32 Cdo 131/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 131/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2013 Spisová značka:32 Cdo 131/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.131.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Obec Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 70 předpisu č. 199/1994Sb. ve znění do 30.04.2004 § 36a odst. 1 předpisu č. 367/1990Sb. ve znění do 11.11.2000 § 38 předpisu č. 199/1994Sb. ve znění do 30.04.2004 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 131/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Skanska a. s., se sídlem v Praze 4 – Chodově, Líbalova 1/2348, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 26271303, proti žalované obci Bublava, se sídlem v Bublavě 389, PSČ 358 01, identifikační číslo osoby 00259268, zastoupené Mgr. Alenou Královou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Veverkova 1, PSČ 301 00, o zaplacení částky 19.117.105,70 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu ve výši 37.882.894,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 306/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. září 2010, č. j. 25 Co 486/2009-372, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. září 2010, č. j. 25 Co 486/2009-372, ve výroku pod bodem I, jakož i rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. srpna 2009, č. j. 20 C 306/2003-317, v té části výroku pod bodem I, jež nebyla zrušena uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Sokolově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Plzni shora označeným rozsudkem změnil v pořadí druhý rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. srpna 2009, č. j. 20 C 306/2003-317, ve výroku pod bodem I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 19.117.105,70 Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, tak, že nárok žalobkyně je ve svém právním základu opodstatněn (výrok pod bodem I), a ve výroku pod bodem I o výši nároku, ve výroku pod bodem II o vzájemném návrhu a ve výroku pod bodem III o nákladech řízení tento rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná vyhlásila dne 28. března 1999 veřejnou soutěž pro veřejnou zakázku za účelem výběru nejvhodnější nabídky na uzavření smluv o dílo na zhotovení staveb „Víceúčelové sportovní zařízení, vodovod, splašková kanalizace a ČOV v obci Bublava“ podle zadávací projektové dokumentace. Po vyhodnocení nabídek v komisi žalovaná dne 10. června 1999 oznámila, že jako nejvýhodnější byla vybrána nabídka právní předchůdkyně žalobkyně IPS a. s. Praha (dále též jen „žalobkyně“). Dne 26. září 1999 uzavřela sice žalovaná s žalobkyní smlouvu označenou Smlouva o dílo č. 050/08/014/500/99 na zhotovení díla označeného jako víceúčelové sportovní zařízení, vodovodní řád včetně úpravny vody, splašková kanalizace a ČOV, plynofikace a telefonizace v obci Bublava a další rozvojové projekty dle potřeb obce Bublava, žalobkyně však nároky uplatněné žalobou neopírá o tuto smlouvu, nýbrž o smlouvu o dílo, jež byla na základě výběrového řízení uzavřena dne 2. srpna 1999 a byla vyhotovena ve třech částech označených čísly 050/08/014a/500/99 (část A, stavba víceúčelového sportovního zařízení), 050/08/014b/500/99 (část B, stavba vodovodního řádu včetně úpravny vody) a 050/08/014c/500/99 (část C, stavba splaškové kanalizace a ČOV). K této smlouvě byly postupně uzavírány dodatky (první z nich datovány již dnem 2. srpna 1999). Na 8. veřejném zasedání obecního zastupitelstva žalované konaném dne 17. května 1999 byla projednána skutečnost, že dne 14. května 1999 bylo provedeno otevření obálek k výběrovému řízení a že vítěz bude znám do konce května. Zastupitelstvo vzalo usnesením na vědomí konání výběrového řízení. Na svém 9. veřejném zasedání konaném dne 31. května 1999 obecní zastupitelstvo projednalo skutečnost, že dne 30. května 1999 proběhlo jednání výběrové komise, jež dala doporučení na výběr dodavatele, a zastupitelstvo vzalo usnesením na vědomí toto doporučení, vztahující se na prvním místě k IPS a. s. Praha. V rámci 10. veřejného zasedání obecního zastupitelstva konaného dne 19. července 1999 bylo projednáno zahájení výstavby, starosta podal informace o uzavření souboru smluv s IPS a. s. Praha s tím, že se jedná o tři smlouvy na víceúčelové sportovní zařízení, kanalizaci, vodovod a ČOV, a zastupitelstvo jednomyslně přijalo usnesení, jímž vzalo na vědomí uzavření souboru smluv na výstavbu 1) víceúčelového sportovního zařízení, 2) vodovodu Bublava, 3) kanalizace a ČOV Bublava se společností IPS a. s. Praha, která byla doporučena výběrovou komisí. Dopisem ze dne 1. června 2005, doručeným dne 6. června 2005, žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo pro prodlení žalované s placením ceny díla. Odvolací soud shledal správným též právní posouzení soudu prvního stupně, především že nelze dospět k závěru o absolutní neplatnosti smluv o dílo ze dne 2. srpna 1999 pro rozpor se zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle ustanovení § 70 tohoto zákona, neboť se jedná o námitky vad veřejné soutěže, kterou žalovaná vyhlásila a sama organizovala, podílela by se tudíž na vzniku případných jejích nedostatků, a neboť nesprávného průběhu výběrového řízení by se mohl domáhat ten z účastníků, který v soutěži nezvítězil, a jen stěží může takový argument úspěšně použít účastník smlouvy, která byla obcí uzavřena s vítězem soutěže. Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem, že nelze dovodit neplatnost smlouvy pro nedostatek vůle obce, neboť její zastupitelstvo vzalo na svém 8. zasedání na vědomí konání výběrového řízení a na svém 10. zasedání vzalo na vědomí uzavření souboru smluv s právní předchůdkyní žalobkyně, která byla doporučena výběrovou komisí, přičemž k uzavření smlouvy došlo následně, dne 2. srpna 1999. Odvolací soud zdůraznil, že zastupitelé byli informováni, že výběrová komise rozhodne o tom, kdo bude zhotovitelem díla. Shodně se soudem prvního stupně posoudil jako platné i dodatky č. 1, 2 a 3 k části A smlouvy s odůvodněním, že starosta obce sice nemůže vytvářet vůli obce, avšak tam, kde již vůle obce v zásadních bodech byla vytvořena, je oprávněn v intencích takové vůle jednat. Jako neplatný pro nedostatek vůle obce vyhodnotil pouze dodatek č. 4, jímž došlo k omezení předmětu díla tak, že sportovní zařízení bude provedeno bez bazénu, maje uzavření tohoto dodatku za zásadní změnu původního záměru žalované. Správnými shledal též závěry soudu prvního stupně o platném odstoupení žalobkyně od smlouvy pro prodlení žalované s placením ceny díla, jakož i o tom, že žalovaná je vlastníkem rozestavěného díla ve smyslu ustanovení § 542 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Argumentoval, že vlastníkem pozemku je obchodní společnost Hard Invest s. r. o., jíž je žalovaná společníkem, a že žalobkyně stavbu neprováděla na svém pozemku a nebylo zjištěno, že by ji prováděla na pozemku, který opatřila. Na základě toho odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podstatou nároku žalobkyně je vzájemné vypořádání účastníků po odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo ze dne 2. srpna 1999 sestávající ze tří dílčích smluv, pročež v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (jak výslovně uvedl) jako věcně správný podle § 219 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a vyjádřil to formou mezitímního rozsudku. Správným odvolací soud shledal též názor soudu prvního stupně, že je namístě vypořádání podle ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák., neztotožnil se však s navazující jeho úvahou, že vzhledem k tomu, čeho se žalobkyně domáhá, není třeba odečíst to, co neprovedením díla ušetřila. Dovodil zejména, že chybí tvrzení žalobkyně o skutečnostech rozhodných pro vypořádání, o čemž je nutno ji poučit. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I napadla žalovaná dovoláním, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka zpochybnila správnost posouzení úkonů starosty žalované vedoucích k zahájení veřejné soutěže a úkonů následných, zejména smlouvy o dílo. Argumentovala, že starosta učinil tyto úkony vždy předem, bez vědomí a souhlasu obecního zastupitelstva, a tyto excesy ze své pravomoci