31 Cdo 2376/2021 — Nejvyšší soud

31 Cdo 2376/2021 citace  Právní věta:Zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (či opomenutím) a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Porušení povinnosti poskytovatele postupovat tzv. lege artis (§ 420 obč. zák.) může být zásahem do osobnostních práv pacienta odčinitelným nikoliv náhradou dílčích nároků vyjmenovaných v § 444 až 449 obč. zák., nýbrž přiměřeným zadostiučiněním podle § 13 obč. zák. bez ohledu na to, zda ve výsledku došlo k újmě na zdraví. Tento nárok nenáleží pozůstalým po zemřelém pacientovi. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2022 Spisová značka:31 Cdo 2376/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:31.CDO.2376.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 11 obč. zák. § 13 obč. zák. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 3. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:86 / 2022 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci a) a b) domáhali zaplacení 240 000 Kč s příslušenstvím každému a žalobci c) a d) 175 000 Kč s příslušenstvím každému představující jednorázové odškodnění pozůstalých podle § 444 odst. 3 obč. zák. za smrt dcery žalobců a) a b) a sestry žalobců c) a d). Soud prvního stupně vycházel z toho, že zaměstnanci žalované nezajistili hospitalizaci a předčasné ukončení těhotenství císařským řezem, a to ani přes opakované vysoké hodnoty krevního tlaku a další zdravotní komplikace. Den po poslední kontrole byla těhotná přivezena pro velké bolesti břicha, hospitalizována a byl jí diagnostikován rozvoj eklampsie a HELLP syndromu, těhotenství bylo ukončeno císařským řezem, avšak rodička se již neprobrala k vědomí a zemřela. Žalobci tvrdili, že nebýt postupu žalované, nedošlo by k rozvoji eklampsie a navzdory cévní malformaci (o které do té doby nikdo nevěděl), by rodička nepřišla o šanci na přežití. Soud prvního stupně dovodil, že postup žalované byl non lege artis v tom ohledu, že během předchozí hospitalizace a v prenatální poradně nezjistila preeklampsii (vážná cévní těhotenská komplikace). Přesto však nedovodil příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a újmou žalobců (úmrtí blízké osoby), protože ze znaleckých posudků i pitvy vyplynulo, že hlavní příčinou smrti byla prasklá cévní malformace s krvácením do mozkových struktur, při níž byla smrt neodvratitelná a ani při předčasném ukončení těhotenství by šance na přežití nebyla více než 50 %. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve věci samé. Stejně jako soud prvního stupně přihlédl především ke znaleckým posudkům, ze kterých vyplývá, že příčinou smrti bylo krvácení z cévní malformace v mozku a vývoj hemocephalu, přičemž malformace nebyla předem diagnostikována a nebylo na ni ani podezření. Byť se závěr znalců lišil ohledně toho, zda došlo k porušení postupu lege artis , tak se shodovali v tom, že postup žalované nebyl rozhodující příčinou úmrtí. Odvolací soud tedy konstatoval, že odpovědnost žalované je vyloučena pro absenci příčinné souvislosti mezi postupem lékařů a vzniklou újmou. Dále uvedl, že v případě medicínských sporů je obvyklé, že nelze příčinnou souvislost postavit zcela na jisto, i přesto je nutné ji prokázat alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti, k čemuž v dané věci nedošlo. Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání a Nejvyšší soud se zabýval otázkou možnosti prosazení tzv. doktríny ztráty šance při nemožnosti dosažení dostatečné jistoty ohledně příčiny úmrtí blízké osoby v důsledku pochybení při poskytování lékařské péče. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 31 Cdo 2376/2021-471 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka, JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) V. Š., narozeného dne XY, b) L. Š., narozené dne XY, c) V. Š., narozeného dne XY, všech bytem XY, a d) L. V., narozené dne XY, bytem XY, proti žalované Nemocnici Jihlava, příspěvkové organizaci, se sídlem Vrchlického 4630/59, Jihlava, IČO 00090638, zastoupené Mgr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Královský Vršek 25, Jihlava, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha, IČO 47116617, o 830.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 150/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, č. j. 17 Co 175/2018-416, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 12 C 150/2012-334, zamítl žalobu, jíž se žalobci a) a b) domáhali zaplacení 240 000 Kč s příslušenstvím každému a žalobci c) a d) 175 000 Kč s příslušenstvím každému, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Žalobci uplatnili nárok na jednorázové odškodnění pozůstalých ve smyslu § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013,  (tzn. v době škodní události), dále též jen „obč. zák.“, za smrt N. K., dcery žalobců a) a b) a sestry žalobců c) a d). Tvrdí, že zaměstnanci žalované poskytovatelky zdravotní péče pochybili, pokud přes zjištěnou preeklampsii (vážná cévní těhotenská komplikace), opakované vysoké hodnoty krevního tlaku a další subjektivní i objektivní příznaky zjištěné při kontrolách (poslední proběhla dne 7. 2. 2011) gravidní N. K. adekvátně nevyhodnotili její stav, nehospitalizovali ji a včas neukončili těhotenství císařským řezem. N. K. byla následně dne 8. 2. 2011 přivezena pro velké bolesti břicha a téměř v bezvědomí do nemocnice, kde byl diagnostikován rozvoj eklampsie a HELLP syndromu, těhotenství bylo okamžitě ukončeno císařským řezem, avšak N. K. se již neprobrala k vědomí a dne 9. 2. 2011 zemřela. Při pitvě pak byla jako příčina smrti stanovena prasklá cévní malformace s krvácením do mozkových struktur. Žalobci míní, že pokud by žalovaná postupovala řádně, nedošlo by k rozvoji eklampsie s vysokým tlakem a N. K. by navzdory cévní malformaci, o které do té doby nikdo nevěděl, nepřišla o šanci přežít. Soud na základě provedeného dokazování konstatoval, že žalovaná postupovala non lege artis, nezjistila-li u N. K. během předchozí hospitalizace a vyšetření v prenatální poradně preeklampsii, což vedlo k tomu, že ji nehospitalizovala a těhotenství neukončila císařským řezem již dne 7. 2. 2011. Ze znaleckých posudků ovšem vyplynulo, že hlavní příčinou smrti N. K. byla cévní malformace a její smrt byla neodvratitelná, neboť ke krvácení do centrálního nervového systému mohlo dojít i při případném předčasném ukončení těhotenství, nebo dokonce i v klidu bez závažné příčiny. Ze znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze přitom vyplynulo, že šance na přežití pacientky při ukončení těhotenství císařským řezem dne 7. 2. 2011 by byla 50 %; postup žalované tak podle soudu nebyl převažující příčinou smrti N. K., a není proto dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a újmou žalobců jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. 2. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 11. 2019, č. j. 17 Co 175/2018-416, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve věci samé, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přihlédl především ke znaleckým závěrům, podle nichž bylo příčinou smrti N. K. krvácení z cévní malformace v mozku a vývoj hemocephalu, přičemž malformace nebyla předem diagnostikována a nebylo na ni ani podezření. Ze znaleckého posudku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dále vyplynulo, že byť mělo být těhotenství ukončeno císařským řezem dříve, nejpozději dne 7. 2. 2011, neznamená to, že by cévní malformace nepraskla i při dříve provedeném zákroku (již s ohledem na to, že při operaci tlak často kolísá) či třeba i v klidu na lůžku. Naopak, pokud by v mozku N. K. nebyla cévní malformace, nezemřela by, neboť u zdravé těhotné že