32 Cdo 164/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 164/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2011 Spisová značka:32 Cdo 164/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.164.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Účastníci řízení Způsobilost být účastníkem řízení Způsobilost procesní Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 237 odst. 3 o. s. ř. § 19 o. s. ř. § 4 předpisu č. 171/1991Sb. § 18 odst. 1 obč. zák. § 20 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 164/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, proti žalovanému Ing. M. N., zastoupenému Mgr. Vladanem Valou, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Stejskalové 62, o zaplacení částky 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 139/1998, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. ledna 2010, č. j. 10 C 139/1998-183, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. září 2010, č. j. 54 Co 373/2010-213, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. ledna 2010, č. j. 10 C 139/1998-183, se zastavuje. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. září 2010, č. j. 54 Co 373/2010-213, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 21. ledna 2010, č. j. 10 C 139/1998-183, nepřipustil změnu žaloby, podle níž mělo být žalovanému uloženo zaplatit vedle jistiny též úroky z prodlení (výrok pod bodem I), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III). Žalobkyně označená jako Česká republika Okresní úřad Třebíč (v podání ze dne 14. října 2009 upřesněno, že žalobkyní byla Česká republika, zastoupena Okresním úřadem Třebíč) se žalobou podanou dne 13. července 1995 po žalovaném domáhala zaplacení částky 100.000,- Kč s tím, že žalovaný jako nabyvatel majetku privatizovaného subjektu Horácké noviny s. p. Třebíč byl podle přílohy č. 7 písm. c) zápisu o předání privatizovaného majetku povinen odvést tuto částku do rozpočtu Okresního úřadu v Třebíči; jednalo se o odvod příspěvkové organizace Horácké noviny Okresnímu úřadu v Třebíči jako jejímu zřizovateli za první čtvrtletí roku 1995. Soud prvního stupně zjistil, že Okresní úřad v Třebíči zakládací listinou ze dne 15. května 1991 založil s účinností od 1. července 1991 příspěvkovou organizaci Horácké noviny, nezávislý týdeník třebíčského okresu, přičemž stanovil, že zásady osobní hmotné zainteresovanosti pracovníků organizace na zlepšených hospodářských výsledcích, jakož i problematika provádění odvodů ze zisku a odpisů budou stanoveny pro vymezené časové období písemnou formou jako dodatek zakládací listiny. Přednosta okresního úřadu rozhodnutím ze dne 30. prosince 1991 uložil odvětvovým referátům stanovit po schválení rozpočtu okresu na příslušný rok ukazatele určující finanční vztah mezi zřizovatelem a příslušnou příspěvkovou organizací a určil stanovit hospodářský výsledek, jako rozdíl mezi plánovanými náklady a výnosy, a odvod z provozu. Z listiny ze dne 14. března 1995, dodatku ze dne 26. května 1995 a z rozvahy rozpočtové a příspěvkové organizace k 30. dubnu 1995 soud prvního stupně zjistil, že byly schváleny výsledky hospodaření za rok 1994. Dále vzal za prokázané, že v době od 13. února 1995 do 19. dubna 1995 byl příspěvkové organizaci doručen přípis ze dne 13. února 1995 označený jako Stanovení prioritních úkolů hmotné zainteresovanosti pro rok 1995. Na základě privatizačního projektu č. 25585 a kupní smlouvy o prodeji podniku č. 223/95 ze dne 30. dubna 1995 se nabyvatelem majetku privatizovaného subjektu Horácké noviny s. p., Třebíč, stal žalovaný, přičemž podle přílohy č. 7 písm. c) zápisu o předání privatizovaného majetku byl povinen odvést do rozpočtu Okresního úřadu v Třebíči odvod za 1. čtvrtletí roku 1995 ve výši 100.000,- Kč. S odkazem na ustanovení § 18 odst. 2 vyhlášky č. 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací, soud prvního stupně usoudil, že se jednalo o odvod z provozu. Z ustanovení § 18 odst. 4 této vyhlášky, podle něhož příspěvková organizace v působnosti okresního úřadu provádí odvod v termínech stanovených zřizovatelem, a ze zakládací listiny podle jeho názoru vyplývá, že „Horácké noviny byly příspěvkovou organizací Okresního úřadu v Třebíči a proto byly odvody prováděny v termínech stanovených zřizovatelem, tj. ve výši 100.000,- Kč za první čtvrtletí roku 1995“. Soud prvního stupně uzavřel, že z ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, vyplývá, že se jednalo o závazek příspěvkové organizace vůči zřizovateli, že tento závazek ekonomicky souvisí s privatizovaným majetkem podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), a že tento závazek poté, co byla dne 30. dubna 1995 uzavřena smlouva o prodeji privatizovaného majetku podniku a byl převeden majetek podniku Horácké noviny na žalovaného, příspěvková organizace Horácké noviny zanikla podle ustanovení § 11 zákona č. 92/1991 Sb. ke dni 30. dubna 1995 a tím zanikl i vztah mezi zřizovatelem a touto příspěvkovou organizací. V důsledku toho pohledávky spojené s tímto vztahem přestaly být pohledávkami zřizovatele vůči příspěvkové organizaci, které by bylo možno řešit podle ustanovení §§ 28 a 31 zákona č. 576/1990 Sb., a staly se přímo pohledávkou státu, v době podání žaloby pohledávkou České republiky - Okresního úřadu v Třebíči, posléze na základě zákona č. 320/2002 Sb. pohledávkou České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně byla ve věci od počátku aktivně legitimována, a námitku promlčení shledal s poukazem na ustanovení §§ 101 a 102 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) nedůvodnou; dovodil, že žaloba byla podána dne 13. července 1995 před uplynutím tříleté promlčecí doby běžící od 15. června 1995, dokdy měl žalovaný podle výzvy předmětnou částku zaplatit. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 7. září 2010, č. j. 54 Co 373/2010-213, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body II a III potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1051/2008, z jehož závěrů v poměrech projednávané věci dovodil, že „přechod všech závazků, tedy v předmětné věci i odvodu z provozu došlo na žalovaného ze zákona ve chvíli, kdy došlo k účinnosti smlouvy o prodeji příspěvkové organizace“. Zdůraznil též, že žalovaný o závazku věděl. Uvedl, že správnost stanovení a výši odvodu není oprávněn přezkoumávat, neboť je věcí zřizovatele, jak vyhodnotí hospodaření příspěvkové organizace za předcházející kalendářní rok a stanoví jí pro běžný rok na kalendářní čtvrtletí výši odvodu z provozu. Odvolací námitku týkající se aktivní věcné legitimace žalobkyně označil za irelevantní. Argumentoval, že okresní úřady neměly procesní způsobilost a proto nemohly samy podávat žaloby, a vyslovil názor, že tuto jejich procesní způsobilost, resp. nezpůsobilost neupravuje žádný zákon. Zdůraznil, že „majetek Okresního úřadu“ byl ještě před privatizací „vyveden“ do Fondu národního majetku České republiky (dále též jen „Fond“), a vyslovil názor, že Fond „byl jedním z orgánů České republiky a měl tudíž způsobilost být účastníkem předmětného řízení, neboť jak výše uvedeno tuto Okresní úřad v žádném případě neměl a nemohl tedy sám za sebe podávat žaloby a musel tak činit prostřednictvím státu“. Z tohoto důvodu nemohlo podle závěru odvolacího soudu dojít ani k promlčení nároku. Rozsudek odvolacího soudu a výslovně též rozsudek soudu prvního stupně, oba ve všech jejich výrocích, napadl žalovaný dovoláním, jež co do přípustnosti opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jež odůvodnil tím,