31 Cdo 3263/2024 – Nejvyšší soud

31 Cdo 3263/2024-525 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., JUDr. Pavla Horňáka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Jiřího Němce, Mgr. Milana Poláška, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka, JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) P. D., zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 2818/3, a b) E. D., zastoupené Mgr. Richardem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 608/52, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Michalem Steinerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, o zaplacení částky 25 941 365 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 16/2019, o dovoláních žalobce a) a žalobkyně b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 36 Co 9, 10/2022-450, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 36 Co 9, 10/2022-450, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 8. 2021, č. j. 11 C 16/2019-255, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 10. 2021, č. j. 11 C 16/2019-298, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce a) se domáhal žalobou (doručenou soudu dne 23. 1. 2019) po žalovaném zaplacení částky 25 941 365 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 8. 2015 do zaplacení s tvrzením, že dne 3. 8. 2015 byla na příkaz paní A. M. (matky žalovaného) tato částka převedena z osobního účtu žalobce a) ve prospěch účtu žalovaného bez právního důvodu, aniž k tomu žalobce a) dal pokyn. Žalovaný se bránil tím, že peněžní prostředky obdržel na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 8. 2015, kterou ústně uzavřel se žalobcem a) bez ujednání úroku a data vrácení. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení vůči žalobou uplatněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení, případně i vůči nároku na vrácení zápůjčky. Žalobce a) v průběhu řízení uvedl, že dohledal písemnou smlouvu o zápůjčce ze dne 3. 8. 2015 s dohodnutým úrokem, v níž bylo sjednáno vrácení zapůjčené částky nejpozději do 31. 12. 2019, příp. na požádání zapůjčitele dříve. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 8. 2020, č. j. 11 C 16/2019-127, připustil, aby do řízení vstoupila žalobkyně b). S ohledem na to, co vyšlo v řízení najevo, žalobci shodně tvrdili, že mezi žalobcem a) a žalovaným nebyla uzavřena písemná smlouva a souhlasili s tvrzením žalovaného, že byla dne 3. 8. 2015 uzavřena ústní smlouva o zápůjčce bez úroků a ujednání data vrácení. Žalobce a) ústně sjednanou smlouvu o zápůjčce dopisem ze dne 24. 9. 2020 vypověděl. Žalobci tak v řízení nově požadovali vrácení žalované částky se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2020 (od uplynutí výpovědní doby) do zaplacení. Obvodní soud pro Prahu 5 vyhodnotil upravený žalobní požadavek jako částečné zpětvzetí žaloby a řízení zastavil v části, v níž se žalobci domáhali zaplacení zákonného úroku z prodlení od 4. 8. 2015 do 30. 11. 2020. Žalobkyně b) poté uplatnila námitku relativní neplatnosti ve vztahu k ústně sjednané smlouvě o zápůjčce s odkazem na § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a požadovala vrácení žalované částky pro neplatnost smlouvy s tvrzením, že poskytnuté peněžní prostředky patřily do společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) žalobců a že nevyjádřila souhlas s danou dispozicí ani s uzavřením této ústně sjednané smlouvy bez sjednání úroků a data splatnosti. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 24. 8. 2021, č. j. 11 C 16/2019-255, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2021, č. j. 11 C 16/2019-298, žalobu zamítl (výrok I) a žalobcům uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 865 150 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a) poskytl žalovanému dne 3. 8. 2015 prostřednictvím příkazu k převodu z účtu provedeného matkou žalovaného částku 25 941 365 Kč s tím, že si nedohodli, kdy bude žalobci a) vrácena a zda má být úročena. Původní tvrzení žalobce a), že matka žalovaného A. M. zadala příkaz k úhradě předmětné částky bez jeho pokynu a vědomí, stejně jako jeho verzi o uzavření písemné smlouvy o zápůjčce s ujednáním data vrácení a úroků, měl provedeným dokazováním za vyvrácenou i s poukazem na to, že žalobce a) učinil nesporným tvrzení o uzavření ústně sjednané smlouvy o zápůjčce. Dále zjistil, že žalobce a) dopisem ze dne 24. 9. 2020 zaslal žalovanému výpověď ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 3. 8. 2015. 4. Soud prvního stupně při právním posouzení věci dovodil uzavření ústní smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a) a žalovaným podle § 2390 a násl. o. z, aniž účastníci sjednali datum její splatnosti. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným, neboť promlčecí lhůta nároku na vrácení zápůjčky skončila dne 15. 9. 2018 a žaloba byla podána dne 23. 1. 2019. Žalobce a) totiž mohl zápůjčku vypovědět již následující den poté, co ji poskytl, šestitýdenní výpovědní lhůta podle § 2393 odst. 1 o. z. by skončila dne 14. 9. 2015 a následující den započal běh tříleté promlčecí lhůty. Soud prvního stupně shledal neopodstatněným tvrzení žalobců, že námitku promlčení vznesl žalovaný v rozporu s dobrými mravy, neboť nezjistil relevantní okolnosti zakládající rozpor s dobrými mravy. Tvrzení, že žalobce a) nezavinil uplynutí lhůty, neboť o poskytnutí zápůjčky nevěděl, měl za vyvrácené dokazováním. Neprokazoval tvrzení žalobců, že žalovaný je opakovaně ujišťoval, že poskytnutou částku vrátí (zamítl pro nadbytečnost výslech H. P. – dcery žalobců), neboť podle jeho názoru tato okolnost k nemravnosti nevede, žalobci a) nic nebránilo přes tvrzené přísliby žalovaného podat žalobu včas. V předmětné situaci soud prvního stupně nespatřoval ani zjevné zneužití práva žalovaným ve smyslu § 8 o. z. 5. Ve vztahu k žalobkyni b) soud prvního stupně dovodil nedostatek její aktivní věcné legitimace. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5138/2007, ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 837/2013, ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4450/2008, a ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2100/2016, a usnesení ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 218/2010, uveřejněné pod číslem 63/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „Sb. rozh. obč.“) předestřel, že závazkový právní vztah se týká jen jeho subjektů v podobě vyplývající ze smlouvy (nebo jiné právní skutečnosti), kterou byl založen, a že na tomto závěru nic nemění ani § 713 odst. 3 o. z., který nemodifikuje okruh subjektů právního vztahu ani obsah závazkových právních vztahů nebo jejich plnění a dopadá jen na vzájemné vztahy manželů, zejména při případném vypořádání ohledně majetku a závazků, které tvoří jejich společné jmění. Ustanovení § 713 odst. 3 o. z. nezakládá solidaritu mezi dlužníky či věřiteli jen proto, že jsou manželé. To, zda byla smlouva o zápůjčce platná, či nikoli, na shora uvedené nemá vliv, neboť i kdyby soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce v důsledku nedostatku souhlasu žalobkyně b), stále by byl v řízení o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy aktivně legitimován pouze žalobce a). Pouze ten z manželů, který byl účastníkem smlouvy, podle níž si strany poskytly vzájemné plnění, totiž může být i účastníkem závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, k jehož vzniku došlo v důsledku neplatnosti smlouvy. Manžel, který účastníkem nebyl, k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení legitimován není bez ohledu na to, zda jde o pohledávku patřící do společného jmění manželů. 6. Soud prvního stupně též dodal, že i kdyby byla žalobkyně b) úspěšná se svou námitkou neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu absence jejího souhlasu s touto majetkovou dispozicí ze společného jmění manželů, nehrálo by to roli ani pro nárok žalobce a). Lhůta k vydání bezdůvodného obohacení by totiž žalobci a) uplynula ještě dříve než lhůta k vydání plnění na základě smlouvy o zápůjčce, neboť vydání bezdůvodného obohacení by nebylo vázáno na skončení výpovědní doby dle § 2393 odst. 1 o. z. v situaci, kdy žalobce a) o poskytnutí žalované částky věděl ode dne jejího odeslání na účet žalovaného. Soud prvního stupně proto již nezjišťoval, zda souhlas žalobkyně b) s poskytnutím zápůjčky byl dán, či nikoli. 7. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 332 750 Kč (druhý výrok). 8. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjiš