32 Cdo 1141/2008 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1141/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2009 Spisová značka:32 Cdo 1141/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1141.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1141/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. J. K., advokátkou, proti žalované B., a. s., zastoupené Mgr. L. S., advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 87/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2007, č. j. 19 Co 187/2007-130, takto: I. Dovolání proti výroku o nákladech řízení se odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, k rukám JUDr. J. K., advokátky. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne 11.1.2007,                                  č.j. 27 C 87/2006-111, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemků ve výroku popsaných, zapsaných na LV pro k. ú. L., obec Š. M., u Katastrálního úřadu pro K. kraj, katastrální pracoviště T. (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že shora označené pozemky byly ve vlastnictví F. d. a m., přičemž usnesením ze dne 28. 1. 2004 Vláda České republiky (dále jen „vláda“) schválila podmínky pro tzv. třetí kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí dosud náležejících do správy F. d. a m. „v likvidaci“ (dále jen „Fond“) na nové nabyvatele, do něhož likvidátor Fondu v souladu s článkem II bodem 1 usnesení zařadil předmětné nemovitosti. Komise ustavená pro třetí kolo výběrového řízení (dále jen „komise“) uchazeče o bezúplatný převod nemovitostí pro nesplnění podmínek tohoto výběrového řízení vyřadila. Následně likvidátor Fondu kupní smlouvou ze dne 17. 9. 2004, s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 27. 9. 2004, převedl na základě veřejné soutěže (kterou vypsal na prodej majetku již předtím vyřazeného z výběrového řízení) vlastnictví předmětných nemovitostí na žalovanou, jež v této soutěži uspěla. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) usnesením ze dne 2. 11. 2004 nevyslovila souhlas s bezúplatným převodem předmětných nemovitostí. Dnem 1. 1. 2005 přešla veškerá práva a povinnosti Fondu, včetně práv a povinností z neskončených právních sporů, na Českou republiku. Soud prvního stupně dovodil, že likvidátor Fondu byl oprávněn sjednat smlouvu o úplatném převodu sporných nemovitostí na žalovanou. Uvedený právní úkon nijak nevybočoval z rozsahu jednatelských oprávnění likvidátora uvedených v ustanovení čl. I. bodu 4 zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon č. 364/2000 Sb.“, příp. jen „zákon“), jež je „v zásadě obsahovou obdobou“ obecné úpravy obsažené v ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dle ustanovení části první čl. I. bodu 1 zákona č. 364/2000 Sb., pak na likvidátora přešla oprávnění ředitele Fondu, jenž je dle § 14 odst. 1 zákona č. 113/1993 Sb. oprávněn jednat a rozhodovat jménem Fondu ve všech věcech týkajících se Fondu, není-li jednání nebo rozhodování dle uvedeného zákona svěřeno jiným orgánům. Vláda a Poslanecká sněmovna měly při rozhodování ve věcech týkajících se záležitostí Fondu „faktické postavení orgánů Fondu“, přičemž jejich rozhodnutí neměla v daných souvislostech „charakter právního předpisu“, z čehož nelze dovodit jejich závaznost „mimo rámec Fondu či strukturu orgánu výkonné moci“. Poslanecká sněmovna dle závěru soudu prvního stupně neměla žádnou pravomoc ve vztahu k hospodaření se zbývající částí majetku ve správě Fondu ve smyslu ustanovení čl. I. bodu 5 písm. c/ zákona č. 364/2000 Sb.V tomto smyslu pak vyložil i písm. f/ věty poslední citovaného ustanovení zákona, jehož účelem bylo, aby v rámci úplatných převodů nebylo zasaženo do pravomocí Poslanecké sněmovny; uvedené zákonné omezení se tudíž vztahovalo toliko na majetek navržený vládou k bezúplatným převodům a nebylo možné je vykládat tak, že po celou dobu rozhodování Poslanecké sněmovny o návrhu vlády má být zastavena zákonem nařízená likvidace Fondu. Likvidátor tedy nemusel vyčkávat rozhodnutí Poslanecké sněmovny, pokud se jednalo o dispozice s majetkem neuvedeným v návrhu vlády o bezúplatném převodu, jenž byl předložen Poslanecké sněmovně ke schválení. Za nedůvodné označil námitky žalobkyně ohledně průběhu veřejné soutěže a výše kupní ceny, neboť zákon nestanoví, že by majetek měl být prodán na základě znaleckého posudku, stanovícího výši ceny; cenu dosaženou ve veřejné soutěži lze nepochybně pokládat za cenu obvyklou. Odvolací soud k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí (výrok I.), jakož i ve výroku o nákladech řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s právním posouzením soudu prvního stupně v otázkách věcné legitimace účastníků a naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dospěl však k odlišnému právnímu závěru o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro převod předmětných nemovitostí do vlastnictví žalované a o platnosti uzavřené kupní smlouvy. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006, se přiklonil k výkladu článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., podle kterého nebylo možné úplatně převádět majetek ve správě Fondu (jenž byl vyloučen z bezúplatného převodu na zákonem vymezené subjekty), dokud o tomto majetku nerozhodla Poslanecká sněmovna (v daném případě po 2. 11. 2004). Dovodil, že ustanovení zákona upravující postup při likvidaci majetku, se kterým Fond hospodařil, jsou nepochybně kogentní a jedině v jejich rámci byl likvidátor oprávněn při provádění likvidace postupovat. Nelze přehlédnout, že šlo o majetek, o jehož dalším využití si vyhradil právo rozhodovat zákonodárce, takže nebylo vyloučeno, aby rozhodoval např. na základě poslanecké iniciativy i o návrzích na bezúplatný převod, které podle závěrů komise nevyhověly podmínkám výběrového řízení a které z tohoto důvodu vláda nepředložila Poslanecké sněmovně. Jednání likvidátora, spočívající v převodu sporných nemovitostí ještě před rozhodnutím Poslanecké sněmovny, tak přivodilo absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 17. 9. 2004 ve smyslu § 39 obč. zák., neboť tento právní úkon odporoval zákonu, event. jej obcházel. Žalovaná proto nemohla na jeho základě nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem a jejich vlastníkem zůstala žalobkyně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání „v celém rozsahu“, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.  Dovolatelka akcentuje, že v posuzovaném případě likvidátor Fondu řádně vypsal v souladu s čl. I. bodem 5 písm. f) zákona III. kolo výběrového řízení na bezúplatný převod majetku, a to v souladu s podmínkami stanovenými usnesením vlády č. 98 ze dne 28. 1. 2004, podle nichž výběrová komise projedná všechny v termínu přihlášené projekty a vyřadí ty, které neobsahují všechny předepsané podmínky. Za situace, kdy byly předmětné nemovitosti výběrovou komisí vyřazeny z III. kola výběrového řízení, komise nepředložila návrh na schválení jejich bezúplatného převodu a následně ani nebyly vládou navrženy Poslanecké sněmovně k vyslovení souhlasu s jejich bezúplatným převodem, dostaly se tyto nemovitosti do režimu úplatných převodů ve smyslu čl. I. bodu 5 písm. c) zákona jako zbývající majetek k úplatnému převedení na jiné osoby na základě veřejné soutěže. V daném případě žalovaná jako zájemce získala majetek ve veřejné soutěži a uzavřela poté kupní smlouvu. Dovolatelka nesouhlasí s doslovným výkladem čl. I. bod 5 písm. f) zákona, že úplatný převod předmětných nemovitostí byl možný až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech, jak jej zastávají soudy prvního stupně a odvolací. Dovolatelka d