32 Cdo 1340/2018 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1340/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:32 Cdo 1340/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1340.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Smlouva o dílo Vzájemné plnění Dotčené předpisy:§ 351 odst. 2 obch. zák. § 544 odst. 1 obch. zák. § 545 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1340/2018-310 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobce T. S., zastoupeného Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované Nobis studio s. r. o., se sídlem v Praze 1, Dlouhá 712/32, identifikační číslo osoby 26202956, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení částky 2 596 859 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v pro Prahu 1 pod sp. zn. 68 C 12/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 224/2017-271, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 224/2017-271, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 18 Co 224/2017-271, v části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV., a v druhém výroku o nákladech odvolacího řízení a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 1. 2017, č. j. 68 C 12/2012-243, ve výrocích I., III. a IV. se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 1. 2017, č. j. 68 C 12/2012-243, uložil žalované zaplatit žalobci částku 2 496 859 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), částku 100 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 382 730 Kč (výrok III.) a státu ve výši 32 613 Kč (výrok IV.) K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 45 980 Kč (druhý výrok).   V řízení žalobce tvrdil, že jako objednatel odstoupil z důvodů na straně žalované (zhotovitelky) od smlouvy o dílo uzavřené mezi nimi podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“). Po žalované se domáhal zaplacení částky 2 496 859 Kč s příslušenstvím jako rozdílu mezi částkou, kterou ji zálohově uhradil na cenu díla, a cenou  nedokončené stavby. Dále požadoval zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty sjednané pro tento případ odstoupení ve smlouvě. Žalovaná zpochybňovala platnost odstoupení od smlouvy žalobcem a namítala, že sama od smlouvy odstoupila pro prodlení žalobce se zaplacením další zálohové platby. Pro případ platnosti odstoupení od smlouvy žalobcem tvrdila, že žalobce se stavebními úpravami obohatil též o částku převyšující zaplacené zálohy, neboť se zvýšila tržní hodnota jeho nemovitosti.   Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, podle kterého byla mezi účastníky dne 30. 4. 2010 uzavřena smlouva o dílo ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 5. 2010, jejímž předmětem byl závazek žalované provést pro žalobce stavební práce na rozestavěné bytové jednotce, která byla ve vlastnictví žalobce. Žalobce uhradil žalované na zálohách na cenu díla částku 7 209 138 Kč. V rozporu s dokumentací schválenou ve stavebním řízení byla u bytové jednotky žalovanou vybudována střešní terasa, byť nebylo vydáno rozhodnutí o povolení takové změny stavby. Žalovaná, která se ve smlouvě zavázala zajistit rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, toto rozhodnutí nezajistila. Žalobce dopisem ze dne 4. 10. 2011 projevil vůli odstoupit od smlouvy z důvodů, že stavba byla prováděna v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, že žalovaná nezajistila v rozporu s čl. II. odst. 2 smlouvy rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením a též z důvodu prodlení žalované s předáním řádně zhotoveného díla. V čl. VI. odst. 6 smlouvy o dílo bylo sjednáno, že v případě odstoupení od smlouvy žalobcem z důvodů na straně žalované je žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná dopisem ze dne 6. 10. 2011 projevila vůli odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení žalobce s úhradou zálohové platby ve výši 1 412 519 Kč vyúčtované po dokončení III. etapy díla. Odstoupení od smlouvy provedené žalovanou odvolací soud nepovažoval za účinné. Konstatoval, že v řízení nebylo žalovanou tvrzeno ani prokázáno splnění smluvních podmínek sjednaných pro možnost požadovat zaplacení předmětné zálohy po žalobci, a proto žalobce nebyl v prodlení s její úhradou. Podle odvolacího soudu vyvolalo účinky zániku vzájemných práv a povinností ze smlouvy o dílo již odstoupení žalobce z důvodu porušení povinnosti žalované zajistit rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením (při provádění stavby v rozporu se schválenou dokumentací) sjednané v čl. II. odst. 2 smlouvy. Další skutečnosti uvedené v dopise žalobce ze dne 4. 10. 2011 jako důvod odstoupení od smlouvy (prodlení s předáním řádně zhotoveného díla) měl proto odvolací soud za nerozhodné. V otázce vypořádání účastníků po zániku smlouvy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vycházel z § 351 a § 544 odst. 1 obch. zák. (smluvní ujednání stran jejich aplikaci nevylučovalo) a uzavřel, že míra obohacení žalobce je vyjádřena finanční částkou, kterou by jako objednatel byl nucen zaplatit v daném místě a čase na dosažení stejného plnění, jež mu žalovaná poskytla, tedy že míra jeho obohacení odpovídá obvyklé ceně stavebních prací a dodaných výrobků. Odvolací soud hodnotil jako správné zjištění soudu prvního stupně o výši této obvyklé ceny určené podle závěrů znaleckého posudku Ing. Kaftana a po jejím odečtení (s přihlédnutím k vadám rozpracovaného díla) od zálohy zaplacené žalobcem dospěl k závěru o věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně, a to i ve vztahu k nároku na smluvní pokutu, jehož důvodnost spatřoval soud prvního stupně ve smluvním ujednání účastníků a v okolnosti, že od smlouvy odstoupil žalobce z důvodů na straně žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že při řešení otázek hmotného nebo procesního práva „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a … mají být dle jeho názoru dovolacím soudem posouzeny jinak“, některé z těchto otázek však považuje za dosud neřešené v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Odvolací soud podle ní věc nesprávně právně posoudil. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka namítá, že odvolací soud postupoval nesprávně, pokud při vzájemném vypořádání účastníků po odstoupení od smlouvy nezohlednil částku, o kterou se žalobce obohatil tím, že se provedenými stavebními úpravami zvýšila tržní hodnota jeho nemovitosti a která přesahovala rozdíl mezi hodnotou provedených prací a zálohami zaplacenými žalobcem. Zastává názor, že mají-li si strany vrátit či nahradit všechna vzájemná plnění poskytnutá na základě zrušeného smluvního vztahu, je třeba ve vzájemném vyrovnání zohlednit i obohacení žalobce spočívající ve zvýšení hodnoty jeho majetku na základě plnění ze zrušené smlouvy. Zdůrazňuje, že povinnost komplexního vyrovnání vyplývá z ustálené judikatury dovolacího soudu včetně rozhodnutí citovaných soudem prvního stupně a odvolacím soudem (zjevně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1316/2006, jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaní rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz). Je přesvědčena, že hodnotu tohoto bezdůvodného obohacení lze vždy vyčíslit, a „případný názor soudu o nemožnosti zjištění rozdílu“ je podle ní „v rozporu s ustálenou praxí“. Pokládá dvě otázky, které podle ní dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly ve srovnatelném případě posuzovány: 1) Je řádně a včas uplatněný nárok zhotovitele na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého zvýšením obvyklé ceny nemovitosti a nad rámec hodnoty těchto stavebních úprav nárokem způsobilým k započtení proti případným nárokům? 2) Jedná se v případě takového bezdůvodného obohacení o nárok, je