32 Cdo 2053/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2053/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2017 Spisová značka:32 Cdo 2053/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.2053.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vzájemný návrh Započtení pohledávky Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 97 odst. 1 o. s. ř. § 98 obč. zák. § 206 o. s. ř. § 212 o. s. ř. § 219a o. s. ř. § 580 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2053/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce Ing. O. H., podnikatele se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Maroldova 2987/1, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 15450651, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava a Přívoz, Českobratrská 1403/2, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava, se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava a Přívoz, Prokešovo náměstí 1803/8, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 00845451, zastoupenému JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Jiráskovo náměstí 121/8, o zaplacení částky 1 738 023,30 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení částky 5 760 913,14 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 C 76/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2014, č. j. 15 Co 112/2014-339, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se v souzené věci po žalovaném domáhal zaplacení částky 640 014,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně za dobu od 18. 12. 2003 do zaplacení z titulu nároku na doplatek do 90 % ceny díla (stavby kanalizace splaškových vod a odvodnění komunikací bez víceprací, sjednané ve smlouvě o dílo ze dne 22. 8. 2002 a zvýšené dodatkem č. 1, a částky 1 098 009,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně za dobu od 27. 3. 2004 do zaplacení z titulu ceny víceprací, bez nichž by nebylo možno dílo dokončit a které byly provedeny podle požadavků žalovaného. Žalovaný popřel existenci žalobou uplatněných pohledávek a vzájemnou žalobou uplatnil vůči žalobci nárok na zaplacení části smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o dílo ve výši 5 760 913,14 Kč. Pro případ, že by žaloba nebyla zamítnuta z jiného důvodu, započetl proti žalobou uplatněné pohledávce příslušnou část své pohledávky z titulu smluvní pokuty. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 11. 2011, č. j. 28 C 76/2005-209, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 658 632 Kč s úrokem z prodlení z částky 640 014,10 Kč ve výši 0,05 % denně od 16. 4. 2004 do zaplacení a z částky 1 018 617,90 Kč ve výši 2 % ročně za dobu od 16. 10. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok pod bodem II), uložil žalobci zaplatit žalované na smluvní pokutu částku 5 593 946,50 Kč (výrok pod bodem III), co do částky 166 983,64 Kč vzájemnou žalobu na zaplacení smluvní pokuty zamítl (výrok pod bodem IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body VI a VII). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celková cena díla včetně ceny víceprací sjednané v dodatku č. 4 smlouvy o dílo v částce 813 658,34 Kč činila 8 349 174 Kč včetně DPH, a protože žalovaný zaplatil částku 6 067 321,20 Kč a má právo na slevu z ceny díla v částce 623 220,83 včetně DPH, zbývá k zaplacení cena díla ve výši 1 658 632 Kč. Z uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty posoudil jako nepromlčenou jeho část za 67 dní prodlení s termínem dokončení díla v sazbě 1 % denně z celkové části díla včetně DPH, tj. v částce 5 593 946,50 Kč. Důvody k moderaci neshledal. Odvolání žalobce podané proti rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, II, III, V a VI bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2012, č. j. 28 C 76/2005-267, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2013, č. j. 15 Co 1277/2012-309, jako opožděné odmítnuto. K odvolání žalovaného odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením podle § 219a odst. 1 písm. a) a písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, III, V, VI a VII a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud usoudil, že odvoláním žalovaného proti rozsudku soudu první stupně ve výroku pod bodem I je odvolacímu přezkumu otevřen i výrok pod bodem III, neboť námitka započtení vzájemných pohledávek činí z těchto výroků výroky závislé a výrokem pod bodem III došlo k újmě na právech žalovaného. Zdůraznil, že v důsledku nerespektování námitky započtení nastal stav, že nebyl určen okamžik střetu vzájemných pohledávek a tím ani okamžik, od kterého žalovaný již není v prodlení se zaplacením pohledávky přiznané soudem prvního stupně ve výroku pod bodem I. V případném exekučním řízení pak žalovaný nemůže dosáhnout zastavení řízení pro zánik žalobcovy pohledávky v důsledku započtení a byl by tak povinen zaplatit přisouzené úroky z prodlení až do dne jejího zaplacení, ačkoli k zániku došlo již v průběhu nalézacího řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při určení výše žalobcova nároku zohlednil celkovou dohodnutou cenu díla včetně víceprací, ačkoliv nárok na zbývajících 10 % ceny díla žalobou uplatněn nebyl, nesprávně určil i částku žalovaným zaplacenou a nepostřehl, že znalecký posudek se v rozporu se zadáním týká pouze víceprací. Dovodil dále, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká až provedením díla a žalobce ani netvrdil, že by provedl práce v ceně 640 014,10 Kč, požadavek na zaplacení této částky je tedy nedůvodný. Dodatek smlouvy o dílo č. 4 posoudil jako dohodu o narovnání podle § 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), jíž byla upravena jak sporná otázka rozsahu víceprací, tak i jejich cena ve výši 968 253,42 Kč, na základě čehož uzavřel, že v tomto rozsahu je žaloba důvodná, aniž by bylo významné, jaký byl skutečný rozsah a skutečná hodnota dříve provedených víceprací. Ve vztahu k rozhodnutí o vzájemné žalobě odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se odchýlil od judikatorních závěrů Nejvyššího soudu o způsobu hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty a že jeho rozsudek je v tomto ohledu pro absenci odůvodnění nepřezkoumatelný, postrádá skutková zjištění ohledně okamžiku střetu vzájemných pohledávek a námitkou započtení se vůbec nezabývá. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný v celém rozsahu dovoláním. Zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o tom, že výrok o vzájemné žalobě s uplatněnou námitkou započtení je výrokem závislým na výroku, jímž bylo vyhověno žalobě, a argumentuje, že za závislé považuje praxe výroky, z nichž jeden „představuje prejudiciální otázku“ pro výrok jiný, a že i komentářová literatura považuje za závislý výrok, který sám o sobě nemůže obstát, bude-li zrušen výrok napadený odvoláním. I kdyby tomu bylo jinak, byl by podle jeho mínění výrok pod bodem III na výroku pod bodem I závislý toliko do výše částky navržené k započtení, tedy do výše 1 817 179 Kč včetně úroku z prodlení ke dni 10. 6. 2005, kdy došlo ke střetu pohledávek. Prosazuje názor, že podáním odvolání došlo k rozštěpení jeho nároku uplatněného vzájemným návrhem a „nárok do částky 3 776767,50 Kč odvoláním napaden nebyl a nabyl samostatně právní moci“. Dovolatel má za to, že otázka, „zda eventuální kompenzační námitka vznesená žalovaným v jeho protinávrhu na zaplacení finanční částky činí výrok, jímž je protinávrhu vyhověno, závislým na výroku, jímž je vyhověno požadavku žalobce na zaplacení finanční částky“, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Pokud by názor o nezávislosti výroku pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně nebyl správný, pak se podle jeho mínění odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 708/2010 (jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), jestliže nepřihlédl k tzv. rozštěpení nároku a v odvolacím řízení přezkoumal celý výrok pod bodem III, ačkoliv ten co do částky 4 022 906,70 Kč nabyl právní moci a v této části na něj nedopadaly suspenzivní účinky odvolání. V těchto skutečnostech dovolatel spatřuje přípustnost dovolání. Odvolací soud měl podle dovolatele též nesprávně aplikovat § 219a odst. 1 písm. a) a písm. b) o. s. ř., neboť dospěl-li k závěru, že nárok na zaplacení částky 640 014,10 Kč důvodný není a v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným neshledal, měl v této části tento rozsudek změnit. Konečně pak dovolatel zpochybňuje správnost posouzení dodatku č. 4 ke