žalobkyně pozbyla v příčinné souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním, když v důsledku svého dočasného pravomocného odsouzení se stala nezpůsobilou příslušnou práci vykonávat (na čemž dle soudu prvního stupně nic nemění skutečnost, že sama požádala o své propuštění, neboť tak učinila právě v reakci na uvedenou situaci – zde prvostupňový soud poukázal na případ řešený nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18), pak žalobkyni náleží částka 162 707 Kč. Při stanovení této částky soud prvního stupně vyšel z výše uvedeného čistéh