31 Cdo 3617/2012 – Nejvyšší soud

31 Cdo 3617/2012ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Miroslava Galluse, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Pavla Pavlíka, Mgr. Miloše Póla, JUDr. Mojmíra Putny, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Investiční společnost podnikatelů, a. s. v likvidaci, se sídlem v Plzni, Americká 49, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 49241516, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28 PSČ 602 00, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150 PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 301/8, PSČ 110 00, o zaplacení částky 150.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 257/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2012, č. j. 20 Co 176/2012-369, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 25 C 257/2003-300, uložil Obvodní soud pro Prahu 1 žalované zaplatit žalobkyni částku 150.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně od 7. srpna 1999 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení za dobu od 11. dubna 1998 do 6. srpna 1999 (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a soudním poplatku (výrok IV.). V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně zaplacení 150.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 7. srpna 1999 do zaplacení a ve výroku o soudním poplatku (první výrok), změnil jej ohledně úroku z prodlení ve výši 5 % ročně ve vyhovujícím výroku tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). Jde o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesením ze dne 4. ledna 2006, č. j. 20 Co 432/2005-160, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. července 2005, č. j. 25 C 257/2003-132, v rozsahu, ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení 150.000.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % od 11. dubna 1998 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Banka Haná, a. s. (dále jen „banka“ nebo „banka H.“) a žalobkyně (jednající na účet ISP – Podnikatelského tržního podílového fondu; dále též jen „podílový fond“) uzavřely dne 6. března 1995 smlouvu o uložení a úročení termínovaného vkladu (dále též jen „první smlouva o vkladu“), na jejímž základě složila žalobkyně u banky 97.080.000 Kč. 2) Peněžní prostředky byly dle smlouvy vázány do 10. března 2000, banka se zavázala je úročit sazbou 15 % ročně. Smlouva upravovala možnost výpovědi pro obě strany. 3) Dodatkem číslo 1 k první smlouvě o vkladu bylo sjednáno, že banka po ukončení smlouvy převede peněžní prostředky na účet žalobkyně číslo 32406-224/2200. Současně byl změněn článek 5 odst. 4 této smlouvy tak, že vklad bude vinkulován v návaznosti na smlouvu o kontokorentním úvěru číslo 95045 ze dne 15. června 1995. 4) Dodatkem číslo 2 k první smlouvě o vkladu (ze dne 5. června 1996) byl změněn článek 5 odst. 4 této smlouvy tak, že vklad bude vinkulován v návaznosti na smlouvu o kontokorentním úvěru číslo 96031 ze dne 5. června 1996. 5) Banka a žalobkyně (jednající na účet ISP – Podnikatelského výnosového podílového fondu) uzavřely dne 6. března 1995 smlouvu o uložení a úročení termínovaného vkladu (dále jen „druhá smlouva o vkladu“), na jejímž základě složila žalobkyně u banky 52.920.000 Kč. Smluvní ujednání (včetně dodatků) jsou shodná s obsahem první smlouvy o vkladu. Dodatkem číslo 2 k druhé smlouvě o vkladu (uzavřeným 5. června 1996) byl dále změněn deponent na ISP – Podnikatelský tržní podílový fond, ISIN CZ 0008470374. 6) Dne 15. června 1995 uzavřely banka (jako věřitelka) a žalobkyně (jako dlužník) smlouvu o kontokorentním úvěru číslo 95045 (dále též jen „první smlouva o úvěru“), kterou se banka zavázala poskytnout žalobkyni na jejím běžném účtu číslo 32406-224/2200 kontokorentní úvěr na provozní potřeby do výše 150.000.000 Kč. Žalobkyně se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 14. června 1996 a zaplatit úrok ve výši 15 % ročně. Dle článku 2 smlouvy je úvěr zajištěn pohledávkami ISP – Podnikatelského tržního podílového fondu a ISP – Podnikatelského výnosového podílového fondu (označených jako „poddlužníci“) za bankou z výše uvedených smluv o vkladu. 7) Dne 5. června 1996 uzavřely banka (jako věřitelka) a žalobkyně (jako dlužník) smlouvu o kontokorentním úvěru číslo 96031 (dále též jen „druhá smlouva o úvěru“), kterou se banka zavázala poskytnout žalobkyni na jejím běžném účtu číslo 32406-224/2200 kontokorentní úvěr na oběžné prostředky, tj. na nákup cenných papírů, do výše 150.000.000 Kč. Žalobkyně se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 20. května 1997 a zaplatit úrok ve výši 15 % ročně. Dle článku 5 smlouvy je úvěr zajištěn pohledávkami ISP – Podnikatelského tržního podílového fondu (označeného jako „poddlužník“) za bankou z výše uvedených smluv o vkladu. Podle článku 6 smlouvy byla banka zmocněna dlužníkem (žalobkyní), aby splatné pohledávky ze smluv „vybrala inkasem“ z jeho účtů kdykoliv po termínu splatnosti. 8) Banka H. vypověděla (dopisy ze dne 2. února 1998 a ze dne 11. března 1998) obě smlouvy o vkladu. Finanční prostředky z obou vkladových účtů převedla na běžný účet žalobkyně číslo 32406-224/2200, na kterém byl (v době před převodem finančních prostředků z vkladových účtů) zůstatek minus 149.561.943 Kč. Banka H. použila „k úhradě debetu“ částku 150.000.000 Kč. 9) Dne 31. prosince 1998 uzavřela banka H. jako prodávající a INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a. s. jako kupující (dále jen „banka I.“) smlouvu o prodeji části podniku, „tvořené centrálou s výjimkou odboru správy majetku a investičního bankovnictví a všemi pobočkami“. Banka I. se zavázala zaplatit kupní cenu 74.586.000 Kč, jež byla dodatkem č. 2 změněna na částku 79.847.000 Kč. Banka I. byla podle smlouvy oprávněna – přejde-li na ni závazek, který nebyl uveden v účetní evidenci – požadovat slevu z kupní ceny, popř., je-li takový závazek vyšší než 50.000.000 Kč, odstoupit od smlouvy. 10) Vklady dle obou smluv o vkladu byly uloženy na pobočce banky H. v Brně. 11) Rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 8. února 1999 byl zrušen Podnikatelský tržní podílový fond. 12) Žalobkyně – jednajíc na účet majitelů podílových listů ISP – Podnikatelského tržního podílového fondu – vyzvala banku I. (dopisem ze dne 16. července 1999) k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 150.000.000 Kč. 13) Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. listopadu 1999 postoupila pohledávku na zaplacení 150.000.000 Kč za bankou I. (vzniklou „inkasováním“ uvedené částky na úkor majetku podílového fondu na základě absolutně neplatných ujednání v obou smlouvách o úvěru, dále též jen „pohledávka“) společnosti ELEKTA s. r. o. Téhož dne postoupila společnost ELEKTA s. r. o. pohledávku společnosti Capital Benefit, s. r. o., která ji postoupila (smlouvou ze dne 12. listopadu 1999) společnosti KOVOPETROL a. s. Smlouvou ze dne 11. července 2000 postoupila společnost KOVOPETROL a. s. pohledávku žalobkyni. 14) Banka I. převedla smlouvou o prodeji podniku ze dne 19. června 2000 svůj podnik na žalovanou. Na takto ustaveném základu odvolací soud přijal následující závěry: 1) Žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace, na čemž nic nemění ani postoupení a následné nabytí pohledávky, ani případná (žalovanou tvrzená) neplatnost první smlouvy o postoupení pohledávky. 2) Peněžní prostředky, uložené na obou vkladových účtech, představovaly majetek vlastníků podílových listů podílového fondu, nikoliv majetek žalobkyně. Již proto nemohou obstát námitky žalované o odpovědnosti žalobkyně za vlastní protiprávní jednání (které ostatně „nejsou u nároku na vydání bezdůvodného obohacení, založeného na objektivním principu, případné“), poukaz na dobré mravy či zásady poctivého obchodního styku ani námitka započtení pohledávky žalované z titulu poskytnutého úvěru (neboť úvěr přijala žalobkyně na vlastní účet, nikoliv na účet majetku v podílovém fondu, a nejde tudíž o pohledávky způsobilé k započtení). 3) Odnětí povolení ke vzniku investiční společnosti ani zrušení podílového fondu nebrání vedení řízení o žalobě podané ve prospěch majetkové podstaty zrušeného podílového fondu za účelem vypořádání jeho pohledávek a závazků po uplynutí šestiměsíční lhůty upravené v § 35d odst. 3 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. 4) Ujednání obou smluv o vkladech a ujednání o