32 Cdo 1605/2017 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1605/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2018 Spisová značka:32 Cdo 1605/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.1605.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 652 odst. 1 obch. zák. § 659 obch. zák. § 669 odst. 1 obch. zák. § 669 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1605/2017-235 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně EUROLEASING CZ s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 1518/9, identifikační číslo osoby 61683558, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované s Autoleasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1912/64b, identifikační číslo osoby 27089444, zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou se sídlem v Řehenicích 9, o zaplacení částky 5 476 707 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 61/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 Cmo 322/2015-199, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 Cmo 322/2015-199, v potvrzujícím výroku, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2015, č. j. 52 Cm 61/2011-164, v části výroku pod bodem I., v níž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 4 609 616 Kč s 7,75% úrokem z prodlení p. a. od 15. 3. 2011 do zaplacení, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V řízení zahájeném dne 18. 5. 2011 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 5 476 707 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu náhrady škody podle ustanovení § 371 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a dále z titulu odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák. Svůj nárok dovozuje ze smlouvy o obchodním zastoupení týkající se obchodní spolupráce při uzavírání leasingových smluv, kterou uzavřela se žalovanou dne 30. 12. 2004 (dále jen „smlouva o obchodním zastoupení A“), a dále ze smlouvy o obchodním zastoupení týkající se obchodní spolupráce při uzavírání smluv o úvěru, kterou uzavřela s právní předchůdkyní žalované společností s Autoúvěr, a. s. dne 20. 7. 2006 (dále jen „smlouva o obchodním zastoupení B“). Žalobkyně v obou smlouvách vystupovala jako zástupkyně, žalovaná jako zastoupená. Žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět co do částky 94 920 Kč, v tomto rozsahu soud prvního stupně řízení zastavil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 8. 2015, č. j. 52 Cm 61/2011-164, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 5 221 787 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II.) a uložil žalované nahradit státu na svědečném částku 4 031,36 Kč (výrok pod bodem III.) a žalobkyni na nákladech řízení částku 719 281,50 Kč (výrok pod bodem IV.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o obchodním zastoupení A a s právní předchůdkyní žalované smlouvu o obchodním zastoupení B podle ustanovení § 652 a násl. obch. zák. Žalovaná dne 29. 11. 2010 znemožnila žalobkyni bez předchozího upozornění přístup ke své internetové aplikaci, v důsledku čehož žalobkyně nemohla vykonávat činnost podle uzavřených smluv. Vzájemná jednání o řešení situace byla bezvýsledná. Ze strany žalované šlo o porušení smlouvy podle ustanovení § 344 obch. zák., potažmo podle ustanovení § 345 obch. zák., žalobkyni proto vzniklo právo od obou smluv odstoupit. Námitku žalované, že žalobkyně mohla od smluv odstoupit jen z důvodů stanovených smlouvami, soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou s tím, že žalobkyně mohla odstoupit i z důvodů stanovených zákonem. Žalobkyně od obou smluv platně odstoupila dopisem ze dne 21. 1. 2011. Z toho důvodu nelze přisvědčit žalované, že to byla ona, kdo od smluv odstoupil dopisem ze dne 10. 3. 2011, protože v době, kdy tak učinila, jí bylo již doručeno platné odstoupení od smluv žalobkyně. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalované, že smlouva o obchodním zastoupení A skončila „automaticky“, neboť její tvrzení, že žalobkyně v roce 2010 po dobu delší než tří měsíců neuzavřela žádnou smlouvu, bylo vyvráceno provedenými důkazy. Ohledně nároku žalobkyně na náhradu škody podle ustanovení § 371 odst. 2 a § 373 obch. zák. soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná podstatným způsobem porušila ustanovení smluv, čímž žalobkyni vznikla škoda představující nedosažený zisk (provizi). Mezi porušením povinnosti ze strany žalované a vznikem škody je dána příčinná souvislost, nárok žalobkyně na náhradu škody je důvodný. Výši škody částkou 395 799 Kč ze smlouvy o obchodním zastoupení A a částkou 216 372 Kč ze smlouvy o obchodním zastoupení B stanovil z průměrné měsíční provize dosažené žalobkyní v roce 2010. K nároku na odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák. soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně i tento nárok prokázala. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že nárok uplatnila v zákonné roční lhůtě dopisem ze dne 24. 2. 2011 a že k ukončení smluv došlo odstoupením žalobkyně z důvodu prodlení na straně žalované neposkytnutím součinnosti. Podle jeho zjištění hrubý výnos žalované z uzavřených leasingových smluv činil celkem 95 059 241 Kč, z toho 83 132 210 Kč hrubý výnos z již ukončených leasingových smluv a 11 927 031 Kč očekávaný hrubý výnos z aktivních leasingových smluv ke dni 1. 3. 2011. Z uzavřených smluv o úvěru činil celkový hrubý výnos 7 850 387 Kč, z toho 4 343 847 Kč hrubý výnos z již ukončených smluv a 3 506 540 Kč očekávaný hrubý výnos z aktivních smluv o úvěru ke dni 1. 3. 2011. Podle názoru soudu prvního stupně je z uvedeného zřejmé, že žalobkyně ve smyslu ustanovení § 669 odst. 1 písm. a) obch. zák. získala žalované nové zákazníky a žalovaná měla podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi uzavřených i po ukončení vzájemné spolupráce. Žalobkyni proto náleží odškodnění ve výši roční provize vypočtené z ročního průměru těchto odměn představující částku 4 609 616 Kč. Při určení výše odškodnění soud přihlédl k tomu, že žalobkyně se žalovanou spolupracovala po dobu šesti let a jednalo se o „výkonného obchodního partnera“. Tvrzení žalované, že v lednu či únoru 2011 se s žalobkyní „v podstatě dohodla“, že uzavřou novou smlouvu o obchodním zastoupení, nebylo prokázáno. K námitce žalované, že žalobkyně porušovala konkurenční doložky obsažené v obou smlouvách o obchodním zastoupení a že k této skutečnosti by mělo být přihlédnuto při stanovení výše odškodnění, soud prvního stupně uvedl, že námitka není důvodná, protože i když žalobkyně spolupracovala s jinými leasingovými společnosti, předmětem činnosti těchto společností byl leasing strojů a zařízení, se kterými žalovaná v dané době neobchodovala. Konkurenční doložky tak žalobkyně neporušila. Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku I. v rozsahu částky 4 609 616 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části jej ve výroku I. a ve výrocích III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu je odvolání žalované důvodné jen zčásti, a to pokud jde o nárok na náhradu škody za odstoupení od obou smluv. Pokud jde o nárok na odškodnění obchodního zástupce podle ustanovení § 669 obch. zák., soud prvního stupně učinil odpovídající skutkové závěry a jeho právnímu posouzení nelze vytknout pochybení. Odvolací soud přitakal závěru, že žalobkyně se žalovanou a s právní předchůdkyní žalované uzavřela dvě smlouvy o obchodním zastoupení a že žalovaná žalobkyni bez předchozího upozornění zamezila přístup ke své internetové aplikaci, čímž jí znemožnila výkon činnosti podle uzavřených smluv a porušila smlouvy ve smyslu ustanovení § 344 a § 345 obch. zák. Žalobkyně od obou smluv platně odstoupila, proto neobstojí tvrzení žalované, že to byla ona, kdo od smluv odstoupil, protože tak učinila v době, kdy jí bylo již doručeno platné odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně. Odvolací soud souhlasil rovněž se zjištěním, že smlouva o obchodním zastoupení A neskončila automaticky, neboť tvrzení žalované, že žalobkyně po dobu delší než tří měsíců neuzavřela žádnou smlouvu, bylo vyvráceno v řízení provedenými důkazy. Podotkl, že žalobkyně svůj nárok uplatnila v zákonné roční lhůtě, a uzavřel, že nárok žalobkyně na odškodnění podle ustanovení § 669 obch. zák.