32 Cdo 188/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 188/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2019 Spisová značka:32 Cdo 188/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.188.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 10. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3725/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 188/2019-407 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně O.K. Trans Praha spol. s r. o., se sídlem v Chýni, Hlavní 182, identifikační číslo osoby 00473251, zastoupené Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, proti žalované XL Catlin Services SE, se sídlem v Londýně, 20 Gracechurch Street, EC3V 0BG, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo SE000103, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 854/2, o zaplacení částky 362 630,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 EVC 1/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2018, č. j. 21 Co 145/2017-382, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 197 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 6. 10. 2016, č. j. 7 EVC 1/2013-291 (v pořadí druhým ve věci), zamítl žalobu o zaplacení částky 362 630,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku, podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále otázek, kde „doposud nebyla vytvořena judikatura“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně aby je zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Formuluje-li dovolatelka otázku „jakým právním řádem se řídí vztah mezi žalovanou a žalobkyní, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není smluvní stranou pojistné smlouvy“, která podle jejího názoru dosud nebyla v rozhodnutích dovolacího soudu řešena, nemůže být prostřednictvím této otázky přípustnost dovolání založena, poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Tuto otázku odvolací soud neřešil, neboť dospěl k závěru, že ačkoliv se žalobkyně po žalované domáhá plnění z pojistné smlouvy, která byla platně uzavřena, nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, ale mezi žalobkyní a společností Catlin Insurance Company (UK) Ltd., žalovaná proto není ve věci pasivně legitimována. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tvrdí-li dovolatelka, že se ve vztahu k žalované dovolávala jejího deliktního jednání a solidární odpovědnosti s pojišťovnou Catlin Insurance Company (UK) Limited, nutno uvést, že tak učinila až v odvolání ze dne 20. 1. 2017 proti v pořadí druhému rozsudku soudu prvního stupně, tedy v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Dovolatelka dále předkládá otázku „jaká práva a povinnosti žalobkyně vyplývají z pojistné smlouvy č. VX7000184287 a zákona č. 37/2004 Sb.“, kterou v navazujících otázkách obsáhle rozvádí. Odvolací soud však své rozhodnutí nezaložil ani na řešení těchto otázek. Jak již Nejvyšší soud uvedl shora, založil je na závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť pojistná smlouva nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Tento závěr pro rozhodnutí odvolacího soudu určující nebyl dovolatelkou zpochybněn. Úvahy o porušení podmínek pojistné smlouvy ze strany žalobkyně a postup žalované v souladu s pojistnou smlouvou při odmítnutí pojistného plnění odvolací soud připojil nad rámec důvodu svého rozhodnutí o zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované, a to k námitkám žalobkyně uváděným v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí ani na řešení otázky „jaká práva a povinnosti má žalovaná při výkonu svého podnikání, tedy při nabízení a uzavírání pojistných smluv“, kterou dovolatelka opět dále rozvádí pomocí navazujících otázek. Odvolací soud tyto otázky neřešil, stran těchto otázek neučinil žádný závěr, jenž by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení a prostřednictvím těchto otázek proto nemůže být založena přípustnost dovolání. Otázkou zda „je způsob podnikání žalované ve skupině „Catlin“ ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), podnikáním pod společným jménem“, dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje skutkový závěr, z něhož odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí, a to ze zjištění, že žalovaná a pojišťovna Catlin Insurance Company (UK) Ltd. nepodnikají pod společným jménem, ale pouze v jedné skupině. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014), že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, a předtím například usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, a ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 48/2007), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu dovolacího řízení ve znění účinném od 30. 9. 2017. Pokud pojistnou smlouvu uzavírala společnost Catlin Innsbruck GmbH pro nositele rizika společnost Catlin Insurance Company (UK) Ltd., je nade vší pochybnost zjevné, že tyto společnosti nejednají pod společným jménem bez založení právnické osob