32 Cdo 1630/2013 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1630/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2015 Spisová značka:32 Cdo 1630/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1630.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Telekomunikace Znalci Dokazování Cena Dotčené předpisy:§ 37 předpisu č. 151/2000Sb. ve znění do 19.08.2003 § 40 odst. 2 předpisu č. 151/2000Sb. ve znění do 19.08.2003 § 78 předpisu č. 151/2000Sb. ve znění do 19.08.2003 § 451 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 458 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 77 odst. 5 předpisu č. 151/2000Sb. ve znění do 19.08.2003 § 118a odst. 3 o. s. ř. § 2 odst. 20 předpisu č. 151/2000Sb. ve znění do 19.08.2003 § 2 odst. 1 předpisu č. 151/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1630/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 5, Stodůlky, náměstí Junkových 2808/2, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, proti žalované O2 Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, identifikační číslo osoby 60193336, o zaplacení částky 3 337 643 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 211/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 3 Cmo 230/2012-352, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. března 2012, č. j. 51 Cm 211/2006-291, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 337 643 Kč s úrokem z prodlení jako bezdůvodného obohacení, jež mělo na její úkor vzniknout žalované tím, že si v době od 16. října 2002 do 15. června 2003 při pravidelných měsíčních vyúčtováních vzájemně poskytovaných služeb neoprávněně snižovala své platby vůči žalobkyni o úhrady za službu přístupu ke službě volání na účet volaného (na tzv. „Zelenou linku“) ve výši 1,905 Kč/min. a nikoliv ve výši stanovené podle cenového rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále též jen „Úřad“) ze dne 2. června 2003 č. 03/PROP/2003. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž účastníci uzavřeli 7. ledna 2000 smlouvu o propojení telekomunikačních sítí podle zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, účinného do 1. července 2000 (dále též jen „smlouva“), podle jejíhož článku 8 měla za služby a výkony poskytnuté druhé straně každá strana účtovat ceny uvedené v příloze D s tím, že ceny za propojení platí vždy pro určité tam dohodnuté časové období (tj. do 30. června 2000), a pokud nedojde k dohodě o výši a struktuře nových cen do posledního dne platnosti dosavadních cen, může být věc předložena k rozhodnutí Úřadu. Podle přílohy D činila cena za příchozí volání na službu Zelená linka 1,905 Kč/min. Pro předmětné období cena smluvně upravena nebyla a cena služby Zelená linka byla započítávána na cenu vzájemných služeb ve výši 1,905 Kč/min. Teprve dne 15. září 2006 žalobkyně podala Úřadu návrh na stanovení ceny za dobu od 1. června 2001 do 15. června 2003. Úřad rozhodnutím ze dne 10. prosince 2007, které bylo potvrzeno rozhodnutím Rady Úřadu ze dne 7. března 2008 a dne 11. března 2008 nabylo právní moci, návrh zamítl s odůvodněním, že smlouvou byla dohodnuta pouze služba bezplatného volání poskytovaná žalovanou (rozuměno služba poskytovaná volajícím) a smlouva o poskytování takové služby žalobkyní uzavřena nebyla, Úřad tedy nemůže věc rozhodovat, neboť nejde o vztah upravený telekomunikačním zákonem. Posudkem znalce z oboru spoje, telekomunikační technika, byla stanovena obvyklá cena za předmětné propojení ve výši 1,905 Kč/min. Odvolací soud se ztotožnil též s právním posouzením soudu prvního stupně, jenž s poukazem na ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného ke dni 1. ledna 2014 (dále jen „obč. zák.“), a na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že pokud si strany poskytly plnění bez právního důvodu, měly by si vrátit to, co obdržely, přičemž žalovaná poskytla žalobkyni služby (propojení Zelené linky), které nelze vrátit, a žalobkyně zaplatila za tuto službu 1,905 Kč/min., je tudíž nutno zkoumat, jaká byla cena za propojení Zelené linky v místě a čase obvyklá. Z odkazem na závěry znaleckého posudku pak usoudil, že u žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo. K námitkám uplatněným v odvolání pak odvolací soud uvedl, že nevyužil-li žádný z účastníků možnosti obrátit se na Úřad se žádostí o stanovení ceny, jsou bezpředmětné úvahy o tom, co by se stalo, kdyby ve věci rozhodoval Úřad. Konstatoval, že soud prvního stupně při zjišťování ceny obvyklé vycházel ze znaleckého posudku, který nebyl žalobkyní zásadním způsobem zpochybněn, a vyjádřil názor, že znalec posuzoval takové parametry, které mohly mít měřitelný vliv na určení obvyklé ceny. Zdůraznil v té souvislosti, že obvyklé ceny „určovaly“ největší společnosti, proto bylo podstatné jejich porovnání a nikoliv společnosti ETEL a alternativních operátorů, jejichž podíl na trhu byl zanedbatelný. Dovodil též, že cenový výměr není rozhodnutím příslušného orgánu o úpravě cen za poskytování propojení a cenu uvedenou v regulaci cen Úřadu a platnou od 16. června 2003 nelze použít pro určení ceny za předešlé období, mimo jiné i proto, že situace na trhu se postupně mění a ceny za propojení stále klesají. Odvolací soud se tudíž ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že cenou obvyklou v daném místě a čase je „cena původně sjednaná ve smlouvě“, tedy 1,905 Kč/min., na základě čehož uzavřel, že „žalovaná poskytovala žalobkyni služby za cenu obvyklou“ a nemohlo tedy u ní dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, podle dovolací argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadla žalobkyně dovoláním, jež shledává přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), a ohlašuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje v otázkách, dle jejího mínění dovolacím soudem dosud neřešených, a) zda při rozhodování o stanovení výše bezdůvodného obohacení za poskytování propojení na službu Zelené linky za období, kdy nebyla uzavřena dohoda o ceně za propojení, lze v občanském soudním řízení postupovat v rozporu s rozhodovací praxí Úřadu, b) zda lze při rozhodování o výši bezdůvodného obohacení vycházet z ceny obvyklé v místě a čase namísto ceny určené v souladu s hledisky stanovenými § 78 odst. 2 zákona o telekomunikacích, tj. ceny vycházející z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku, c) zda lze při stanovení relevantního trhu pro stanovení obvyklé ceny vycházet z „vymezení založeného na právním hodnocení soudu“ namísto odborného znaleckého zkoumání této otázky, a pokud je soud oprávněn vymezit relevantní trh, zda je možné vycházet pouze z trhu vymezeného pro originaci hovoru v pevné síti operátora a terminaci v mobilní síti operátora, či je nutné zahrnout do relevantního trhu i další možné kombinace vzájemného propojení operátorů mobilních a pevných sítí, d) zda lze při stanovení obvyklé ceny vycházet z ceny stanovené dominantními operátory a navíc z ujednání mezi dominantním operátorem a na něm závislým operátorem minoritním, e) zda lze vycházet ze znaleckého posudku znalce, který nemá odbornost v ekonomii, ale pouze v oboru telekomunikací, a f) zda lze paušálně odmítnout kladení dotazů na znalce, případně svědka, bez toho, aby soud posoudil každý jednotlivý dotaz. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka shledává též v jeho rozporu se závěrem obsaženým v usnesení zvláštního senátu zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále též jen „zvláštní senát“), ze dne 31. prosince 2008, sp. zn. Konf 27/2007, podle něhož při určení mezi účastníky sporné ceny za propojení za stavu, kdy dohoda o ceně za propojení neexistovala, nutno vycházet z týchž hledisek, z nichž by vycházel Úřad při vydání cenového rozhodnutí pro vymezené období, tj. z