30 Cdo 966/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 966/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2023 Spisová značka:30 Cdo 966/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.966.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 23 odst. 4 předpisu č. 119/1990 Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 32/1965 Sb. § 4 odst. 1 předpisu č. 32/1965 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 966/2023-70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 119/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 12 Co 318/2022-53, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 12 Co 318/2022-53, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 500 000 Kč jako odškodnění za újmu na zdraví, sestávající z bolestného ve výši 50 000 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 450 000 Kč. Újma na zdraví měla žalobci vzniknout v důsledku nezákonného omezení osobní svobody od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983, neboť dne 7. 11. 1983 byl jako občan bývalé Německé demokratické republiky (dále jen „NDR“) zatčen při pokusu přejít státní hranice z Československé socialistické republiky (dále jen „ČSSR“) do Spolkové republiky Německo (dále jen „SRN“), při čemž byl pokousán psy pohraničníků, a následně byl vězněn až do 17. 11. 1983, kdy byl vyhoštěn a předán bezpečnostním orgánům bývalé NDR. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2019, sp. zn. 2 Nt 25001/2019, pak byla vyslovena účast žalobce na soudních rehabilitacích dle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudní rehabilitaci“). 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 7. 2022, č. j. 37 C 119/2021-37, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 Kč (výrok I), žalobu co do požadavku na zaplacení částky 485 000 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce je účasten na soudní rehabilitaci v souvislosti s nezákonným omezením jeho osobní svobody na území ČSSR v době od 7. 11. 1983 do 17. 11. 1983 s tím, že byl dne 7. 11. 1983 zatčen při pokusu o přejití státních hranic z ČSSR do SRN a byl přitom pokousán služebními psy. V příčinné souvislosti s tímto zásahem československých pohraničníků dne 7. 11. 1983 žalobce utrpěl újmu na zdraví v rozsahu 1 000 bodů, pokud jde o ztížené společenské uplatnění, a to vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesného zážitku ve smyslu bodu B) II.253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen „vyhláška č. 32/1965 Sb.“). Žalobce požádal žalovanou dne 7. 10. 2019 o odškodnění nároku na bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Žalovaná žalobci částečně vyhověla dne 9. 4. 2020 a vyplatila mu odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko) ve výši 16 250 Kč, ale odmítla mu přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychiatrickým hlediskem, protože k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce bez úředního překladu do češtiny. Žalobce proto nechal pořídit překlady lékařské zprávy a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění, na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, kterým mu nárok na odškodnění nepřiznala. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z § 23 zákona o soudní rehabilitaci a vyhlášky č. 32/1965 Sb., a to s ohledem na okamžik, kdy mělo ke škodní události (resp. vzniku bolesti) dojít (tj. přede dnem 29. 1. 1993). Soud prvního stupně uzavřel, že v rozhodné době (až do 28. 1. 1993) činila výše odškodnění za bolest 15 Kč za jeden bod s tím, že celková výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění nesměla přesáhnout částku 60 000 Kč, přičemž samotné odškodnění za bolest nesmělo překročit částku 18 000 Kč. Soud prvního stupně tudíž přiznal žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 15 000 Kč (1 000 x 15). Pokud pak jde o zbytek žalobního nároku, uzavřel soud prvního stupně, že není po právu, neboť (1) sám žalobce v žalobě ohodnotil svoji újmu, pokud jde o ztížení společenského uplatnění, 1 800 body, a i přes poučení o předběžném právním názoru soudu prvního stupně o použití vyhlášky č. 32/1965 Sb. nereagoval na to, že podle této vyhlášky je možné přiznat odškodnění za ztížení společenského uplatnění pouze v rozsahu 200 až 1 000 bodů. Rovněž nereagoval ani na nesoulad bodového ohodnocení v žalobě a vyplývajícího z provedeného dokazování (resp. příslušné právní úpravy). (2) V daném případě nelze pro výpočet bolestného a ztížení společenského uplatnění použít nařízení vlády č. 276/2015 Sb., jak navrhoval žalobce, neboť toto je určeno pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, což není předmětný případ, na čemž nemůže ničeho změnit ani poukaz žalobce na to, že žalovaná mu přiznala hodnotu bodu 250 Kč, pokud šlo o bolestné za tzv. chirurgické hledisko. Sdělení příslušného orgánu poškozenému není správním rozhodnutím, ale odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) státu jednajícímu příslušným správním orgánem. Aplikace správního řádu je výslovně vyloučena (§ 1 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů), proto takovým sdělením nemůže být založeno legitimní očekávání. (3) Vyjádření žalované ze dne 10. 11. 2021, že přiznaná částka v sobě „ve své podstatě“ zahrnuje i ztížení společenského uplatnění, považoval soud prvního stupně za zmatečné, neboť současně nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění žalovaná odmítla. Mezi stranami pak bylo výslovně nesporné, že žalovaná odškodnila žalobce pouze za bolestné. (4) Ohledně zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění dle § 6 odst. 2 a 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. soud prvního stupně uzavřel, že odškodnění nelze navyšovat pouze z důvodu časového odstupu od předmětného zranění a přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele. Navíc žalobci v dřívějším uplatnění fakticky nic nebránilo a žalobce takové zvýšení ani výslovně nepožadoval a žalovaná možnost navýšení odmítla. Dále soud prvního stupně uvedl, že výjimečnost případu žalobce nelze dovodit z prostého faktu, že byl porušen Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, neboť takové porušení bylo nutným předpokladem pro vznik odpovědnosti žalované (resp. pro účast žalobce na soudní rehabilitaci). Jiné konkrétní okolnosti pak žalobce netvrdil, a to ani po poučení soudem prvního stupně. (5) Soud prvního stupně nepovažoval vyhlášku č. 32/1965 Sb. za protiústavní, resp. neměl za to, že by bylo na místě ji v projednávané věci neaplikovat a lze podle ní přiznat i odškodnění za utrpěný depresivní a stresový syndrom, neboť bolestné v sobě zahrnovalo rovněž odškodnění za psychiatrické hledisko, resp. ztížení zdravotní pohody. Sám žalobce přitom výslovně uvedl, že mu již za způsobený úraz (pokousání služebními psy) bylo bolestné přiznáno a vyplaceno. Přiznat samostatné odškodnění v podobě bolestného pouze z titulu utrpěného depresivního a stresového syndromu přitom dle soudu prvního stupně není možné. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 12 Co 318/2022-53, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II o věci samé a ve výroku III o nákladech řízení potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Odvolací soud uzavřel, že ve věci má být aplikována vyhláška č. 32/1965 Sb., a to v souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský